Evropu „okupuje“ 85 tisíc alexandrů malých, do několika let jich může být až dvojnásobek

UVNITŘ VIDEO – Mohutnou expanzi invazních papoušků alexandrů malých by mohla do několika let zažít evropská velkoměsta. Některé metropole jako Brusel nebo Londýn si již nyní neví rady, co si počít s těmito exotickými „vetřelci“, kteří konkurují původní evropské avifauně. Podle studie ParrotNet, jejíž autoři čtyři roky monitorovali situaci ve všech evropských zemích, žije na celém starém kontinentu přes 85 tisíc alexandrů malých a do několika let by se jejich počet mohl i zdvojnásobit. Jenom ve Velké Británii se v roce 2012 odhadovala celková populace alexandrů malých na 32 tisíc jedinců. Země vzdala veškeré pokusy o jejich regulaci.




Průzkum ParrotNet ale upozorňuje, že alexandři malí představují velký problém nejen pro původní druhy ptáků, ale také pro britské farmáře a vinaře. Alexandrů v Británii přibývá, dostali se již za dálnice M25 a M2, které kdysi tvořily přirozenou hranici jejich výskytu v okolí Londýna. „Představují naléhavý hospodářský, společenský a ekologický problém,“ konstatuje jeden ze zakladatelů sdružení ParrotNet Hazel Jackson. V Británii lze na tyto papoušky narazit nejen v Londýně, ale i v Milton Keynes, Sheffieldu, Manchesteru, Liverpoolu a oblasti Edinburgh-Dundee. V celé Evropě obývají více než stovku měst včetně severských zemí jako je Estonsko a Švédsko.

Největší problém s alexandry má Izrael

Alexandři malí se usadili v Paříži i Amsterodamu, velké problémy způsobují v Madridu, Barceloně a Seville, kde jsou společně s mníškem šedým nejčetnějším invazním druhem ptáka. „Existuje riziko, že způsobí spoustu ekonomických škod, zejména na ovocných farmách a vinicích,“ popisuje Jackson, který pracuje na univerzitě v Kentu. „Problémy s nimi mají už ve Středomoří a zvláště v Izraeli, kde decimují plodiny zemědělcům. Ohrožují i místní biologickou rozmanitost, obsahují hnízdní dutiny, které by jinak využily endemické druhy ptáků a netopýrů. Lidé ale alexandry milují. Změna jejich vnímání u široké veřejnosti pro nás bude velkou výzvou,“ uvedl Jackson pro britský list The Guardian.

K TÉMATU: Alexandr malý je v Nizozemí jako holub. V centru Amsterodamu je šestým nejčastějším ptákem

Izrael řeší škody napáchané alexandry malými již desítky let a podle Yoava Motra, vedoucího oddělení ochrany rostlin izraelského ministerstva zemědělství jsou mnohem vyšší, než celkové škody způsobené alexandry v Evropě. „Stovky alexandrů se denně slétají na mandlovníky, slunečnice, pekany a další plodiny. Ztráty je těžké kvantifikovat, ale zemědělci jsou na tom tak špatně, že téměř veškerou desetiprocentní marži z prodeje plodin musí investovat do boje s těmito papoušky,“ upozorňuje Motro. Autoři studie ParrotNet varují, že do stejné situace by se mohla dostat i Evropa. Podle Sarah Crowleyové z univerzity v Exeteru je třeba urychleně připravit jasnou vládní politiku proti těmto invazním ptákům.

Zakažme jejich chov v Británii, žádají autoři studie

Průzkum ParrotNet podpořila Evropská unie a jeho závěry autoři představí na konferenci, která se uskuteční letos v září. „Všechny populace alexandrů malých v Evropě zaznamenaly stejný exponenciální růst,“ říká Hazel Jackson. „Během několika let se mohou až zdvojnásobit,“ zopakoval. Vědci doporučili britské agentuře pro potírání nepůvodních druhů, aby iniciovala přísnější předpisy pro chov, přepravu a obchodování s invazními papoušky po vzoru Španělska, které před časem zakázalo rozmnožování alexandrů malých a mníšků šedých v zajetí. Británie by podle autorů studie měla zavést i nový systém péče o nechtěné domácí mazlíčky, aby je lidé nevypouštěli do volné přírody.

ČTĚTE TAKÉ: Invaze alexandrů malých v Británii: na divoko jich tam žije už 32 000

Veškeré nově vznikající populace v lokalitách, kde se dosud alexandři malí nevyskytovali, je třeba podle vědců nemilosrdně likvidovat. V neposlední řadě pak autoři studie naléhají na potřebu vzdělávacích akcí pro širokou veřejnost, která netuší o rizicích spojených s rozšiřováním alexandrů malých v Británii. Podle ekologa Chrise D. Thomase je ale pošetilé snažit se vymýtit nepůvodní druhy. „Nedělali jsme to v minulosti, tak proč bychom to dělali nyní?“ ptá se. Mezi někdejší invazní druhy, které nejsou v Británii původní, podle něj patří krysy, králíci a zajíci. Ve Spojených státech je nepůvodním druhem vrabec. V roce 1850 bylo v USA vypuštěno osm párů vrabců a nyní jich na celém území Států žije 150 milionů bez zjevných negativních vlivů na životní prostředí a ekonomiku.

Úvodní foto: Wikimedia Commons / Frank Vassen




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..