Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Po prvním vypouštění v zajetí odchovaných aratingů žlutých do národního parku Utinga v brazilského města Belém, k němuž došlo začátkem letošního roku, přistoupili zástupci Lymingtonovy nadace k druhému kolu. V polovině září vypustili do národního parku další skupinku těchto sytě žlutých papoušků. Mezitím jeden pár z první skupiny úspěšně zahnízdil v umělé budce a vyvedl jedno mládě, které vyvedl až k odstavu a naučil ho samostatně přijímat potravu. Papoušci se však stále zdržují poblíž lidí a jsou zvyklí na dokrmování od lidí – na stromech mívají nabodnuté ovoce a na krmítcích směs zrní a ovoce.
Ochránci považují odchov prvního mláděte ve volné přírodě za první krok v dlouhé cestě k obnově původní populace aratingů žlutých, která u Beléma vymřela před šedesáti lety. Papoušci by se měli postupně osamostatňovat a naučit se sami vyhledávat potravu. Druhá skupina vypuštěných aratingů se stejně jako první zatím drží v blízkosti lidí. „Po prvním týdnu volnosti se naučili žrát krmivo předkládané na stromech a nocovat v umělé budce. Důležité ale je, že se drží stále pohromadě,“ konstatovala na svojí oficiální stránce na Facebooku Lymingtonova nadace. Právě ona dodává vhodné papoušky odchované v zajetí pro projekt reintrodukce u Beléma.
Přísná kontrola před vypuštěním
Papoušci pochází z chovného centra v Sao Paulu, několik měsíců před vypouštěním je ale ochránci převezli přímo do národního parku Utinga do aklimatizačních voliér. Zde jim postupně předkládali výhradně potravu, na kterou aratingové narazí ve volné přírodě, a dokonce je učili reagovat na dravce. Pouštěli jim hlasy dravých ptáků a nechali po jejich voliéře lézt velkého hroznýše. Ptáci rovněž prochází pravidelnou zdravotní prohlídkou a celá skupina určená pro vypouštění se modifikuje podle toho, zda je potřeba nějakého ptáka ze zdravotních nebo psychických důvodů vyřadit. Teprve když si jsou biologové zcela jisti připraveností papoušků, přikročí k samotnému vypouštění.
K TÉMATU: U brazilského Beléma zaznamenali první úspěšné hnízdění aratingů žlutých po více než 50 letech
Aratingové žlutí obývali oblast Beléma již odpradávna. První vědecký popis pochází z roku 1848, ale poté začala jejich populace výrazně ubývat kvůli rozšiřování měst, odlesňování a nezákonnému obchodu s volně žijícími zvířaty. Poslední aratingové žlutí z Beléma zmizeli na přelomu 40. a 50. let minulého století. Oblibu těchto papoušků a velký zájem o jejich odchyt v dávné minulosti dokládá záznam Fernãa Cardina z konce 16. století, který jej v brazilském státě Bahia popsal jako velmi vzácného a ceněného ptáka, jehož cena odpovídala ceně dvou otroků. Národní park Utinga, v němž byli nyní aratingové žlutí vypuštěni, vznikl v roce 1993 zejména kvůli ochraně jezer Bologna a Água Preta, jež představují zásobárnu pitné vody pro 70 procent obyvatel regionu Belém.
Úvodní foto: Lymingtonova nadace
