Jan Potůček 
Nejeden chovatel středních a velkých papoušků v těchto dnech začíná sbírat vlašské ořechy. Je to zhruba týden či čtrnáct dnů, co ořechy začaly padat a tím odstartovala jejich každoroční sklizeň. A také boj s jedním problémem, který neodmyslitelně patří ke skladování vlašských ořechů, totiž s potravinovými moly. Zkušenosti s nimi má snad každý, kdo někdy vlašské ořechy sušil a posléze skladoval doma při pokojové teplotě. Vyhnout se těmto škůdcům nejde: donesete si je nevědomky už přímo v nasbíraných ořeších. Dá se ale leccos podniknout proti tomu, aby se vám moli nerozlezli po celém bytě, a především v kuchyni a ve spíži, kde byste se jich potom zdlouhavě a náročně zbavovali.
Jako majitel rodinného domu se zahradou, kde stojí obrovský osmdesátiletý ořech, mám se sběrem, sušením a skladováním vlašských ořechů bohaté zkušenosti. A bohužel i s potravinovými moly (respektive zavíječi moučnými, což je jejich správný název). Začíná to už na podzim, kdy je třeba spadané ořechy každý den sbírat a dávat sušit na síta nebo do lysek. Přes den je ideální nechávat je venku na vzduchu a na slunci, ale nesmí zmoknout (to by potom mohly uvnitř začít plesnivět). A na noc se musí přenést do suchého vzdušného prostředí, ideálně do dílny, garáže, prádelny, prostě do poměrně velkého prostoru, kde není přes noc vlhko jako venku.
Jak správně sušit vlašské ořechy a kdy už jsou připraveny pro uskladnění?
Půda je skvělá věc, ale v létě se mění v množírnu molů
Někdo nechává ořechy ve dne v noci na balkoně, dokud nevyschnou, ale noční vlhkost jim může škodit. Navíc se k nim můžou dostat právě zavíječi. Problém nastává až při uskladnění. Ořechy dlouho nevydrží v pokojové teplotě, po několika týdnech mohou žluknout. V teple se také daří larvám zavíječů, takže velice rychle rostou, kuklí se a brzy létá po bytě první generace „motýlků“. Je dobré to zarazit ještě před touto první generací, protože potom už nezbývá než všechny ořechy vyhodit a pustit se do vybíjení zavíječů v uskladněných potravinách. Jenže jak tedy skladovat ořechy, aby se z nich nestala líheň zavíječů? Dlouho jsem si myslel, že stačí ořechy na podzim nasypat do přepravek a přenést na půdu.
Na půdě mívaly ořechy už naše babičky, ale popravdě řečeno si nepamatuji, jak to u nich fungovalo se zavíječi. U mě bylo vše dobré před podzim a zimu. Na půdě bylo chladno, ořechy byly na vzduchu a zavíječi, pokud se v některých ořeších skrývali, byli ztuhlí. Jenže s jarem a létem se z půdy stala velmi horká místnost, kde se zavíječům dařilo opravdu náramně. Být entomolog se specializací na tyhle potvůrky, asi bych zajásal. Takhle jsem na půdu chodil vždy jen pro kbelíček ořechů a ty jsem hned přenesl do velkého mrazáku, odkud jsem odebíral denní dávky pro papoušky. Při půlení zmrzlých ořechů jsem často narážel na zmrzlé moučné červy. S končícím létem se situace na půdě stávala neúnosnou a začátkem podzimu zbytek ořechů letěl i se zavíječi do popelnice.
Mrazák jako spolehlivý zabiják zavíječů
Jeden rok jsem zkoušel ořechy v přenoskách zimovat v dílně ve starém polorozpadlém domečku vedle rodinného domu. Tam se sice moli neukázali, ale jednoho dne jsem si všiml, že se v přenosce něco hnulo, zvedl jsem ji a pod ní se rozuteklo snad dvacet myší. A propos myši. V zimě se sice na půdě neukázal ani jeden zavíječ, ale zato se zřejmě z větví ořechu, které trčely nad střechu domu, k ořechům dostaly myši. A nenapadlo je nic lepšího než si v noci kutálet ořechy na půdě, takže jsem je musel postupně zlikvidovat pastičkami. Do dalšího roku vstupuji se dvěma nápady: část ořechů, jakmile budou dostatečně prosušené, napůlím a dám rovnou do mrazáku. Část zavěším v pytlících na brambory v dílně ke stropu.
Za těch více než deset let, co se věnuji chovu arů, jsem se s potravinovými moly nesetkal jen ve vlašských ořeších. Opakovaně mi přišli i s objednanými zásilkami dalších druhů ořechů z chovatelských e-shopů. I v těchto případech asi nejlépe pomůže mrazák, který spolehlivě všechny moly, ať už jsou v jakémkoli stupni vývoje, zabije. Je dobré na to myslet hlavně v případě, že ořechy skladujete vedle dalšího krmiva, zejména u zrninových směsí. Člověku je pak líto vyhazovat skoro celý pytel směsi jenom kvůli tomu, že mu do něj z ořechů přelezli zavíječi.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Andy Reago & Chrissy McClarren, freepik.com
