Jan Potůček 
UVNITŘ FOTOGALERIE A VIDEA – Čtvrtý víkend v září je tradičním termínem výstavy exotů v Třebechovicích pod Orebem, města mezi Hradcem Králové a Týništěm nad Orlicí, které je mezi chovateli proslavené jednou z největších ptačích burz v Česku. A čtvrtou neděli v září, která letos připadla na včerejšek, se konají obě akce (pouhých 10 km od sebe). Zatímco do Týniště jsem zavítal už několikrát, do Třebechovic jsem se vydal vůbec poprvé, i když o této výstavě vím už od vzniku webu Ararauna.cz a každoročně ji zařazuji do pátečního přehledu víkendových akcí pro chovatele papoušků. Letos vyšlo parádní počasí, a tak jsem spojil příjemné s užitečným a do Třebechovic jsme vyrazili s kamarádem na kole. Z Pardubic to je pouhých 35 km, navíc příjemnou cestou okolo Kunětické hory, vysílače Hoděšovice a Hradeckými lesy.
Už při příjezdu do Třebechovic jsme zjistili, že kromě místní výstavy exotů a ptačí burzy v Týništi se přímo v Třebechovicích koná ještě další výstava zaměřená na domácí drůbež, okolo které vedla cyklostezka a nevšiml by si jí snad jen naprosto hluchý člověk. Už z dálky totiž bylo slyšet kejhání hus a kokrhání kohoutů. Věděli jsme ale, že výstava exotů má být až na úplném konci Třebechovic v ulici Za tratí, těsně před jejím ústím na hradeckou výpadovku, což bylo ještě půl kilometru cesty podél železniční trati. Konkrétně pak v chovatelském areálu místní ZO ČSCH Exotičtí ptáci Třebechovice pod Orebem, který se skládá hned ze tří poměrně velkých místností, z nichž ve dvou probíhala samotná výstava a v jedné byl prodej ptáků, občerstvení a chovatelských potřeb včetně kalendářů na příští rok.
Parádní aranžmá se spoustou zeleně
První, co návštěvníka na třebechovické výstavě zaujme, je výzdoba. Všechny klece jsou obloženy zelení, a i uvnitř jsou pěkně naaranžované. Výjimku tvoří klasické „bodovačky“, v nichž posedávají výstavní agapornisové a v další místnosti i výstavní andulky. Hlavní výstavní hala nabídne podívanou všem milovníkům exotických ptáků od drobných exotů po středně velké papoušky. Převažují australské a africké druhy, ale nechybí ani jihoamerické jako amazónci černotemenní, pyrurové zelenolící a modrobradí (jediný druh pyrury zařazený do první přílohy CITES, na který se vztahuje povinná registrace) nebo pěkná skupina třinácti mníšků šedých. Návštěvníky letos nejvíce zaujali mohutní alexandři čínští, ale tento rod papoušků v Třebechovicích zastupovali i mutační alexandři malí (bílí a žlutí) a přírodní alexandři rudohlaví, vousatí a černohlaví.
K větším papouškům náleželi i afričtí papoušci konžští a senegalští, oba zástupci rodu Poicephalus. Ze středně velkých a větších australských papoušků pak byli k vidění prakticky všechny běžněji chované druhy: pěkně vybarvení papoušci červenokřídlí, královští, nádherní a mezi prodejnými exempláři i papoušci kouřoví, nazývaní také horští. Velmi pěkná byla v Třebechovicích kolekce rosel, ať již šlo o skupinu složenou z výhradně modré mutace rosely penant nebo přírodních rosel žlutohlavých a pestrých. Návštěvníci mohli vidět i nejrychlejší papoušky světa, v přírodě kriticky ohrožené latamy vlaštovčí, ale také mutační neofémy bourek, korely chocholaté, papoušíčky, papoušky patagonské a z „nepapoušků“ například pestře zbarvené a neustále aktivní vousáky červenožluté.
Zájem o výstavu neohrozilo ani hezké počasí
Bodovaná část výstavy byla v době naší návštěvy už částečně rozebraná (konkrétně ta část, která se týkala andulek), takže jsme už nestihli vidět absolutního vítěze od královéhradeckého chovatele Jaroslava Jelínka. Agapornisové ale zůstávali v bodovačkách kompletní a majitelé si pro ně přijížděli až odpoledne, při návratu z jiné, souběžné výstavy Českého klubu chovatelů agapornisů v Brně. Po celou dobu naší hodinové návštěvy na výstavu přicházeli stále noví návštěvníci a pořadatelé se netajili překvapením, kolik lidí během tak hezkých dní do jejich areálu dorazilo. Návštěvnost byla na místní poměry tak velká, že lidé stačili vykoupit veškeré lístky do tomboly již během soboty, a to v ní bylo 600 cen! Zdá se, že dlouhá doba bez podobných akcí návštěvníky natěšila, takže výstavu upřednostnili před výletem do přírody nebo sportováním.
Pořádat v dnešní době výstavy není vůbec jednoduché a třebechovičtí odvádí skvělou práci. Přitom jejich organizace čítá pouhých čtrnáct členů. Letošní akce ještě ani neskončila a už plánovali novinky pro příští rok. „Chtěli bychom připravit větší proletovou voliéru pro rosely, která by celý prostor oživila,“ řekl mi Emil Škoda, s nímž jsem jen před několika dny dělal rozhovor pro časopis Nová EXOTA o jeho prvoodchovu výrečků malých. „Ale zůstaneme u starších klecí, protože novější hliníkové se do našich prostor moc nehodí,“ dodává s tím, že jednu takovou velkou klec letos na výstavě měli (byli v nich alexandři čínští) a příliš do celkového konceptu hlavní výstavní místnosti nezapadala. Po chutném guláši a pivu se s organizátory loučíme a těšíme se za dva týdny na další východočeské akci, přednášce Čestmíra Drozdka na 9. setkání chovatelů Severovýchodních Čech.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
