Jan Potůček 
Nový rekord ve vzdálenosti, kterou ulétl kakadu krátkozobý z hnízdiště na místo, kde jej identifikovala amatérská ornitoložka, zaznamenali ochránci přírody z australské organizace Birdlife Midwest and Northern Agricultural Catchments Council (NACC). Dvouletý samec, kterého vyfotografovala Heather Beswicková na farmě v Chapman Valley na středozápadě Západní Austrálie, urazil vzdálenost více než 200 km. Běžně se přitom tento druh z hnízdiště nevzdaluje víc než 150 km, poznamenal australský zpravodajský server ABC. Je to sice výrazně méně, než dokáží uletět jiní papouščí a další ptačí rekordmani, případ tohoto konkrétního samce kakadua krátkozobého je ale opravdovou raritou.
Heather Beswicková si při pozorování skupinky kakaduů krátkozobých všimla, že někteří ptáci mají na nohou kroužky. Okamžitě je proto vyfotografovala a zvětšené snímky zaslala expertům na tento ptačí druh Denisu Saundersovi a Rickovi Dawsonovi. Těm se podařilo díky částečnému odečtu čísla kroužku zjistit, k jaké skupině ptáků papoušci patřili a identifikovali odečteného jedince jako dvouletého samce, kterého kroužkovali v roce 2019 v umělé hnízdní budce v Coomallo, východně od Jurien Bay. Pták od tohoto místa ulétl přes 200 km, což je dosud největší vzdálenost mezi hnízdištěm a místem, kde byl nějaký kakadu krátkozobý odečten. „Je to zbrusu nová informace o jejich pohybu,“ pochvaluje si Rick Dawson.
Fotograf zachytil nejstaršího kakadua krátkozobého v přírodě. Prokazatelně je mu 35 let
Dlouhou cestu zřejmě podniklo více papoušků
„Uletět celou tu cestu z Coomalla, dostat se přes Dongaru, zamířit směrem na Geraldton a skončit v Chapman Valley, to je tak unikátní trasa, že jde evidentně o nějakou zkušenost starších ptáků, kteří museli vědět, že tam na severu je skvělý zdroj potravy, kvůli kterému se vyplatí to všechno podniknout,“ poznamenal Dawson. Původní pozorovatelka zaznamenala na stejném místě o několik dní později další tři okroužkované kakaduy krátkozobé, což naznačuje, že pravděpodobně pocházejí také z hnízdiště v Coomallo, odkud byl i odečtený kakadu. V případě těchto tří ptáků se ale nepodařilo rozluštit číselné kódy na kroužcích a identifikovat tak jednotlivé papoušky.
Pozorování kakaduů krátkozobých včetně úspěšných odečtů kroužků pomáhají vědcům vyřešit záhadu, kam ptáci putují po úspěšném vyhnízdění. „Jsem nadšená, že můžu přispět k výzkumu a spolupracovat s NACC na ochraně tohoto druhu,“ nechala se slyšet Heather Beswicková. „Těší mě, že jsem se mohla takto zapojit a pozitivně přispět k vědeckéhmu zkoumání tohoto druhu.“ Podle Ricka Dawsona je pomoc místních dobrovolníků z různých částí Západní Austrálie neocenitelná. „Za to, že jsme mohli tolik naučit o těchto báječných ptácích, vděčíme komunitě dobrovolných ochránců přírody v Západní Austrálii a na Středozápadě, hlavně pak za jejich vášnivou snahu přispět k tomuto projektu,“ nešetřil slovy chvály na adresu amatérských ornitologů.
Šťastné shledání: ochrnutý kakadu se po vyléčení sám vrátil do míst, kde ho zachránili
Úvodní foto: Jean and Fred, Wikimedia Commons
