Papoušek žako byl oficiálně rozdělen na dva druhy: žako velký a žako liberijský

Dlouholeté dělení papoušků šedých – žako na dva odlišné druhy, jak jej uplatňují i čeští chovatelé, se dočkalo oficiálního potvrzení. Mezinárodní organizace BirdLife International již přede dvěma lety navrhla, aby dva původně deklarované poddruhy, papoušek šedý – žako velký (Psittacus erithacus erithacus) a papoušek šedý – žako liberjiský (Psittacus erithacus timneh), byly uznány za samostatné druhy, což se stalo v loňském roce. Letos na jaře pak novou taxonomii žaků převzala i Světová organizace na ochranu přírody IUCN, správce Červené knihy ohrožených živočichů.

Změna je jen formální, protože chovatelská veřejnost oba druhy rozlišuje už dlouho. Žako velký (Psittacus erithacus) je chovateli zjednodušeně označován jako žako kongo (podle místa výskytu ve volné přírodě), žako liberijský (Psittacus timneh) žádnou další přezdívku nemá. Část vědecké veřejnosti ještě vyčleňuje jeden poddruh žaka velkého, označovaný jako žako velký ghanský, guinejský, kamerunský nebo ostrovní. Oficiálně však toto dělení neplatí, i když u papoušků žijících na ostrovech v Guinejském zálivu lze pozorovat mírně odlišné zbarvení než u nominální formy žaka velkého.

Základní dva druhy žaků se dají odlišit na první pohled. Žako velký je větší, dorůstá délky okolo 33 centimetrů, je robustnější (váží 420 až 520 gramů) a má jasnější barvy než žako liberijský. Rozdíl je patrný zejména u ocasu, který je u dospělého žaka velkého jasně červený až purpurový, zatímco u žaka liberijského spíše kaštanový. Liberijský žako je výrazně menší, tmavší, měří mezi 25 a 30 centimetry a váží jen okolo 350 až 400 gramů. Na rozdíl od žaka velkého má horní čelist zobáku okrovou, s černou spičkou (to ovšem platí jen pro dospělé ptáky), zatímco žako velký má obě čelisti zobáku černé.

Mezi chovateli, ale i ve volné přírodě je mnohem častější žako velký. BirdLife International odhaduje, že divoká populace čítá 560 tisíc až 12,7 milionu jedinců, zatímco u žaka liberijského uvádí 100 až 499 tisíc. Údaje však mohou být nadsazené, protože vycházejí z několik let starých statistik afrických zemí, odkud jsou oba druhy žaků každoročně ve velkém počtu vyváženi do celého světa (za obrovských ztrát, způsobených nehumánním zacházením překupníků). V zajetí jsou ale žakové velmi častí, všeobecně jsou totiž vnímaní za nejučenlivější druhy papoušků.

Rozdělením na dva druhy se pro žaky nic nezměnilo ani v rámci mezinárodní úmluvy o ochraně volně žijících živočichů CITES, kde jsou oba uvedeni v druhé příloze (nevztahuje se tedy na ně povinná registrace chovu), ani v Červené knize IUCN. Původně jediný druh papoušek šedý – žako byl v této knize do loňského roku veden jako „téměř ohrožený druh“, od letošního roku byli oba žakové přeřazeni do kategorie „zranitelný druh“, tedy ohroženější než dříve.

[poll id=“36″]