Problém se škubáním mláďat u korel chocholatých: jak zbavit rodiče tohoto zlozvyku?

Korela chocholatáUVNITŘ FOTO A VIDEO – Už delší dobu mám v plánu napsat článek o tom, jak můj pár korel chocholatých začal škubat svá mláďata v budce, když jim byl teprve měsíc věku. Vše začalo v březnu roku 2014, kdy jsem si dovezla domů lásku na první pohled, překrásnou, vymazlenou a pod rodiči odchovanou dvouměsíční korelu a hned na to jsem adoptovala samce, kterému už byly dva roky. Mimo jiné jsem měla pak ještě další korely, ale to třeba zas někdy jindy. Tento článek je jen o těchto dvou papoušcích.




Jak nám zahnízdili Peppi a Pipi

Na úvod vám tedy představuji nejmenší zástupce kakadu samičku Peppi (vylíhnuta v lednu 2014) a samečka, který stále dokola prozpěvoval „Pipi, Pipi,“ tak dostal i jméno Pipi (vylíhnut v březnu 2012). Chovali jsme je s ostatními korelami doma ve voliéře a byli to neskuteční mazlíci. Po roce k sobě našli cestičku a já pocítila, že nějaká část té jejich lásky už patří jinam než jen mě. Bylo krásné pozorovat, jak se mají rádi. A pak to přišlo. Jednoho dne se začali pářit. A jejej. Chovatelkou korel jsem byla teprve rok o snůšce a mláďatech jsem toho moc nevěděla. Vše jsem nastudovala na internetu, ptala se jiných, zkušených chovatelů, co a jak mám dělat s malými ptáčky a pak také mého tatínka, jelikož před lety choval andulky a kanárky.

K TÉMATU: Jak dopadlo letošní hnízdění araraun v šumperském paneláku s podloženými mláďaty harlekýnů?

Manžel připravil budku a my očekávali, zda tam vlezou a budou mít vajíčka či ne. A podařilo se! V březnu 2015 měly poprvé čtyři mladé a poté v květnu druhou snůšku a opět čtyři mladé. Obě snůšky probíhaly v pohodě. Samička od páření začala za 10 dní snášet ve dvoudenních intervalech. Vždy seděla hned od prvního vajíčka. Kontrolu, zda jsou vejce oplodněná, jsem dělala v deseti dnech. Stačilo prosvítit baterkou a bylo vidět žilkování vajíčka a tmavá skvrna – zárodek. Kolem 21. dne se začala klubat mláďata. Bylo úžasné vidět ta malá stvoření, jak jsou křehká a bezbranná. Hmotnost právě vylíhnutého mláděte byla pouhých pět gramů! Měla zavřené oči, mokré chmýří a jen slabě pípala. Byl to pro mě hotový zázrak. Byla jsem neskutečně šťastná.

Samička zahřívá svoji první snůšku (Foto: Zdeňka Lapišová)

Samička zahřívá svoji první snůšku (Foto: Zdeňka Lapišová)

Čerstvě vylíhnuté mládě (Foto: Zdeňka Lapišová)

Čerstvě vylíhnuté mládě (Foto: Zdeňka Lapišová)

Zlom přišel ve chvíli, kdy byl mládětem měsíc

Začala jsem připravovat domácí vaječnou směs s mrkví, jablkem a strouhankou. Rodiče ukázkově krmili. Bylo nádherné pozorovat, jak mladí rostou. Kolem 10. dne života ztráceli vaječný zub, začínali vidět i slyšet, reagovali na zvuky syčením a žluté chmýříčko se měnilo na první pírka. Kolem 14. dne si mladí vyžadovali krmení hlasitým syčením. Kolem tří týdnů byla mláďata krmena už jen co tři hodiny. Bylo už rozeznatelné zbarvení malé korely. Vše bylo stále v pořádku. Až do doby jednoho měsíce, kdy jsem zjistila, že rodiče začali oškubávat mladým peříčka a i celá brka.

Téměř plně opeřená mláďata (Foto: Zdeňka Lapišová)

Téměř plně opeřená mláďata (Foto: Zdeňka Lapišová)

A začal problém. Pro mě veliký. Nevěděla jsem, co dělat, a bylo mi mrňousků moc líto. Opět jsem se ptala zkušených chovatelů, ale nikdo mi nedovedl přesně odpovědět, kde je příčina. Někteří mi tvrdili, že je to stres ptáka, že to může být i tím, že je papoušek stále zavřený v kleci (ale to by se spíš týkalo škubajících se dospělých) a u mě si myslím papoušci stresem netrpí a už vůbec ne tím, že jsou stále zavření v kleci, jelikož jsou puštěni jak doma, tak chodíme i ven na kšírech) a poslední možnost byla, že se to dědí. Samičku mám od paní chovatelky, s kterou jsem v kontaktu a bylo mi řečeno, že u nich nikdo nikdy neškubal. Samečka jsem adoptovala, takže z téhle strany nevím vůbec nic.

Sprej proti škubání nezabral

Sourozenci už na bidle (Foto: Zdeňka Lapišová)

Sourozenci už na bidle (Foto: Zdeňka Lapišová)

No ale co teď? Zkusila jsem sprej proti škubání. Nastříkala jsem mladé, měl dost hořkou chuť, ale rodičům to vůbec nevadilo. Škubali vesele dál. Tak co dělat, aby z krásných chlupatých kuliček nebyli oškubánci? Vždyť měli teprve jeden měsíc. To už, jak jsem psala, rodiče krmí co tři hodiny. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že mláďata odeberu, dám je zvlášť do klece a budu je dávat rodičům jen na krmení a samozřejmě je u toho hlídat. Jelikož jsem v domácnosti a nemusím chodit do zaměstnání, nebyl to problém. A ono se to podařilo. Rodiče vždy krásně nakrmili a když už pak chtěli zase začít škubat, šli pěkně od sebe. A výsledek se dostavil. Mladým začalo pěkně pomalu narůstat nové peří. A pak už vše šlo jak mělo. Postupně se učili sedět na bidle, zobat z ruky a nakonec i volně létat…

I když nebyli ručně dokrmovaní ( nejsem toho zastáncem, pokud není potřeba z nějakého důvodu) ale odchovaní pod rodiči, byli zvyklí na člověka, v pohodě se nechali poškrábat, mazlili se, sedali na ruku… Vyrostly z nich krásné korely (viz jeden z mrňousků – už dospělý Tweety), které šly k novým majitelům – ty jsem na škubání upozornila a sdělila jim, že tyto mladé korely se hodí spíš na mazlíčka než do chovu.

Malé korely nám poměrně brzy začaly zobat krmení z ruky (Foto: Zdeňka Lapišová)

Malé korely nám poměrně brzy začaly zobat krmení z ruky (Foto: Zdeňka Lapišová)

Při volném proletu v pokoji (Foto: Zdeňka Lapišová)

Při volném proletu v pokoji (Foto: Zdeňka Lapišová)

Detail odstaveného mláděte (Foto: Zdeňka Lapišová)

Detail odstaveného mláděte (Foto: Zdeňka Lapišová)

A jak dopadlo letošní hnízdění?

Při výhledu z okna (Foto: Zdeňka Lapišová)

Dospělý Tweety v době, kdy šel k novým majitelům (Foto: Zdeňka Lapišová)

Nedávala jsem vůbec budku, aby zase nezahnízdili, ale člověk tomu prostě nezabrání. Někdo, jak jsem četla, vajíčka propichuje, na což nemám srdce, někdo je zase odebírá, ale nemá se to, jelikož by samička mohla stále a stále snášet a mohla by se vysílit a třeba i umřít. Takže jsem byla rozhodnuta vše opakovat znovu. Zatím měli jednu snůšku, kde samička snesla sedm vajíček. První ale bylo prasklé a poslední dali v budce bokem. Nevím proč, zda poznají, že je něco jinak, každopádně na něm vůbec neseděli. Zůstalo pět vajíček. Byla jsem zvědavá jak to všechno dopadne.

Korelí rodinka se zatím hezky rozrůstala a vše probíhalo opět, jak mělo. Pěkně jsem si mrňousky i vážila, tady je třeba nejmladší a nejstarší korela, rozdíl je 8 dnů… Rodiče opět krásně krmili a mladé jsem každý den v budce kontrolovala. No samozřejmě se vše opakovalo. Takže jsem je tentokrát vzala od rodičů ještě dříve, než jim byl měsíc, aby byli co nejméně oškubaní. Někdo mi říkal, že když neškubou až do krve, mám je nechat v hnízdě, ale já na to nemám, abych je tam nechala, když o tom vím – aby takto trpěli…

Tak opět mláďata a rodiče zvlášť v kleci. Ale je super, že to funguje. Dávala jsem je na krmení tentokrát co dvě hodiny, protože neměli ještě ani měsíc. Tedy dávám stále. Ale teď už co tři hodiny. A rosteme do krásy. Ještě není konec. Nemají dva měsíce, kdy jsou už korely plně samostatné…. První se totiž narodilo na Marušku (viz foto) 12. září, takže ještě nějakých pár týdnů mají před sebou. Ale už začínají mávat křidýlky, jsou zvědavá, pomalu ochutnávají klásky prosa, jen nejmladší korela chce ještě více spinkat, tak je po nakrmení zvlášť.

Bohatá snůška v hnízdní budce (Foto: Zdeňka Lapišová)

Bohatá snůška v hnízdní budce (Foto: Zdeňka Lapišová)

Mláďata v podestýlce hnízdní budky (Foto: Zdeňka Lapišová)

Mláďata v podestýlce hnízdní budky (Foto: Zdeňka Lapišová)

Vážení mláďat a velikostní rozdíl mezi sourozenci (Foto: Zdeňka Lapišová)

Vážení mláďat a velikostní rozdíl mezi sourozenci (Foto: Zdeňka Lapišová)

Mláďata z druhého hnízdění (Foto: Zdeňka Lapišová)

Mláďata z druhého hnízdění (Foto: Zdeňka Lapišová)

Opeřující se mláďata (Foto: Zdeňka Lapišová)

Opeřující se mláďata (Foto: Zdeňka Lapišová)

Téměř samostatné korely z druhého hnízdění (Foto: Zdeňka Lapišová)

Téměř samostatné měsíc staré korely z druhého hnízdění (Foto: Zdeňka Lapišová)

Co říci závěrem?

Jak je to s tím škubáním? Co je toho příčinou? To je otázka do diskuse. Určitě je to třeba včas podchytit. Jsem ráda, že jsem tento problém vyřešila alespoň takto. Ale je to taky tím, že jsem doma a měla jsem na prcky čas. Jak to řešíte vy, kteří chodíte do práce a nemáte čas co tři hodiny dávat mrňousky k rodičům? A děkuji také některým novým majitelům mladých korel ode mne za to, že mi podávají zprávy a posílají fotky. Mám z korel velkou radost.

Úvodní foto: Zdeňka Lapišová




3 komentáře

  1. Edita napsal:

    Krásný článek. Zdeničko jsi spisovatelka 🙂

  2. Zdeňka Lapišová napsal:

    Tak jsem po několika letech zjistila, že škubání není dědičné! Mladé korely, které byly škubané, vychovávají v pohodě své mladé!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..