Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Zítra uplyne přesně 100 let od úhynu posledního papouška karolinského, jediného původního druhu papouška z východního pobřeží Spojených států. Sameček jménem Inka žil v zoologické zahradě v Cincinnati, kde uhynul 21. února 1918, zhruba rok po své družce, již ošetřovatelé pojmenovali Lady Jane. Shodou okolností obývali stejnou voliéru, v níž o čtyři roky dříve skonal poslední zástupce dalšího vyhynulého severoamerického druhu ptáka, holuba stěhovavého. Oba opeřence spojoval stejný osud: šlo o velmi rozšířené ptačí druhy, jejichž populace čítaly miliony jedinců, a přesto byly poměrně rychle vyhubeny.
Příklad papouška karolinského je do značné míry odstrašující. Až do 90. let 19. století šlo o velmi běžného ptáka, který se vyskytoval v obrovských hejnech. Začátkem 20. století ale zcela vymizel. Šlo o posledního přirozeného zástupce papoušků na území USA, pokud bychom nepočítali amazoňana portorického (Portoriko je jedním ze států USA). Částečně se na území USA vyskytoval i arara zelený, ten však nyní obývá výhradně Mexiko. Jeho nejsevernější biotop je daleko od jižní hranice Spojených států. Navíc ararové nikdy nebyli tak početní jako papoušci karolinští, u kterých by si v 18. století nikdo netroufal tvrdit, že jim hrozí bezprostřední zánik. Přesto se stalo.
Živil se toxickými rostlinami
Areál rozšíření papouška karolinského byl obrovský. Zahrnoval celou východní část USA včetně států Virginie, Tennessee a Severní Karolína. Ptáci občas zalétávali až do Wisconsinu a New Yorku, ale třeba také do Colorada. Poslední skupinky papoušků karolinských obývaly Floridu. Vůbec poslední hejno o 13 jedincích zde bylo pozorováno v roce 1904. Pozornost přitahoval papoušek karolinský již od příchodu prvních Evropanů. Anglický mořeplavec George Peckham se o něm zmiňuje ve svých zápiscích z expedice, která se konala v roce 1583 a zaměřila se na dnešní Floridu. V 18. století jej ve svém dvoudílném atlasu přírody Caroliny, Floridy a Bahamských ostrovů popsal anglický přírodovědec Mark Catesby.
K TÉMATU: Nejznámější vyhynulí papoušci: ara tyrkysový, alexandr modrolící a papoušek karolínský
Ačkoli šlo o početného ptáka, žádný z tehdejších přírodovědců se jej nerozhodl podrobně zkoumat, takže o něm máme velice málo poznatků. Jednou z nejzajímavějších poznámek je informace o jeho potravě, kterou si poznamenal přírodovědec John James Audubon. Papoušci karolinští se totiž živili semeny řepeně, což je rostlina, která je pro savce toxická. Audubon si všiml, že kočky, které ulovily papoušky karolinské a sežraly je, měly zdravotní problémy a nezřídka samy uhynuly, protože se otrávily toxickým masem papoušků. Ptákům ale řepeň nijak neublížila. Pokud by papoušci karolinští zůstali u její konzumace, možná by žili dodnes…
Papoušci takřka neměli pud sebezáchovy
Jedním z klíčových okamžiků, které zpečetily jejich osud, bylo přeorientování na zemědělské plodiny. Z tisícihlavých hejn papoušků karolinských se stali pronásledovaní škůdci. Vybíjet je nebylo vůbec těžké, protože jak v roce 1808 poznamenal tehdejší přírodovědec Alexander Wilson, ptáci se takřka nebáli střelby. Wilson popsal, jak střelil několik ptáků z velkého hejna, které se usadilo na vzrostlém stromu. Některé pouze zranil. Celé hejno se během chvilky vrátilo na strom vzdálený pouhých dvacet metrů od místa, kde stál střelec a zdálo se, že papoušků dokonce ještě přibylo. K odletu je nepřiměla ani opakovaná střelba. Ptáci se tak stali snadným terčem zemědělců, ale i lidí, kteří je odchytávali pro trh s exotickými zvířaty.
ČTĚTE TAKÉ: Genetici se chtějí pokusit oživit vyhynulé druhy ptáků, i papouška karolinského
Peří z papoušků karolinských se navíc používalo jako ozdoba na ženských kloboucích. Kombinace všech těchto faktorů společně s odlesňováním a ztrátou přirozených hnízdních příležitostí vedla ke kritickému úbytku papoušků karolinských a nakonec i k jejich záhubě. Byl to člověk, kdo donutil papoušky přejít od původní stravy na zemědělské plodiny, protože pole zabírala stále větší území a mizely přirozené biotopy. Někteří vědci se domnívají, že papouškům karolinským uškodila také nějaká nemoc, kterou šířilo domácí ptactvo. Pokud by v době, kdy papoušků karolinských rapidně ubývalo, existovaly zákony na ochranu přírody a ohrožených druhů, patrně by se ho podařilo zachránit a asi by patřil mezi obyčejné ptačí obyvatele východu USA. Ale to je jen kdyby…
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Hansmuller
