Vzácnější a méně chovaný druh agapornise, který byl dříve považován za poddruh agapornise růžohrdlého. Od něj se ale podstatně liší. Je menší, celkově zelený, má oranžově červenou masku, která se na hrudi poněkud tmavší. Na zátylku přechází v olivově žlutou a zelenou. Zobák má červený, oko světle hnědé s charakteristickým bílým okružím, běhák je šedý. Dorůstá délky 13 cm a hmotnosti do 37 g.
Ve volné přírodě se vyskytuje na malém území mezi Zambií a Tanzanií, na hranici se Zimbabwe a samostatná populace žije i v Malawi. Po agapornisu hnědohlavém jde o druhý nejvzácnější druh rodu, divoká populace čítá podle mezinárodní organizace BirdLife International asi 6 až 12 tisíc pohlavně dospělých ptáků. Od roku 1981, kdy byl zapsán do druhé přílohy mezinárodní úmluvy CITES, bylo nelegálně z Afriky vyvezeno 10 tisíc těchto ptáků.
Chov v zajetí
V chovech se vyskytuje spíše sporadicky. Patří mezi náročnější druhy, zejména mladí ptáci často bezdůvodně hynou. Proto se doporučuje pořizovat dospělé jedince, protože podle statistik dochází u tří čtvrtin mláďat před prvním přepeřením k úhynu. Důvodem je zřejmě větší náchylnost ke stresu a nedostatek potřebných vitaminů. Chovatelské zařízení by mělo být větší než u běžných druhů agapornisů, aby umožňovalo ponechat mladé po výletu z budky delší dobu společně s rodiči.
Poměrně často bývají kříženi s podobnými agapornisy fišeri, zejména kvůli robustnějším mláďatům. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně vzácného ptáka, není takový postup ideální. Chovatelé by měli zachovávat čistou druhovou linii. Skutečný agapornis růžohlavý bude vždycky menší než příbuzní agapornisové škraboškoví a růžohrdlí.
Dostupnost a cena
Sporadicky nabízený druh, i když se ho daří odchovávat i v České republice, včetně různých barevných mutací. Patří k dražším agapornisům, které chovají především specialisté na tento rod. Jako domácí mazlíček není častý a v tuzemsku jej tak patrně ani nikdo nechová. V roce 2013 se cena mladého ptáka pohybovala okolo dvou tisíc korun.
Výskyt v českých a moravských ZOO
