Jan Cvrček: Neoféma modrokřídlá je svérázný druh, ale naštěstí se mu u nás už daří

Před pěti lety založil Pracovní skupinu pro zachování neofémy modrokřídlé při Klubu přátel exotického ptactva (KPEP) a zasloužil se o výrazný nárůst počtu těchto ptáků mezi českými chovateli. Jako specialista se neofémám modrokřídlým věnuje od roku 2007, postupně se mu podařilo dovézt ptáky z Německa, Holandska i Loro Parque na Tenerife. Momentálně vlastní 15 párů a další jedince, loňskou hnízdní sezónu završil odchovem 24 mláďat, trojnásobkem oproti předchozím letům. Své zkušenosti představil Jan Cvrček v rozhovoru pro internetový deník ParrotsDailyNews.com, partnerský web Ararauny.

Mohl bys přiblížit, jak jsou neofémy modrokřídlé rozšířeny v evropských chovech? Máš nějaké informace o tom, jak často se chovají jinde ve světě?

Z reálně dostupných druhů neofém se v rámci celé Evropy jedná o nejméně zastoupený druh. Tento stav se odráží prakticky všude: na světových šampionátech COM, na burzách, v inzercích. Z evropských států mám o jejich chovu jen kusé informace o několika chovatelích, např. ve Francii, v Německu, v Polsku. Ale určitě jich v těchto i dalších evropských zemích více. Nejvíce jich je v Holandsku a v Belgii. Ve Spojených státech jsou neofémy obecně velmi málo zastoupené.

Myslíš, že se dá spolehlivě rozlišit samec od samice podle vybarvení? A jak se liší mláďata?

Samec od samice se spolehlivě rozlišit dá. Samozřejmě ale až po přepeření. Například Holanďané říkají, že do prvního přepeření, což je v jejich i našich podmínkách většinou únor, je zcela zbytečné pokoušet se o určení pohlaví podle zbarvení. Proto řada tamních chovatelů doslova odmítá prodávat odchovy před únorem. Já jim musím dát za pravdu, osobně mám tytéž zkušenosti. Určovat pohlaví podle světlého pásku na spodu křídel je holý nesmysl. Velmi dobrá pomůcka (ovšem opět až po přepeření) je základová barva spodku křídla – u samic je z větší části hnědá a šedohnědá, u samců je křídlo sytě černé. A s přibývajícím věkem se tento rozdíl často ještě prohlubuje. Tento znak se dá dobře použít i u jedinců, u nichž není pohlaví na první pohled jasné (např. jsem vidět několik samic, u kterých jsem váhal, jestli to spíše nejsou samci). Mláďata se od dospělých odlišují matným zbarvením, a to jak obecně ve zbarvení těla, tak i v jednotlivých znacích. Například pásek na čele je u drtivé většiny mláďat pouze lehce naznačený, někdy téměř chybí.

Ve vztahu k neofemám modrokřídlým se často mluví o křížencích. S jakými druhy se nejčastěji kříží a podle jakých znaků se dají hybridi rozeznat?

Nejčastěji se samozřejmě kříží s neofémou ozdobnou (Neophema elegans), což přirozeně vychází z jejich velké podobnosti. Dva takové křížence jsem měl v chovu cíleně (samozřejmě do samotného chovu připuštěni nebyli), právě pro možnost morfologického srovnávání. Když mi uhynuli, vypreparoval jsem si je a tak je mám pro potřeby srovnávání dodnes. Celou řadu kříženců jsem pak viděl i na fotkách od jiných chovatelů. Vůbec se nedá říci, že by byli všichni tito kříženci stejní. Genetika je potvora, takže se mohou vyskytovat kříženci stejně tak podobní neofémě modrokřídlé jako neofémě ozdobné. To jsou ale samozřejmě krajní extrémy. Ty však příroda nemá moc ráda, takže jde naštěstí většinou střední cestou (obecně to platí i v jiných směrech biologie), tedy že většina kříženců není ani neoféma ozdobná, ani neoféma modrokřídlá. Zkrátka něco mezi. Ptáci jsou světlejší (žlutější) než čisté neofémy modrokřídlé. Modrá v křídlech navíc není tak rozsáhlá, je světlejší a velmi často je viditelný náznak dvojího pruhu (vnějšího tmavého a vnitřního světlého), jako mají neofémy ozdobné. Kromě toho jsou takoví kříženci štíhlejší, čistá neoféma modrokřídlá je oproti neofémám ozdobným zavalitější. Z těch extrémně zbarvených kříženců jsem viděl samce, který vypadal na první pohled přesně jako neoféma modrokřídlá. Ale sotva na něj zasvítilo slunce, ukázalo se na hlavě a zátylku zlatavé zbarvení neofém ozdobných a při bližším pohledu bylo také možné vidět několik modrých pírek za okem.

Jsou tito kříženci plodní?

Co se týče kříženců s neofémou ozdobnou, s trochou nadsázky bych řekl, že jsou plodní až moc, bohužel. Osobní zkušenost s tím sice nemám, ale vycházím z literatury a zkušeností chovatelů, kterým se toto křížení „povedlo“, ať už cíleně či omylem. Kříženci s jinými druhy neofém zřejmě plodní nebudou.

V České republice vznikla tzv. Pracovní skupina pro zachování neofémy modrokřídlé. Mohl bys přiblížit, jak tato buňka v rámci Klubu přátel exotického ptactva (KPEP) funguje, jak v ní figuruješ ty a jaké si kladete cíle?

Tato skupina vznikla 1. října 2009. Já v ní figuruji tak, že jsem ji založil, a stal jsem se jejím koordinátorem. Její cíl byl jasný – spojit se všemi tehdejšími chovateli tohoto druhu síly a udržet neofému modrokřídlou v českých chovech. Tehdy to bylo vážně na hraně. Dalším cílem bylo uskutečnit nějaké zahraniční dovozy.

Kolik máte v České republice registrovaných členů a jak se daří odchovům?

U nás se v současné době chová okolo 180 jedinců tohoto druhu. Pro srovnání – na samém začátku, v říjnu 2009, se v České republice a na Slovensku chovalo 12 jedinců, které drželo šest chovatelů (čtyři z České republiky a dva ze Slovenska). V lednu 2010 to bylo 20 jedinců, v březnu 2010 po mém prvním holandském dovozu 38 jedinců, v říjnu 2010 už 60 jedinců (Česká republika sedm chovatelů, Slovensko dva chovatelé), a v únoru po druhém holandském dovozu 2011 to bylo již 90 jedinců (Česká republika 10 chovatelů, Slovensko dva chovatelé). V roce 2013 se počet českých chovatelů vyšplhal na 18, ale řada z nich pak chov neofém modrokřídlých po počátečních nezdarech opustila, takže současný počet českých chovatelů je pravděpodobně zase nižší. Ale troufám si říci, že v rámci Evropy jsme na tom po Holandsku a Belgii asi nejlépe.

Pokud srovnáme rok 2009 a současnost, nemůžeme se vůbec na co stěžovat. A jelikož pracovní skupina došla svého naplnění, bylo v rámci vedení KPEP v roce 2013 rozhodnuto, že dojde k utlumení její činnosti, a „Pracovní skupina neofémy modrokřídlé“ se změní na „Registr chovu neofémy modrokřídlé v ČR“. V současné době si tedy již vedeme jen seznamy jedinců pro případ potřeby párování, výměny či nabídky nepříbuzných jedinců.

Velice rád bych se jednou dočkal toho, že budou v našich voliérách létat neofémy skalní (Neophema petrophila). V Austrálii je několik chovatelů, kteří je zdárně odchovávají, zásadní překážkou k jejich získání je ale zákaz vývozu z Austrálie, který platí už desítky let. S dovozem originálních australských andulek do ZOO Kolín nad Rýnem a ZOO Plzeň díky německo-australské diplomacii sice svitla naděje na další podobné dovozy, mám však vážné pochybnosti o tom, že by naše diplomacie a političtí představitelé mohli něco podobného také zvládnout.

Jsou známé nějaké mutace neofém modrokřídlých? A kde se případně chovají?

Prozatím se objevily dvě mutace. První je modrá (dědičnost recesivní), která byla poprvé odchována v roce 1991 Maxem Peekem v Jižní Austrálii. V současnosti se chová u několika chovatelů v Austrálii, a údajně také na Novém Zélandu. Kdysi jsem byl ve spojení s člověkem, českým emigrantem v Bavorsku, který neofémy modrokřídlé nabízel, a tvrdil mi, že má i ty modré, dovezené právě z Nového Zélandu. Bylo to v době, kdy mě něco takového moc nezajímalo, protože tu byl především nedostatek čistých přírodních jedinců, a ty jsem chtěl především. Ale jednoho dne pak se mnou přestal komunikovat. Modrá mutace se prý také objevila v Anglii v roce 1970, ale nepodařilo se jí udržet. Existuje také zpráva o odchovu pastelové mutace v Belgii v roce 1987, ale ta prý dopadla stejně jako ta anglická modrá.

Druhou mutací je „misty“, kterou jako první odchoval Piet de Rooij v Holandsku v roce 2000. Dva přírodně zbarvení ptáci, které jsem od něj měl, již měli v rodokmenu jako jednoho z předků tuto mutaci. Bližší informace o chovu této mutace jsem však nezjišťoval. Alain Campagne ve své knize o neofémách (2008) píše o mutaci, která se taktéž objevuje u australských chovatelů, jejíž název však stále není ustálený. Aktuálně jsou ve hře dva názvy – „Faded“, a „Cinnamon“.

Teď k tvému vlastnímu chovu, jak dlouho se na tento druh specializuješ?

Od roku 2007, tedy osm let.

Kde jsi sehnal své první ptáky?

První živé ptáky, dva páry, jsem viděl v letech 2005/2006 na burze v Kladně. Přivezl je tam Andreas Kötz z Grimmy v Sasku. Okamžitě jsem věděl, o co se jedná, měl jsem je nastudované z literatury. Když jsem tam před nimi stál, prakticky každý, kdo se u nich zastavil, říkal: „To jsou ale sytě vybarvení ozdobáci!“ Tehdy jsem si na ně ale ještě netroufal, ani jsem u sebe neměl dost peněz, ale vzal jsem si vizitku a čas na rozmyšlenou do příští burzy. No a z té příští burzy jsem si už domů vezl dva páry.

V květnu 2009 se mi prostřednictvím Honzy Sojky podařilo získat dva kusy z Loro Parque. Měl to být pár, ale za čas se ukázalo, že jde o dva samce. Jednoho jsem pak poslal na jaře 2011 na výměnu za jiné neofémy modrokřídlé do Holandska. Toho roku odchoval každý samec po třech mláďatech. Bohužel, ještě na konci téhož roku zabila celou „holandskou větev“ tohoto chovu škodná, takže zůstala pouze ta moje „česká“. Ta se naštěstí zdárně rozvíjí. Bez nadsázky říkám, že bez ohledu na pohlaví ptáků byl dovoz z Loro Parque požehnáním, a nejen kvůli vynikající kondici, veliké postavě a klidnému chování dovezených jedinců.

Ten samec, co mi zůstal, totiž předal tyto své pozitivní vlastnosti do dalších generací. Např. holandští ptáci (zvlášť samice), bývají velice nervózní, povahově nevyrovnaní. Většinou mě nenechají kontrolovat budky, jsou nepříjemně agresivní, během odchovu mláďat jsou často nevypočitatelné. Když však páruji nějakého ptáka, který je potomkem samce z Loro Parque, s ptákem z Holandska, a povede se odchov, je v nové generaci vidět jasná změna. Někdy ten posun vidím hned, když páruji samici z Loro Parque a holandského samce. Tyto samice nemají s kontrolou budek či s manipulací mláďat sebemenší problémy. Naopak. Při otevření budky slezou z vajíček či mláďat, nechají mě udělat kontrolu, a při zavírání budky si zase sednou zpátky. Vše probíhá v naprostém klidu.

V roce 2010 a 2011 jsem za pomoci kolegy Ladislava Žohy a firmy AVES Zbyňka Laubeho přivezl do České republiky cca 50 kusů z Holandska.

Nemáš problém s aklimatizací ptáků z Loro Parque? Neofémy jsou přeci jen drobní a náchylnější papoušci než ostatní „Austrálie“.

Oba samci z Loro Parque byli ve vynikající kondici. Ihned po příjezdu z letiště jsem je vypustil do venkovní voliéry s krytým zázemím, a žádné problémy nenastaly. Pravdou je, že jsem prvních 14 dní po dovozu vždy chodil k voliéře s obavami, neboť zrovna tyto dva týdny bylo velice deštivé počasí, ale teploty se již držely docela vysoko. Velice však lituji toho, že od té doby Loro Parque žádné další ptáky tohoto druhu do České republiky nenabídl. Pořád pevně doufám, že by se to mohlo brzy změnit.

Kolik párů máš momentálně sestavených?

Doteď jsem měl do chovu sestavených 10 párů, a z mláďat roku 2014 nyní vybírám dalších pět párů. Takže pro sezónu 2015 bych měl mít připraveno 15 párů, ale asi ne všechny budu nechávat hnízdit, několik párů nechám jako rezervu. Většinu mého chovu již tvoří vnoučata, pravnoučata a pra-pravnoučata samce z Loro Parque.

Doplňuješ stále chov? Je vůbec s kým spolupracovat?

Jistě, doplňuji. Důležité je, zachovávat si v chovu alespoň nějaké zcela nepříbuzné jedince, udržovat variabilitu. Není dobré mít chov založený na jedné chovné linii. Ještě před pár lety to byl v řadě případů neřešitelný problém, dnes je ale možností více. Spolupracuji především s českými chovateli, kolegy, se kterými se většinou znám už dlouhou dobu. Ze zahraničních chovatelů příležitostně spolupracuji s předním holandským chovatelem tohoto druhu, Pietem de Rooijem. Aktuálně jsem do chovu získal dva jedince původem ze Švýcarska, jsem z nich velice nadšený a pevně doufám ve zdárný odchov.

No a jak se ti daří odchovy? Vedeš si nějakou statistiku, kolik si toho už za ty roky odchoval?

Rok 2014, zaplať pánbůh, byl pro mě zatím nejlepší rok. Odchoval jsem od sedmi párů 24 mláďat. Hnízdilo sice všech 10 párů, ale u tří to nedopadlo dobře. Spočítal jsem, že se v roce 2014 mělo těchto 10 párů 59 vajec, z nich se vylíhlo 41 mláďat, a odchoval jsem jich 24. Do roku 2013 to bylo většinou sedm až osm mláďat ročně, a odchovy často sotva pokryly úhyny. Teď už se situace naštěstí obrací. Až do letošního roku jsem také s většinou chovatelů naříkal, jaký máme veliký přebytek samic. Na to samé si mi stěžují západoevropští chovatelé. V roce 2014 se ale u většiny našich chovatelů obrátila, drtivá většina odchovů jsou samci. Ti jsou aktuálně u většiny z nás v nabídce.

Jak se jejich chov liší od ostatních neofém? Narazil si na nějaké komplikace specifické pro tento druh?

Na výše uvedených číslech hrubé statistiky je jasně vidět, že to žádná sranda není. Pro tento druh je specifická hlavně jedna komplikace, kterou popisuje řada chovatelů. Občas jí zmiňuje i literatura. Tou komplikací jsou vysoké letní teploty v době odchovu mláďat. To je z 95% příčina toho, proč bývá mezi počtem vylíhnutých mláďat a počtem těch odchovaných velký rozdíl. Mláďata vysoké teploty špatně snášejí, a stává se, že rodiče přestanou ve vysokých teplotách mláďata krmit. Tento problém je sice společný i pro neofémy skalní a oranžovobřiché, ale ty jsou pro nás nedostupné.

S jedním chovatelem máme v souvislosti s vysokými teplotami během odchovu ještě jednu zkušenost. Při vysokých teplotách se stává, že se samice z minuty na minutu „zblázní“, a začne mláďata výrazně zanedbávat, škubat, či dokonce zabíjet. Taková samice se k normálu již nevrátí, tedy zatím jsem se s tím nesetkal. Příčinou se tedy zdají být vysoké teploty, ale přesná příčina tohoto chování je prozatím neznámá.

U dospělých ptáků jsem se setkal také s jednou specifickou komplikací. Týká se především ptáků dovezených ze západního pobřeží Evropy v období jara, a občas také odstavených mláďat. V obou případech jsem se ještě v témže roce v období přelomu léta a podzimu (srpen/září) setkal s relativně vysokým a „jednorázovým“ počtem úhynů. Příčinou jsou s největší pravděpodobností výrazné výkyvy teplot, tedy nízké ranní teploty s velkou vlhkostí vzduchu a horko přes den. Dovozoví ptáci nejsou na něco takového zvyklí (na západním pobřeží Evropy většinou mírné zimy a mírná léta, zatímco česká kotlina představuje široké teplotní rozmezí s častými výkyvy). Odstavená mláďata pak nejsou ještě zcela imunitně vybavená, takže vlivem teplotních výkyvů může dojít k jejich oslabení a nástupu sekundárních infekcí. U aklimatizovaných ptáků a ptáků starších jednoho roku je pak již úmrtnost minimální.

Pokud to shrnu, tak se nebojím říci, že neoféma modrokřídlá je svérázný druh – vývoj mláďat trvá v porovnání s ostatními druhy neofém dlouho, delší dobu trvá i přepeřování (které navíc u drtivé většiny v Evropě chovaných ptáků probíhá v zimě), náhlé a nevysvětlitelné úhyny nejsou žádnou vzácností, a hlavně je tu ta averze vůči vysokým teplotám a citlivost na teplotní výkyvy.

V jakém zařízení tyto neofémy chováš?

Chovné zařízení tvoří jak voliéry různých velikostí (D x Š x V: 3 x 1 x 2 m, 2,5 x 0,8 x 2 m), a pak také různé klece (D x Š x V: 1 x 1 x 1 m, 1 x 0,5 x 0,4 m, apod.). Tvrdím, že při správném krmení a tedy dobré kondici ptáků nehraje chovné zařízení až takovou roli. V mém případě nepozoruji ve voliérovém a klecovém chovu žádný rozdíl. Všechny ptáky mám celoročně venku, samozřejmostí je odpovídající kryté zázemí, to je ale nevytápěné. A nemám s tím žádný problém. V začátcích jsem sice neofémy modrokřídlé zimoval v teple v ptačírně v domě, zvláště jedince, na kterých mi velice záleželo, ale velmi rychle jsem od toho upustil, protože ptáci velmi často v předjaří rozpeřili a než se dali pořádně dohromady, bylo skoro po sezóně.

Čím krmíš?

Základem je směs pro drobné exotické ptactvo Kasper Faunafood. K tomu podávám naklíčená směs Deli Nature č. 68. Střídavě je pak nabízeno jablko, zelené krmení (ptačinec žabinec, řebříček, celé rostliny smetanky lékařské, kokoška pastuší tobolka, kopřivy, bezinkové větve atd.), příležitostně dětské piškoty. V zimním období je během velkých mrazů podávána směs Deli Nature č. 69. Neofémy mají neustále k dispozici čerstvý písek, drcené dřevěné uhlí vlastní výroby, jodové kostky a samozřejmě sépiové kosti. Co se týče míchanice, krmil jsem vždy průmyslově vyráběnými směsmi, které jsem doplňoval o mrkev, vařené vejce, a další přísady, ale dostal jsem nyní poměrně zajímavý a řekl bych i netradiční recept na jinou míchanici, a tu bych v letošní chovné sezóně velice rád vyzkoušel.

Kdybys měl doporučit neofémy modrokřídlé ostatním chovatelům, řekni, čím si získaly tebe?

Jsou to prostě krásní ptáci. Když jsem je viděl poprvé, bylo to pro mě veliké překvapení, protože jsem odjakživa slýchával o tom, jak strašně jsou vzácné, náročné a drahé. Řada takových pověstí se samozřejmě v průběhu času ukázala jako mylná. Ptáci do chovu se nejvíce doporučují pro nenáročnost a snadný odchov. Já však mohu neofémy modrokřídlé doporučit ze zcela opačného pohledu – jejich chov se sice dá dobře zvládat, ale stále nejsou tak rozšířené jako ostatní druhy, odchov často nebývá snadný, a stále je co vylepšovat. Tím je jejich chov z mého pohledu velice zajímavý.