UVNITŘ FOTO – Jmenuji se Jarmila a jsem páničkou ařího kluka Ozzáka a jednoho krásného dne jsem navštívila se svou kamarádkou maličkou hospůdku na Zátiší v Ostravě – na konečné tramvaje č. 5. A tady se ukázalo, jak já říkám, že svět je opravdu malý. Narazila jsem tady, nebo spíše jsem byla objevena jednou prima ženskou, se kterou jsem si dříve několikrát psala přes Facebook ve skupině, která se zajímá o papoušky. Martina – tak se ona známá jmenuje – mě poznala. Já ji bohužel ne, ale slovo dalo slovo a řekly jsme si, že se domluvíme a v létě se sejdeme i s našimi papoušky. Martina má také dvě ary. Tak to tedy začalo.
S Martinou jsme si domluvily termín, kdy bude mít čas a dohodly se, že na Zátiší pozveme i další chovatele, co chodí s papoušky ven. Den D připadl na sobotu 23. července. Dala jsem tedy echo dalším lidem, například Zdeničce, která sháněla samečka pro svou korelí slečnu… no a nabídka přišla až z Prahy od Zity. Takže Zdenička pozvala Zitu do Ostravy, aby se spojilo příjemné s užitečným. V den srazu jsme tedy nejprve jely vyzvednout na nádraží Zitu s korelákem Klofíkem, který se stal největším překvapením. Přicestovat z Prahy pendolinem a byl absolutně v pohodě. K překvapení všech během jediné hodiny sdílel klec společně se samičkou Arty – svojí budoucí „nevěstou“. Ještě jednou děkujeme Zitě!
Překvapení pro řidiče Dopravního podniku
Potom už směřujeme na zastávku Vřesinská v Ostravě-Porubě, kde se přesně ve 14:00 sešly tři ary ararauny, tři korely chocholaté a jeden papoušek senegalský jménem Honzíček. Dorazila děvčata Michaela a Markétka s babičkou až z Frýdku-Místku. Kromě mého ary Ozzáka, přijely ararauny Sára a Argo od Jarušky z Poruby. Největší povyk byl na konečné Vřesinská, kdy ary řvaly jako pardáli, zaměstnanci ostravského Dopravního podniku z toho měli Vánoce a lidé kolem také. Ve 14:06 jsme nasedly do tramvaje a jely směr konečná Zátiší. Dvacetiminutovou cestu ptáci v tramvaji zvládali absolutně potichu. Sledovali, co se děje.
K TÉMATU: Vyznavači volného létání papoušků se podruhé sešli v Hlučíně na Opavsku
Setkání v hospůdce mělo příjemnou atmosféru. Dorazila Martina s rodinou a svými araraunami
Victorii a Vincentem. Potom slečna Kristinka se svým nadherně žlutým alexandrem malým. Jméno ptáčka jsem bohužel zapomněla. V hospůdce jsme si povídali o všem možném. O krmení, o hledání samečků a samiček, o volném létání – ararauny Sára a Argo jsou totiž „volnoletci“. Můj Ozzák neustále „balil“ Sáru a lezl tak Argovi do zelí, ten z toho setkání velkou radost asi neměl, protože pořád musel s Ozzym bojovat a bránit si svoje teritorium. Prostě všichni se bavili, jak uznali za vhodné. My dospělci si dali pivko a nějakou tu dobrotu, ptáci byli za svou trpělivost odměněni oříšky.
Kdyby se někdo ptal, jaký přínos mělo toto setkání, tak odpovím, že to bylo prima odpoledne s prima lidmi a do toho občas řev ptáků. A hlavně jsme osobně potkali pár lidí, které známe jen z Facebooku. Počasí bylo jako na objednávku a všichni si užívali klid a pohodu v přírodě kousíček za centrem Ostravy.
Úvodní foto: Jarmila Tomečková
3 Comments
Myslíte že by si 11-letý žako ještě zvykl na ty kšíry???
Zdravím,
pro Alena Chromíková: Mohl by si zvyknout, vše je individuální, ale vyloučeno to není…
Bylo super! Bezva setkání! Myslím, že jsme si to všichni užili.