Chov velkých středoamerických druhů papoušků ara na území dnešních Spojených států má mnohem delší tradici, než by si kdo mohl myslet. Archeologové z Floridské univerzity prokázali, že se o tyto papoušky dokázali postarat již starověcí indiáni, kteří na přelomu 11. a 12. století obývali skalní města zvaná puebla na jihozápadě USA a v severním Mexiku. Z kosterních pozůstatků vědci vyčetli, že tehdejší obyvatelé puebel chovali ary arakangy a ary vojenské. Tito ptáci se přitom přirozeně vyskytují o 500 kilometrů jižněji ve středním a jižním Mexiku. Nejnovější výzkum prokázal, že se majitelé o ary opravdu dobře starali – už tehdy pro ně vytvářeli speciální voliéry.
Snažili se je udržet naživu
Papoušci nebyli jen ozdobou puebel, ztělesňovali i postavení svých majitelů a byli významnými duchovními symboly. Podrobnou analýzou křídelních kostí archeologové dospěli k závěru, že indiáni papouškům záměrně vytrhávali peří. Ze sedmnácti arů arakang a arů vojenských, jejichž kostry zkoumal archeolog Randee Fladeboe, mělo patnáct malé hrbolky na horní ploše křídelní kosti. „Letky mají papoušci uchyceny přímo v kosti, takže násilné vytrhávání může způsobit krvácení a infekci,“ uvedl Fladeboe pro časopis Nature.com. „Infekce v kombinaci s podvýživou mohlo vést k deformaci kostí, na které jsme narazili,“ dodal.
K TÉMATU: Vědci v Novém Mexiku objevili tisíc let staré kosterní pozůstatky ochočených arů arakang
Arové si sice někdy sami vytrhávají letky, ale v tomto případě šlo o systematicky vytrhané veškeré peří na obou křídlech, dodal vědec. „Nezdá se být pravděpodobné, že by to tak provedli sami arové a navíc aby to udělalo patnáct ze sedmnácti ptáků, jejichž kostry jsme studovali,“ uvedl Fladeboe, který výsledky své práce prezentoval 31. března na setkání Americké archeologické společnosti v kanadském Vancouveru. Zkoumané kostry papoušků ale také naznačují, že se majitelé snažili o ary pečovat a neváhali jít do krajnosti, aby se papouškům dařilo co nejlépe. „Dělali, co bylo v jejich silách, aby papoušky udrželi naživu,“ konstatuje Randee Fladeboe.
Ruční dokrmování už před tisíci lety?
Z čeho vědec vychází? Kostra jednoho papouška naznačuje, že pták utrpěl zlomeniny obou křídel a jeho zobák nesl znaky útoku jiných arů. Jeho kosti také vykazovaly nestandardní růst, ať už kvůli podvýživě nebo nemoci. „Tento papoušek by pravděpodobně nepřežil, pokud by ho majitelé ručně nekrmili a nechránili,“ míní Fladeboe. Aby tuto svoji teorii potvrdil, chystá se archeolog provést počítačovou tomografii kostí. Záměrné vytrhávání peří vědec vysvětluje snahou indiánů řešit problém se škubáním peří u arů držených v zajetí. „Mnoho arů podléhá sebedestruktivnímu a agresivnímu chování, je těžké se o ně starat,“ potvrzuje zooarcholožka Meredith Wismer z Iowské univerzity. Fladeboe míní, že vytrháváním peří se indiáni snažili ary uklidnit a také uspíšit růst nových letek.
ČTĚTE TAKÉ: Papoušci kdysi žili i ve Skandinávii, dokazují to zkameněliny staré 55 milionů let
Kosterní pozůstatky arů nalezli archeologové v pueblech od amerického Utahu po Chihuahuu v Mexiku. Mnoho jich bylo i v bájném pueblu v kaňonu Chaco v Novém Mexiku. Zde je také náznak prastaré voliéry, v níž byla 25 cm silná vrstva guana, ztvrdlého ptačího trusu. Uhlíkovou analýzou kostí vědci zjistili, že indiáni zde ary chovali nejen v době největšího rozmachu puebla, ale také v době jeho úpadku koncem 12. století. Majitelé arů museli jít do naprostých krajností, aby papoušky v holých skalách bez zdroje potravy a vody uživili. Papoušci však hráli roli vyslanců do podsvětí a indiáni věřili, že přináší déšť, tudíž pro ně udělali první poslední.
Úvodní foto: Wikimedia Commons