Jan Potůček 
Ptačí chřipka se začíná stávat problémem, který by mohl chovatelům papoušků a dalších exotických a okrasných ptáků nadělat do budoucna větší problémy než zamýšlené evropské pozitivní seznamy zvířat povolených pro zájmový chov. Evropa i Česká republika čelí už druhým rokem epidemii ptačí chřipky typu H5N1, u které byl prokázaný přenos na člověka a poslední dobou se množí případy přenosu na další savce. To vyvolává obavu, že by vir mohl reálně ohrozit lidi a zmutovat do nové podoby, která by vyvolala podobnou pandemii jako koronavirus Covid-19. O to vstřícnější mohou být kroky evropských i domácích politiků, které by vedly k větší regulaci a restrikcím proti chovům ptáků.
USA hlásí případ přenosu ptačí chřipky na papoušky chované v domácnosti
Nakazili se už norci, lišky, vydry, lachtani, kočky i medvědi
Velkou pozornost vzbudil případ farmy na chov norků ve Španělsku, kde se zvířata loni v říjnu nakazila ptačí chřipkou (šlo právě o typ H5N1) a po stovkách hynula. Majitelé museli vybít všech skoro 52 tisíc norků. Začátkem letošního roku se ptačí chřipka stejného typu objevila u volně žijících lišek a vyder ve Velké Británii. Agentura pro zdraví zvířat a rostlin (APHA) nechala otestovat 66 savců odchycených v přírodě a nemoc potvrdila u devíti lišek a vyder. Předpokládá se, že zvířata se nakazila konzumací uhynulých vodních ptáků, kteří byli infikovaní ptačí chřipkou. V jihoamerickém Peru minulý týden zveřejnili statistiky, podle nichž v této přímořské zemi uhynulo na ptačí chřipku typu H5N1 již 55 tisíc volně žijících ptáků, ale také 585 lachtanů.
Problém přímořských států je ve stěhovavém vodním ptactvu, které nemoc přenáší. V případě Peru to byli pelikáni, kteří měli nemoc zanést ze Spojených států. Jižní Amerika se s ptačí chřipkou až do loňského roku příliš nepotýkala. Nyní varuje své obyvatele, aby se sami nebo s domácími mazlíčky nepřibližovali k mořským ptákům a lachtanům, protože se obává přenosu nemoci na člověka. Ve Francii zaznamenali ptačí chřipku typu H5N1 u kočky a v americké Montaně u divokého medvěda. V obou případech existuje podezření, že se zvířata živila uhynulými infikovanými ptáky. Ti se přitom hojně objevují i v Evropě, Českou republiku nevyjímaje. Státní veterinární správa (SVS) minulý týden varovala kvůli nálezu dvou uhynulých nakažených labutí poblíž Chlumce nad Cidlinou na Královéhradecku.
Riziko trvá i v Česku, divocí ptáci se moc neřeší
„U dvou uhynulých labutí nalezených na rybnících u obce Písek poblíž Chlumce nad Cidlinou v okrese Hradec Králové, byla potvrzena ptačí chřipka. Po nahlášení nálezu uhynulých labutí nařídili veterinární inspektoři vyšetření ve Státním veterinárním ústavu Praha, který posléze potvrdil vysoce patogenní ptačí chřipku subtypu H5N1. Při výskytu ptačí chřipky u volně žijících ptáků se nepřijímají žádná opatření, ani se nevymezují uzavřená pásma, tak jako je to v případě, když se nákaza dostane do chovů. Nicméně výskyt ptačí chřipky u uhynulých divokých ptáků potvrzuje stálou cirkulaci viru v jejich populaci a přetrvávající riziko pro chovy drůbeže. Chovatelé drůbeže v celé České republice by proto měli nadále dodržovat platná veterinární opatření a obecně pravidla biologické bezpečnosti,“ varovala SVS na svém webu.
Od začátku roku SVS eviduje nálezy uhynulých divokých vodních ptáků s potvrzenou nákazou ptačí chřipkou typu H5N1 v pěti různých lokalitách, z toto dvě se nachází ve Středočeském a Moravskoslezském kraji a jedna v Královéhradeckém kraji. Nakažených ptáků v přírodě je ale mnohem více, protože začínají být vůči viru rezistentní a stávají se z nich přenašeči. „Chovaná drůbež (zejména hrabavá) je na rozdíl od většiny druhů volně žijících ptáků vysoce vnímavá k této nákaze a dochází u ní často k náhlým úhynům. Oproti tomu u vodních volně žijících ptáků (kachny, husy) nákaza často proběhne bez příznaků, pták neuhyne a stává se zdrojem viru pro drůbež. Nákaza se do chovů drůbeže šíří zejména trusem infikovaných volně žijících ptáků kontaminovanou podestýlkou, krmivem či vodou,“ vysvětluje SVS.
Ptačí chřipka uzavřela chovatelskou burzu v Kladně, Česko má už 13 ohnisek nákazy
Chovatele čeká další „přitahování šroubů“. Otázka zní, kdy
Evropská unie nebere hrozbu ptačí chřipky na lehkou váhu. Už v roce 2007 zavedla kvůli této nemoci (v Evropě se tehdy začal více šířit právě typ H5N1) úplný zákaz dovozu ptáků odchycených ve volné přírodě, takže i do chovů papoušků se už přestávali dostávat ptáci z odchytu. Dá se očekávat, že represe přitvrdí. Riziko přenosu nemoci na člověka je obrovské, případy nakažených savců jsou jen začátek. V pozoru by tak měli být především chovatelé drůbeže, ale také okrasných vodních ptáků. Pokud se budou zpřísňovat podmínky pro chov ptáků, začínat se bude právě u těchto druhů. Vyloučit nelze povinné zasíťování výběhů s rybníčky a vodními plochami, aby se zabránilo kontaktu s divokými kachnami (ostatně, takto to už má řada zoologických zahrad), současné nařízení SVS o krmení pod stříškami nebo v krytém zázemí se stane běžným a trvalým opatřením.
S drůbeží a vodními ptáky by se ale mohli „svézt“ i další ptačí druhy, včetně papoušků. Riziko může představovat chov jakéhokoli druhu ptáka „na volno“, tedy i volný let papoušků, který se v posledních letech těší v tuzemsku obrovské popularitě. Migraci divokých ptáků Evropská unie nijak neomezí, proto se soustředí na přísnější podmínky pro chov ptáků v zajetí. Na druhou stranu si nemůže dovolit zlikvidovat celý obor drůbežářství, což chovatelům nahrává. Jakékoli snahy o zpřísňování podmínek pro chov ptáků v zajetí bychom ale měli bedlivě sledovat a reagovat na ně okamžitě. Bohužel, zatím se o takových aktivitách EU dozvídáme jen namátkově a nikdo se nevěnuje monitoringu legislativních aktivit v oblasti chovatelství pravidelně. V tom je obrovské mínus českých chovatelských organizací.
Ptačí chřipka a riziko nákazy u papoušků: na co si dávat pozor?
Image by Freepik
