Jan Potůček 
Celkem šest druhů a ve třech samostatných rodech zahrnuje podle nové taxonomie ptáků od Josepha del Hoya skupina černých kakaduů. Dosud se přitom u těchto vzácně chovaných a drahých papoušků uznávaly čtyři druhy ve dvou rodech (Probosciger a Calyptorhynchus), z nichž nejznámější byl kakadu palmový (Probosciger aterrimus). V jeho případě k převratným změnám nedošlo, nadále zůstává jediným zástupcem rodu Probosciger, nově jsou u něj ale uznávány čtyři místo tří poddruhů. Od kakadua palmového černého (Probosciger aterrimus aterrimus) se oddělil kakadu palmový australský (Probosciger aterrimus macgillivray), který obývá severní cíp poloostrova York v Austrálii a částečně i Novou Guineu.
Kakadu černý už není příbuzný kakadua havraního
Další dva poddruhy, kakadu palmový papuánský (Probosciger aterrimus goliath) a kakadu palmový severní (Probosciger aterrimus stenolophus) zůstávají zachovány i v nové systematice. Pouze kakadu palmový australský se ale vyskytuje na území Austrálie, všechny tři původně uznávané poddruhy se soustředí na Papui-Nové Guineji a okolních ostrovech. Další rod černých kakaduů, Calyptorhynchus, do loňského roku zahrnoval tři samostatné druhy: kakadua černého (Calyptorhynchus funureus), kakadua havraního (Calyptorhynchus banksii) a kakadua hnědohlavého (Calyptorhynchus lathami). Nyní k němu náleží jen dva posledně jmenované, zatímco kakadu černý se rozdělil na tři samostatné druhy zahrnuté do nového rodu Zanda.
K TÉMATU: Kakadu palmový se na černém trhu v Malajsii prodává za pouhých 30 tisíc korun
Zůstaneme-li ještě u rodu Calyptorhynchus, pak u kakadua havraního je nově uznáváno pět poddruhů místo čtyř. Ke stávajícímu kakaduovi havranímu severnímu (Calyptorhynchus banksii banksii), kakaduovi havranímu východnímu (Calyptorhynchus banksii macrorhynchus) a kakaduovi havranímu středoaustralskému (Calyptorhynchus banksii samueli) přibyl ještě kakadu havraní viktoriánský (Calyptorhynchus banksii graptogyne), o kterém se už ve své knize Kakaduové a loriové z roku 2004 zmiňuje Milan Vašíček jako o potenciálně uznávaném novém poddruhu. U kakadua hnědohlavého bylo potvrzeno rozdělení na tři poddruhy: kakadu hnědohlavý východní (Calyptorhynchus lathami lathami), kakadu hnědohlavý pobřežní (Calyptorhynchus lathami erebus) a kakadu hnědohlavý ostrovní (Calyptorhynchus lathami halmaturiunus).
Žlutouší a bělouší kakaduové rodu Zanda
A konečně pojďme k novému rodu Zanda, který zahrnuje původního kakadua černého (Zanda funerea) a nově kakadua dlouhozobého (Zanda baudinii) a kakadua krátkozobého (Zanda latirostris), kteří dosud náleželi pod kakadua černého jako jeho poddruhy. Všechny tři druhy jsou si velmi podobné, kakadu černý se ale odlišuje žlutým příuším, zatímco kakadu dlouhozobý a kakadu krátkozobí je mají špinavě bílé a od sebe navzájem se odlišují – jak název napovídá – délkou zobáku, ale také místem výskytu. Kakadu dlouhozobý žije izolovaně ve vnitrozemí jihozápadní Austrálie, kakadu krátkozobý na pobřeží jihozápadní Austrálie. Oba někdejší poddruhy kakadua černého jsou výrazně vzácnější než samotný kakadu černý, což byl také hlavní důvod jejich taxonomického osamostatnění.
ČTĚTE TAKÉ: Sčítání ukázalo významný úbytek kakaduů krátkozobých v jihozápadní Austrálii
Prakticky okamžitě po jejich uznání za samostatné druhy byli kakadu dlouhozobý i kakadu krátkozobý zařazeni do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN do kategorie „ohrožený“ (EN). U kakadua dlouhozobého mezinárodní organizace BirdLife International odhaduje četnost divoké populace na pouhý jeden tisíc až půl druhého tisíce jedinců, u kakadua krátkozobého má jít o něco pozitivnější číslo – 40 tisíc – které však nebylo spolehlivě potvrzeno. Navíc podle výpočtů ornitologů z Perthu hrozí, že během následujících tří generací počet kakaduů krátkozobých klesne na polovinu kvůli ztrátě původních biotopů, hnízdních příležitostí a přirozených zdrojů potravy.
Úvodní foto: Wikimedia Commons © Doug Janson
