Jan Potůček 
Nejen ara škraboškový nebo severoamerický papoušek karolinský patří mezi papouščí druhy, s nimiž se už ve volné přírodě nepotkáte, případně už nežijí ani v zajetí. I početný rod amazoňanů má dva zástupce, o nichž se můžete dočíst už jen v odborné literatuře a neexistují dokonce ani jejich kožky nebo vycpané exempláře. Popsány byly podle kreseb a záznamů z dob kolonizace karibských ostrovů. Jde o amazoňana guadeloupského a amazoňana martiniquezského, kteří ve své domovině nedokázali čelit následkům četných hurikánů, lovu místními domorodci i kolonizátory a především odlesňování a intenzivnímu zemědělství.
Amazoňan guadeloupský (Amazona violaceus)
Endemický druh, který obýval výhradně ostrov Guadeloupe zhruba 100 kilometrů severně od ostrova Dominika, na němž žije jeden z nejvzácnějších a největších zástupců celého rodu, amazoňan císařský. Poprvé měl být zmíněn francouzským vědcem Jeanem-Baptistou du Tertrem v letech 1654 a 1667, následně Jeanem-Baptistou Labatem v roce 1742 a Brissonem v roce 1760. Du Terte jej popsal takto: „Je velký asi jako slepice, zobák a oči má lemované červenými pírky. Veškeré peří na hlavě, krku a břiše je fialové a černými a zelenými pírky. Horní část zad je zelená a sprosvítající hnědou. Vnější letky jsou černé, žluté, zelené a červené.“ Na základě tohoto popisu vznikla domněnka, zda nešlo o příbuzného amazoňana císařského, nebo přímo o tento druh.
Du Terte dokonce sledoval hnízdění páru amazoňanů guadeloupských: „Dva ptáci si vybudovali hnízdo sto kroků od našeho domu ve velkém stromě. Samec a samice se střídali v sezení na snůšce, potom střídavě krmili mláďata až do doby, než byla dostatečně velká, aby mohla opustit hnízdo.“ Jean-Baptista Labat v roce 1742 napsal, že amazoňané z Guadeloupe jsou o něco menší než stejní papoušci z ostrova Aras. „Mají hlavu, krk a břicho břidlicové barvy a s několika zelenými a černými pírky, zadní část těla je zcela zelená a křídla jsou žlutá a červená.“ Na základě těchto dvou popisů vznikla kresba, kterou přetiskují všechny odborné knihy zaměřené na ptáky Karibiku.
Amazoňan guadeloupský byl oficiálně popsán Gmelinem až v roce 1788, aniž by ale spatřil jediného ptáka: vycházel z dřívějších zpráv a popisu domorodých obyvatel. V té době už patrně na ostrově Guadeloupe žila jen velice malá zbytková populace, která brzy vymřela. Poslední známá zmínka o pozorování amazoňanu guadeloupském, česky nazývaném také amazoňan fialový, je z roku 1789. Pravděpodobně nikdy nešlo o četný druh, velmi vzácný měl být už v roce 1779, kdy si další francouzský vědec Buffon poznamenal: „Nikdy jsme tohoto papouška nespatřili, nebyl nalezen ani v Cayenne. Je dokonce vzácný i na Guadeloupe, protože nám žádný obyvatel ostrova nebyl schopen dát žádné informace týkající se tohoto druhu.“
Vědci ale nalezli jeho kosti, které pomohly identifikovat a určit, že jde o samostatný druh a nikoli izolovanou populaci amazoňanů císařských, kteří měli v dávné minulosti obývat nejen Dominiku, ale i ostrovy Guadeloupe a Martinique. Amazoňany guadeloupské ohrožovaly nejen pravidelné hurikány, které ničily hnízdní biotopy a v minulosti téměř zlikvidovaly populaci amazoňanů portorických, ale také vulkanická činnost. Na Guadeloupe jsou dodnes činné sopky, které mohly mít svůj díl na rychlém zániku tohoto endemického druhu papouška.
Amazoňan martiniquezský (Amazona martinicana)
Velmi podobý osud jako amazoňan guadeloupský měl i amazoňan martiniquezský, který žil výhradně na ostrově Martinique v Malých Antilách. Dodnes se nezachovala nejen žádná kožka nebo vycpaný exemplář, ale ani kosterní pozůstatky. Vědci tak vycházejí výhradně z dobového popisu ptáků a dodnes vedou spory o to, zda amazoňan martiniquezský náhodou nebyl místní populací amazoňana červenokrkého (Amazona arausiaca), který dodnes žije na ostrově Dominica 50 kilometrů severně od Martinique. Minimálně se shodují na tom, že oba druhy si byly velmi podobné. Francouzský biolog Jean-Baptista Labat, od něhož pochází i zprávy o amazoňanu guadeloupském, ale v roce 1742 popsal jejich rozdíl:
„Amazoňané z Dominiky mají červené peří na křídlech a krku, také na ocease. Zbytek těla je zelený. Ti z Martinique mají stejně zbarvené peří, ale horní část hlavy je břidlicové barvy s malým množstvím červené.“ Tento popis potvrdil v roce 1779 také Buffon. Vědeckého pojmenování se amazoňan martiniquezský dočkal až v roce 1905 od Clarka, a to už byl více než 100 let vyhuben. Předpokládá se, že důvodem zániku místní populace amazoňanů byla ztráta přirozeného prostředí kvůli intenzivnímu zemědělství, které zaváděli francouzští kolonizátoři. Místní domorodci jej také často lovili. Vůbec poslední zmínka o tomto papouškovi pochází z roku 1779, takže vědci předpokládají, že vyhynul koncem 18. století.
Prakticky každý karibský ostrov má svůj endemický druh amazoňana a většina z nich je na pokraji vyhubení. Ať už jde o amazoňana portorického na Portoriku, amazoňana ohnivého na Svatém Vincentu, amazoňana císařského na Dominice či amazoňana mnohobarvého na Svaté Lucii. Zároveň jde o velmi vzácné chovance v zajetí. V přírodě tyto ptáky ohrožují jednak přírodní katastrofy v podobě hurikánů, ale také ničení původních biotopů – intenzivní odlesňování. Většina ostrovních států Karibiku vede záchranné projekty těchto ptáků a snaží se v přírodě udržet životaschopnou populaci, kterou by zachovali pro další generace.
Ilustrace: John Gerrard Keulemans, Wikimedia Commons
