UVNITŘ VIDEO – Krátce po historicky prvním legálním dovozu kakadů hnědohlavých z Austrálie do Evropy uvažuje německé Sdružení pro ochranu ohrožených papoušků (ACTP) o chovu dalšího vzácného australského papouška. A rovnou toho nejvzácnějšího: berlínská chovná stanice by se ráda zapojila do záchranného projektu neofémy oranžovobřiché, aktuálně nejhroženějšího papouška světa, který se dosud ještě vyskytuje ve volné přírodě (vzácnější je už jen ara škraboškový, který je v přírodě vyhuben a ACTP jej již chová a úspěšně rozmnožuje). Zbytková populace těchto ptáků není vyšší než 50 jedinců, ve třech specializovaných záchranných stanicích v Austrálii jsou chovány další dvě stovky neofém oranžovobřichých.
Tasmánie hlásí rapidní pokles hnízdících ptáků
Začátek letošní hnízdní sezóny nasvědčuje tomu, že neofém oranžovobřichých ve volné přírodě stále ubývá. Na jediné známé hnízdiště v tasmánském Melaleucu se do začátku minulého týdne vrátilo jen 21 ptáků, v porovnání s loňských rokem jen 40 procent hnízdnících ptáků. Podle někdejšího šéfa programu na obnovu populace neofém oranžovobřichých Marka Holdswortha druh balancuje na samé hraně přežití. Mezi ptáky, kteří se do Tasmánie vrátili ze zimovišť v jižní Austrálii, navíc převažují samci a starší ptáci. „Bohužel, letos není na hnízdišti dost samic, takže to bude problém,“ řekl Holdsworth deníku The Examiner. Neofémy nejsou moc dlouhověcí ptáci, a letos se mezi navrátivšími ptáky objevují i pěti, šesti nebo sedmiletí jedinci, kteří už dlouho nepřežijí.
K TÉMATU: Jak se dostali nedostupní kakaduové hnědohlaví z Austrálie do německého ACTP?
„Pokud nastane nějaká neočekávaná událost, přijde nemoc nebo nějaká přírodní katastrofa – zásadní roli může sehrát počasí, velkým rizikem jsou požáry – nebo bude jen špatná hnízdní sezóna, dostanou se neofémy oranžovobřiché do situace, kdy mohou opravdu vyhynout,“ varoval Holdsworth. Loni k jedné takové události došlo: většina loňských mláďat uhynula na epidemii cirkoviru PBFD. Mluvčí záchranného projektu neofém oranžovobřichých Howel Williams ale uklidňuje, že papoušci se na hnízdiště vrací postupně až do poloviny prosince a 21 ptáků týden před koncem listopadu nepředstavuje nijak zásadní výkyv oproti průměru z předchozích let. „Očekáváme, že jejich počet bude ještě stoupat,“ dodal. „Je povzbudivé, že ptáci, kteří už dorazili do Melaleuca, vytvářejí páry a začínají hnízdit.“
Uvažujeme o nich, připustilo ACTP
Podle Marka Holdswortha je sice možné, že by se na Tasmánii mohli vrátit další ptáci, považuje však za nepravděpodobné, že by šlo o nějak zásadní počty. „Pořád doufám, že tento druh můžeme zachránit, ale s tak malým počtem ptáků, kteří se vrací ze zimovišť… Nevěstí to nic dobrého,“ říká. Vědecký tým zaměřený na podporu a ochranu neofém oranžovobřichých proto už v průběhu listopadu vypustil v Tasmánii osm neofém odchovaných v zajetí a dalšími pěti ptáky plánuje posílit divokou populaci v následujících dnech. Ochránci přírody takto každoročně uvolní do přírody okolo dvacítky neofém oranžovobřichých, jejich celkové populaci to ale příliš nepomáhá. Velké riziko po neofémy představují nástrahy v jejich zimovištích, zejména větrné elektrárny a likvidace původních slaniskových biotopů na pobřeží.
ČTĚTE TAKÉ: V Tasmánii vypustí do volné přírody 13 neofém oranžovobřichých, posílí zbytkovou populaci
Pokud by se ACTP podařilo vyjednat s australskou vládou vývoz neofém oranžovobřichých do Německa, byla by to mnohem větší událost než nedávný import kakaduů hnědohlavých, kteří ve své domovině nepatří mezi příliš vzácné ptáky. Německé sdružení připustilo úvahy o chovu neofém oranžovobřichých v diskusi na své oficiální stránce na Facebooku. „Vaše partnerství s Brazílií a dalšími státy při chovu vzácných a ohrožených papoušků a jejich návratu do volné přírody mě přivedlo na myšlenku, zda by nebylo dobré domluvit se s australskou vládou na vašem zapojení do chovného programu neofém oranžovobřichých,“ napsal mu fanoušek Robert Macneil z Austrálie. „Už jsme uvažovali o zapojení do záchranného projektu neofémy oranžovobřiché,“ reagovali zástupci sdružení.
Úvodní foto: ACTP/Wikimedia Commons (JJ Harrison)