Karambol volně létající ararauny s autem odnesla horní čelist zobáku

UVNITŘ FOTO A VIDEO – Náš ochočený samec ary ararauny Endy je sice borec, ale nevyhnul se mu jeden problém… Když jsem před časem začínal cvičit na volný let naše ochočené ary ararauny Báru s Endym, věděl jsem, že největší potenciální riziko představují rychle jedoucí auta. Ne nadarmo na každoročních srazech „volnoletců“ na Krásném u Šumperka dáváme k silnici ceduli s nápisem „POZOR PAPOUŠCI, ZPOMAL!!!“. Když ale máte volně létající papoušky, kteří jsou zvyklí odlétnout na svoje pravidelné „kolečko“, musíte počítat i s možností nějakého úrazu a to se právě stalo našemu Endymu v úterý 22. září 2015.

Přímý střet s autem mohl dopadnout hůř

Onen den jsem musel jet pryč a přítelkyně Lenka navečer jako obvykle vypustila naše ararauny proletět se okolo paneláku v Šumperku. Mohlo být tak půl šesté večer. O hodinu později, když se už začínalo šeřit, mi volala, že ararauny ještě nejsou doma a co má dělat. Uklidnil jsem ji, že oba mají ještě čas. Neuplynulo ani pět minut a Lenka mi volala zpět, že se sameček Endy vrátil bez zobáku a samička Bára nikde není. V hlavě mi v tu chvíli okamžitě blesklo, že se muselo něco stát a první, co mě napadlo, že ho něco srazilo, což se později taky ukázalo být pravdou. Podle paní, která to přišla Lence říct (a popsala celou událost), Endyho srazilo auto ve chvíli, kdy oba arové jako obvykle nalétávali na ořešák, který je ve vedlejší ulici.

K TÉMATU: Ararauny se navzájem slyší i na tři kilometry. Nevěříte?

Auto, které se vyřítilo proti nim, jelo o něco rychleji, než je v daném místě obvyklé a Endy už nestihl včas zareagovat a prásknul zobákem o čelní sklo, o které si ho ulomil. Poté ještě doletěl bez pádu na zmiňovaný ořešák, kde nějakou chvíli pobyl (asi pět minut) a potom odletěl směrem domů, kam přiletěl jako obvykle na okno obýváku. Bára dorazila později. Těžko říct, proč neletěla zároveň s ním, ale mohlo to být způsobeno právě oním střetem s projíždějícím autem a Endyho možnou dezorientací, že nedal Báře vědět, že letí pryč a odletěl domů sám. Bára se na břízu k našemu paneláku vrátila asi 15 minut po jeho příletu a celou dobu krákala, létala kolem domu, hledala ho a nechtěla zaletět do okna, dokud jí Lenka Endyho neukázala v okně.

ČTĚTE TAKÉ: Smrt ararauny na drátech vysokého napětí: nepodceňujte výcvik volně létajících papoušků!

Teprve poté Bára přiletěla, což potvrzuje, jak moc jsou na sebe s Endym fixovaní. Endy z toho vyváznul sice s ulomenou částí zobáku, ale jinak bez žádných zjevných zlomenin a jiné újmy. Zobák by měl dorůst do původního stavu a uvidíme, jak dlouho to bude trvat.

Jak probíhá léčba ulomeného zobáku?

Na léčbu jsme po první čtyři dny nasadili metacam proti bolesti a zánětům a Betadine roztok na tu samou dobu. Jako podpůrný medikament na obnovu zobáku jsme podávali Geladrink v prášku a to jednu kávovou lžičku denně do krmné kaše (asi po dobu půldruhého měsíce), kterou jsme museli Endyho krmit, protože zpočátku nezvládl techniku žraní bez chybějící přední části zobáku. Co se týče létání, Bára byla vypuštěna následující den po nehodě jako obvykle a Endyho jsem pustil v pátek, třetí den po úrazu, také. Výjimečně jsem je vzal na přehradu Krásné, abych viděl, zda Endy nebude jevit nějaké známky špatné koordinace, ale nic takového se nestalo, papoušci se prolétli a asi za patnáct minut jsme jeli domů. Následujících šest dní jsem ararauny ven nepouštěl, kvůli Endyho rekonvalescenci, protože ho jeho zranění přeci jenom zmáhalo, takže i přes den pospával.

NAPSALI JSME: Veterináři nahradili papouškovi zdeformovanou horní čelist zobáku titanovou 3D protézou

Pátý den po úrazu byl Endy v psychické pohodě a snažil se sám už i nažrat (viz video), což mu samozřejmě ještě nešlo, ale bylo otázkou času, kdy na to příjde a potom už jen čekat, až mu zobák doroste. Šestý den už bylo vše ve starých kolejích, včetně vzájemného probírání peří a Endy se snažil čím dál více žrát sám a osmý den už žral nejen vyloupané buráky, ale sám si je i loupal. Bára mu byla i v těchto chvílích velkou psychickou podporou, protože kdyby se to stalo papouškovi, který je jen sám, bude sedět a jen pokukovat, ale jak jsem uvedl, Bára mu je nejen oporou v papouščím životě, ale vlastně ho i hecovala a povzbuzovala všelijakým pošťuchováním k tomu, aby začal fungovat jako dříve…. Zkušenost se ztrátou části zobáku jsem u našich arů měl zatím jen u spodní čelisti, kdy se většinou Báře kousek odštípnul, ale během dvou až tří týdnů byl obroušen a do měsíce zase v původním stavu. Samozřejmě se to nedá srovnat s Endyho úrazem, ale bude se to vyvíjet nějak obdobně, pouze v delším časovém horizontu.

Na volném létání nic měnit nebudu

Na přiložených fotografiích, kterými dokumentuji dobu rekonvalescence a dorůstání zobáku, je vidět, jak se nejdříve po dvou týdnech odloupnul strup, který zakrýval živou tkáň zobáku, a poté začal postupně granulovat a tvrdnout. Po měsíci je vnitřní část zobáku zacelená a vypadá jakoby vosková, ale ještě je stále dost citlivá. Během dalšího měsíce, tudíž po dvou měsících od úrazu, je vnitřní část zobáku zcela vytvrdlá a horní čelist pomalu dorůstá po celé délce i po stranách. Po čtyřech měsících se začínají na zobáku při dorůstání spíše protahovat boční strany a tím pádem se pomalu formuje do zúžení, i když je neustále obrušován samotným Endym. Tuto obnovu nechávám přímo na zvířeti samotném, protože podle celkového růstu se vše vyvíjí jak má a není třeba žádných lékařských zákroků.

K VĚCI: Hnízdění araraun v paneláku: jak jsme zastavili škubání prachového peří u mláďat

Co tedy dodat závěrem? No přeci LETU ZDAR a ať to papouchům už lítá bez těch silničních kopřivek. Ne, ale teď vážně a bez ironie. Stát se může komukoli cokoli. Bára s Endym jsou městští papoušci. Odmala vyrůstali a létali v Šumperku, znají to tam „jako své boty“. Bohužel se stalo, co se stalo, všechno má své pro a proti a tak jako v přírodě na ně číhá nebezpečí v podobě dravců, ve městě jsou vystaveni jiným nástrahám. Nebudu měnit na jejich zvycích vůbec nic, protože to nejde. Jsou šťastní a já jim to všechno i přes obavu, kterou má každý stejně jako o vlastní dítě, vzít nemohu a nevezmu.

Endy měl štěstí v neštěstí a jak praví přísloví: Co tě nezabije, to tě posílí. V tomto případě to platí, myslím, minimálně dvojnásob a pokud se říká, že papoušky máme jako svoje děti, tak tomu tak i je, protože pokud dělá dítě nějaký sport, tak se mu může také cokoliv přihodit a toto je vlastně podobné, protože i Bára s Endym svým způsobem takový rizikovější sport provozují….

Zdeněk Krňávek chystá o případu těžkého poranění a rekonvalescenci ary ararauny Endyho přednášku na setkání chovatelů, které proběhne 26. března 2016 v Bohdanči u Kutné Hory

Úvodní foto: Zdeněk Krňávek