Ararauny se navzájem slyší i na tři kilometry. Nevěříte?

Ara araraunaUVNITŘ FOTO A VIDEO – Bláhově jsem se domníval, že mně naše ary ararauny zkraje letošní létací sezony ničím nepřekvapí, ale opak je pravdou. Od začátku jara s nimi jako každý rok chodím pravidelně ven, aby se proletěly. Bára a Endy, jak se ary jmenují, jsou vycvičeni na volné létání a v současné době máme sehraný takový rituál, že je pustím od našeho paneláku v Šumperku a ony už dopředu letí na přehradu Na Krásném u Šumperka za město, která je vzdálená vzdušnou čarou asi šest kilometrů. Než se autem propletu přes křižovatky ve městě, už tam na mě čekají na některém ze stromů a jakmile spatří moje auto, hned ke mně přiletí (auto nerozeznají jen naše ary, stejnou zkušenost s araraunami má i náš kamarád Tomáš Koukola).

To, co se odehrálo minulý týden, by mě ale ani ve snu nenapadlo, protože bych nečekal, že se arové navzájem uslyší na vzdálenost tří kilometrů, navíc v kopcovitém terénu, kde ptáky dělí převýšení s lesním porostem. Nejprve jsem za našimi araraunami přijel na přehradu jako vždy a ony za mnou normálně přiletěly. Nějakou dobu jsem s nimi pobyl, ony odlétaly a zase přilétaly a tak pořád dokola, jako to běžně dělají, ale když dělaly asi třetí kolečko, poodlétly na nedaleké stromy, každá si sedla jinam a začaly vydávat jejich typické krákavé zvuky, ale v jiném intervalu a jiné síle zvuku než normálně. Člověk si toho hned všimne, protože s papoušky chodím ven od jara do podzimu už čtvrtý rok, takže vím, jak se normálně projevují.

Ararauny vzaly „dráhu“ ke kamarádům

Podivné krákání trvalo asi pět minut, načež se ararauny sebraly a odletěly směrem, kde bydlí Tomáš Koukola, který rovněž chová pár araraun a chodí s nimi ven létat (společně jezdíme právě na Krásné). Viděl jsem jen směr jejich letu, dokud mi nezmizely za horizontem stromů a pak nastal úplný klid. Počkal jsem asi pět minut, a když se arové nevraceli, v podvědomí jsem tušil, že budou právě u Tomáše Koukoly (hrubou vzdálenost jsem tušil, ale u Tomáše jsme s našimi araraunami nebyli přes rok, takže tam naše ary asi neletěly jen tak). Zatelefonoval jsem tedy Tomášovi, ale ten byl ještě v práci, ale i tak jsem mu řekl, že moje ararauny musí být u něho – prostě jsem to věděl…

K TÉMATU: Minisraz „volnoletářů“ v Hlučíně: přípravka na tradiční letní celostátní setkání u Šumperka

Netrvalo dlouho a Tomáš mi volal zpátky, zda jsem ještě u přehrady, tak že mám jet k němu domů, protože naše Bára s Endym jsou skutečně u něho na voliéře, ve které chová svůj pár araraun Riky a Fifa. V klidu jsem se tam tedy vydal, protože nebylo kam spěchat. U Tomáše doma byla manželka s dětmi, které mi hned vyprávěly, jak naše ary přilétly a že ještě předtím jejich ararauny křičely jak neurvané a ozývaly se stejně a přesně tím divným krákáním, které jsem zaznamenal u našich araraun na přehradě těsně předtím, než mi odlétly. Řekl jsem jim, že jsem od začátku tušil, že letí k nim domů, protože nic jiného mě ani nenapadlo.

Naše ararauny Bára a Endy na "výletě", právě přilétají k voliérám Tomáše Koukoly (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

Naše ararauny Bára a Endy na „výletě“, právě přilétají k voliérám Tomáše Koukoly (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

"Vetřelci" dorazili na voliéry s Tomášovými araraunami (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

„Vetřelci“ dorazili na voliéry s Tomášovými araraunami (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

Celkový pohled na voliéry s "návštěvou" (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

Celkový pohled na voliéry s „návštěvou“ (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

Letěly by i k úplně cizím papouškům?

Tímto způsobem jsem si prakticky ověřil, jak daleko se mohou při určitém tlaku vzduchu, směru větru a dalších klimatických podmínkách ararauny navzájem slyšet. Kdybych to nezažil, stěží bych tomu uvěřil, protože zvukovou bariéru v tomto případě tvořil nejen les, ale i nadmořské převýšení a oba páry papoušků byly ve shodnou dobu pod kopcem, jen každý z párů z jiné strany. Fakt, že naše ararauny letěly k Tomovi a našly jeho voliéry s ary, mi nijak nevadí. Naši papoušci jsou svobodní, takže ať si létají, kam chtějí. Jenom jim možná budeme muset nějak upravit společnou dobu létání a vycházek, ale to vše jsou řešitelné věci. Nikde také není psáno, že by naši arové museli k Tomášovi létat pokaždé, když je budeme zrovna „venčit“ samotné.

ČTĚTE TAKÉ: Naše sezóna volného létání 2014: střet araraun s kánětem a psem, výcvik korel a amazoňana

To vše ukáže až čas, a není třeba to lámat přes koleno, jak jsem se přesvědčil v předchozích letech. Jen nevím, zda by Bára s Endym letěli na to samé místo, kdyby tam byly jiné ararauny než ty Tomovy, s kterými se znají, a společně chodíváme ven létat. Jasné je, že kdyby v tu dobu byl Tomáš se svými ary společně s námi na přehradě Krásné, naši papoušci by tam neodlétli. V okolí nikdo jiný papoušky nechová a pokud ano, je to mimo „létací rajón“ Báry s Endym, takže otázka, zda by je svým křikem přilákaly i zcela cizí ararauny, nám zůstane zatím nezodpovězena…

"Domácím" se návštěva přliš nezamlouvala (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

„Domácím“ se návštěva přliš nezamlouvala (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

Okoukávání "terénu" (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

Okoukávání „terénu“ (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

Přilákali by je i jiní arové? (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

Přilákali by je i jiní arové? (Foto: archiv Tomáše Koukoly)

Úvodní foto: archiv Tomáše Koukoly

2 komentáře

  1. mirek macháček napsal:

    Přeji krásný den, pěkný článek, těším se na další a ať se daří. m.

    • Jarmila napsal:

      Zdravím a děkuji za Vaše články. Čerpám z nich cennou inspiraci pro chov našeho Ariska. Reaguji na úvahu, zda by Ti Vaši Arové letěli k neznámým papuškům. Mám zkušenost, že ten náš často létá poblíž domu s volierami, kde jsou jeho rodiče (které nikdy nepoznal) a ostatní papošci, ale ještě se tam nikdy na kus řeči nestavil.Což nám je vždy divné, když je slyší.
      Raději má společnost na zahrádce blízké hospody, či hodové muzikanty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..