Čerstvá zkušenost s ulétlým arou aneb jak se zachovat, když vám papoušek „vezme čáru“

Mezi největší obavy majitelů papoušků patří strach z toho, že jim jejich opeřený mazlíček uletí. Právě s touto situací máme čerstvou zkušenost, o kterou bychom se chtěli podělit s ostatními. Náš případ dopadl dobře a možná může v budoucnu pomoci i někomu dalšímu, kdo dnes neví, jak by se v takové situaci zachoval. Důležité je zachovat chladnou hlavu a papouška více nestresovat, protože situace, v které se ocitl, je pro něj zcela nová a má spoustu možností, co v daný moment udělat. Tím nejhorším by totiž byl bezhlavý úlet pryč, protože i kdyby se jednalo o cvičeného „volnoletce“ zvyklého na volný pohyb bez kšír, i tak by mohl  venku zpanikařit a odlétnout.




Chvilková nepozornost a problém je tu

Jako každé ráno je u nás hodně práce. Vypravuji dcery do školky a školy, chystám snídani, svačinu, prostě jako většina maminek a připravuji krmení pro téměř všechna naše zvířata od morčat, králíčků, činčily, pejsků, koček a také našeho ary zelenokřídlého – samičky Lóry… Jako každé ráno a především při přípravě jídla (ovoce, zeleniny, různých granulí a zrní pro všechna zvířata – co druh zvířete, to u nás znamená vlastní směs zrní či granulí) mi naše ara Lóra asistuje na rameni a ráda ochutnává ovoce, zeleninu, zkrátka vše, co chystám za krmení.

K TÉMATU: Uletěl nám papoušek, pomozte. Případy jako přes kopírák, aniž by se lidé poučili

Vždy, když vyjdu terasovými dveřmi z domu např. pro dříví na zatopení nebo vypouštím pejsky vyvenčit se na zahradě, automaticky Lóru dávám na bidlo. Tam čeká, až přijdu zpět. Pokud se objevím za oknem, „kuká“ na mě a já za oknem opětovně kukám na ni. Mám ji tedy pod dohledem a můžu se věnovat i jiné činnosti venku. Toto pondělí tomu bylo ale jinak. Jako vždy dělám vše automaticky, a tak jsem zapomněla dát Lóru na bidlo a vyšla s ní na rameni na terasu. Během pár sekund jsem si to uvědomila a jakoby nic jsem se v klidu vracela zpět k terasovým dveřím, ale Lóra si již bohužel uvědomila svou volnost a vzlétla!

Strom, na kterém se usadila ulétlá samička ary zelenokřídlého Lóra (Foto: Jaroslav Šmalcl)

Hlavně zachovat chladnou hlavu

Pocity, které jsem v tu chvíli prožívala, nelze popsat, ale komu papoušek někdy uletěl, tak moc dobře ví, co jsem cítila! Lóra krásným obloukem obletěla několik zahrad a nakonec přistála vysoko ve větvích vzrostlého, asi patnáctimetrového smrku, na hranici našeho pozemku. Dcery to také viděly, volaly hned na mého manžela, aby za mnou přišel. Volali jsme ze začátku Lórinku střídavě a ona se nám svým krákotem ozývala ve stylu „tady jsem“. Nejprve na naše volání chvíli nereagovala a věnovala se intenzivnímu okusu šťavnatých větviček či šišek a my ji nespustili z očí.

ČTĚTE TAKÉ: Začala sezóna uprchlých papoušků. Jak zabezpečit, aby zrovna ten váš neuletěl?

Důležité bylo, že Lóra byla spokojená na stromě a nám nezbývalo než chvíli vyčkávat dokud tato zábava nepomine a opět nezačne plně vnímat své okolí. Poslala jsem tedy manžela pro mobil, aby ji vyfotil pro případ, že bychom museli volat hasiče a zavolat na obec, že uletěla Lóra. Aby bylo všem jasné, kam a na co se mají dívat. Mým cílem bylo, aby se nevylekala a neuletěla neznámo kam, a také, aby sestupovala z výšky, na kterou není zvyklá. Neustále jsem s ní byla jak v očním, tak verbálním kontaktu. Mezitím začali jezdit popeláři, naštěstí nic neobvyklého, zvuk popelářů Lóra zná z domu, ale ne zvenku. Snažila jsem se ji tedy zabavit její oblíbenou hrou na „kukanou“.

Kontakt s ulétlou samičkou ary zelenokřídlého (Foto: Jaroslav Šmalcl)

Zaujměte uprchlíka hrou, kterou zná

Protože tuto hru hrajeme jak v sedě, v leže, tak i v pohybu, a proto jsem ji tedy zabavila hrou, aby nevnímala popeláře, nevylekala se a neuletěla pryč. Hra Lóru zaujala i v té obrovské výšce a sestoupila o větev níže. Na stromě mohla být asi dvacet až třicet minut, takže jí už byla zima. Já na sobě měla mikinu, kterou Lóra zná a běžně ji nosím jak doma, tak i na zahradu a Lóra ji moc ráda okusuje (kde byl původně zipm apod). Jak postupně Lóra sestupovala opět o něco níže, vzdalovala jsem se od ní blíž k domu v naší zahradě, protože na protější zahradě mají psa. Lóra je sice zvyklá na štěkot našich čtyř psů, štěká s nimi dokonale, ale štěkot jiného psa, který nepatří do naší smečky, s kombinací zimy venku na stromě by ji přeci jen mohl vylekat.

NAPSALI JSME: Vzácný uprchlík odchycen: ara hyacintový se po čtyřech dnech vrátil do zlínské zoo

Proto jsem se vzdalovala od stromu tak, aby na mě viděla a já se postupně posouvala dál a dál. Oční kontakt však fungoval neustále, Lóra reagovala na moji ruku a bylo na ní vidět, že se chystala letět na ruku, jak je zvyklá. Nicméně kombinace chladu a volného prostředí způsobil, že se přeci jen z výšky bála slétnout. Bylo vidět, že jí byla velká zima, mě tuhly prsty a přestávala jsem v nich mít cit. Mezitím manžel pro jistotu donesl z domu bidlo, na které je Lóra zvyklá a vyčkával opodál na terase. Poté, co Lóra pomalu, ale postupně sestupovala níže po větvích po chvíli přeletěla na sousední zděný plot kousek ode mě. Já se pomalu přibližovala a neustále na ni mluvila. Lóra se celá třásla a já měla ztuhlé prsty.

Důležité je získat a udržet důvěru ulétlého papouška (Foto: Jaroslav Šmalcl)

Lákání na oblíbenou pochoutku

Rozhodla jsem se tedy, že ji budu lákat na její nejoblíbenější oříšek, což jsou pistácie, které dostává za odměnu vždy, když se něco nového učíme. A protože se Lóra ráda učí novým věcem, tím více si svůj bonusový oříšek vychutnává. Pomalu jsem se k ní přibližovala, ukazovala jsem ji bonusový oříšek a mluvila na ni pozitivně. Oříšek si vzala, rozlouskla a snědla. Od začátku jsme ji sice učili na ukazováček, což se nám i jí vždy líbilo, a tak to i zůstalo, ale dnes jsem byla znevýhodněna chladným počasím, a tak Lóra na prst již nechtěla. Vyndala jsem tedy druhý bonusový oříšek, ale než si ho stihla vzít, byla jsem rychlejší než ona, upustila ho a rychle ji vzala do rukou.

K VĚCI: Ze Zoo Ústí nad Labem ulétl ara zelenokřídlý, zahrada žádá veřejnost o pomoc

Poté, co jsem Lórinku odnesla domů, ohřála se na bidle, dostala její oblíbený bonus a mazlily jsme se spolu. Byl to neuvěřitelný pocit štěstí, když byla zpět doma. Je to nepopsatelný zážitek, který podruhé už doufám nezažiju. Proto jsem se rozhodla napsat tento článek, protože papoušek může uletět každému! Jsem nesmírně šťastná, že vše dobře dopadlo a všichni z rodiny víme, že budeme více opatrnější, aby se nám něco podobného již nestalo.

A je vyhráno! (Foto: Jaroslav Šmalcl)

Přikládám pár fotografií, které během „akce“ stačil pořídit manžel (kvalita je špatná, ale Lóra jde na fotkách vidět). Muži nezbývalo nic jiného, než zbytek akce pozorovat a být připraven na reakci Lóry. Štěstí bylo, že ji nikdo a nic v danou chvíli nevylekalo, to už by byl jiný příběh ze života!

Autorka a její manžel provozují animoterapeutickou službu Therapy4U




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..