Jak jsme zachraňovali mládě žaka, které si pádem z budky poškodilo nohy

UVNITŘ VIDEO – Chovatel papoušků Zdeněk Vystavěl z Prostějova má doma několik papoušků žako, které si pořizoval jako domácí mazlíčky. Ne všichni ale byli mazliví, proto je rozdělil po párech a umístil do samostatných pokojových klecí. Každému páru instaloval do klece hnízdní budku a čekal, zda papoušci zahnízdí. Letos jsou jeho žakům čtyři roky, což je věk, kdy jsou papoušci pohlavně dospělí a mohou mít první snůšku. Jeden pár skutečně obsadil budku a samička do ní snesla jediné vejce, na kterém poctivě seděla a zahřívala ho. Teprve dva dny před líhnutím Zdeněk zjistil, že vejce je oplozené.




Mládě se vylíhlo, rodiče ho ale vyhodili z budky

25. ledna mi Zdeněk okolo 16. hodiny volal celý nadšený, že se v budce vylíhlo mládě a ptal se, jak má dále postupovat. Odpověděl jsem mu, že pokud se mládě v pořádku vylíhlo, rodiče ho první den nemusí krmit a poté je třeba kontrolovat – protože rodičovský pár zatím neměl žádné zkušenosti – zda mládě krmí či nikoli. S tím jsme hovor ukončili a já čekal, že se mi Zdeněk druhý den ozve, jak na tom mládě je. K mému překvapení mi ale volal už za půldruhé hodiny, že provedl letmou kontrolu, ale mládě v budce nenalezl. Jakmile se podíval dolů do klece, zůstat stát jako opařený: leželo tam mládě a zrovna začalo pískat.

K TÉMATU: Naše zkušenosti s dokrmováním žaků: Jak jsem řešil problém s rozjíždějícíma se nohama

Poradil jsem Zdeňkovi, aby mládě opatrně vyndal, položil ho do nějaké mističky a vzal ho do tepla, že za ním za tři čtvrtě hodiny přijedu (bydlíme od sebe totiž jen 80 km). Naložil jsem do auta převozní inkubátor (který se později ukázal být dost nebezpečný) a ujížděl směrem na Prostějov. Po mém příjezdu bylo mládě živé, tak jsem ho dal do inkubátoru, v němž jsem nastavil teplotu 36 stupňů a od té chvíle už nebyl důvod spěchat. Co se přesně odehrálo v hnízdní budce, se už asi nikdy nedozvíme, ale jedna z hypotéz zní, že sameček mohl při vyhazování prázdné skořápky od vylíhlého vejce vyhodit i mládě, které mohlo být ke skořápce přilepené.

Rodičovský pár v kleci s budkou a jediné vejce, z něhož se vylíhlo mládě (Foto: Zdeněk Vystavěl)

Mládě po vylíhnutí a odebrání ze dna klece, kam jej vyhodili rodiče (Foto: Zdeněk Vystavěl)

V inkubátoru se začaly projevovat problémy se špatně orientovanými nožkami (Foto: Zdeněk Krňávek)

Zcela vyvrácené nohy u několik dní starého mláděte (Foto: Zdeněk Krňávek)

Malý žako přežil, ale vyskytly se komplikace

Mohlo se ale také stát, že mládě vyhodil některý z rodičů schválně. Jisté je, že čerstvě vylíhlý žako spadl ze zhruba metrové výšky na železný rošt, kterým posléze propadl do šuplíku na nečistoty. Svého času jsem Zdeňkovi říkal, že rošty jsou v klecích celkem zbytečné, ale většina chovatelů domácích mazlíčků má utkvělou představu, že by bez nich papoušci chodili ve svých exkrementech, což je možná i pravda, ale ničemu to nevadí. Samozřejmě pokud by nebyl v kleci rošt, neodvrátilo by to fakt, že mládě bylo vyhozeno z budky, ale dopad by nebyl tak tvrdý na železo, nýbrž na pelety v šuplíku. Zranění by tedy mohlo být mnohem méně závažné, pokud by k nějakému vůbec došlo, ale to už jsou jen spekulace.

ČTĚTE TAKÉ: Jak dokrmujeme žaky: kroužkování mláďat a prodlužování noční přestávky

Mládě jsem tedy odvezl k sobě domů k ručnímu dokrmování, s čímž nebyl žádný problém. Po několika dnech jsem ale zjistil, že mládě nemá v pořádku nožičky. Každá se mu rozjížděla jiným směrem, což naznačovalo, že pád na mláděti zanechal následky. Musel jsem počkat několik dní, až bude mládě schopné vyšetření u veterináře a 4. února, když bylo malému žakovi deset dní, jsem s ním zajel na rentgen k MVDr. Petru Vitáskovi u nás v Šumperku. S tímto veterinářem dlouhodobě spolupracuji a díky němu se nám podařilo zjistit, že mládě naštěstí nemá žádnou kost zlomenou. Dodalo nám to jiskřičku naděje, že další vývoj mláděte by se už mohl odehrávat v pozitivnějším světle.

Fixace nohou k tělu – nakonec bylo třeba na střídačku fixovat obě nohy, nikoli jen jednu (Foto: Zdeněk Krňávek)

Fixace jednotlivých noh se střídala po 24 hodinách (Foto: Zdeněk Krňávek)

Úraz, ke kterému došlo při převozu na veterinu v inkubátoru: mládě strčilo křídlo do ventilátoru (Foto: Zdeněk Krňávek)

Úraz vypadal hodně ošklivě, dost krvácel (Foto: Zdeněk Krňávek)

Velké dilema: utratit, nebo se pokusit léčit?

Protože však doktor Vitásek neměl s podobnou léčbou praktické zkušenosti, shodli jsme se na tom, že se poohlédnu po veterináři se specializací na exotické ptactvo. Zavolal jsem tedy na veterinu, která tuto specializaci uvádí, poslal jim foto a video mláděte a po telefonu probral varianty dalšího vývoje. Ani já, ani Zdeněk Vystavěl jsme nechtěli za každou cenu udržovat mládě při životě, pokud by z něj měl vyrůst hendikepovaný pták, který by nežil plnohodnotným životem. Pokud by se ale jeho zranění dalo napravit do stavu, kdy by netrpěl, byl jsem pro to ochoten udělat vše. Specializovaný veterinář po zhodnocení situace a zhlédnutí foto a video dokumentace dospěl k závěru, že nejlepší by bylo mládě uspat, s čímž jsem tedy nakonec souhlasil, i když se mi do toho příliš nechtělo – měl jsem stále pocit, že o něj můžeme bojovat a že toto krajní řešení může přijít na řadu kdykoliv a v jakékoliv době vývoje, pokud by se situace rapidně zhoršila.

NAPSALI JSME: Jak dokrmujeme žaky: Odběry krve a návštěvy Zverimixu v Šumperku a Mohelnici

Stále jsem přemýšlel, co bychom ještě mohli udělat, protože mládě bylo jinak vitální, hmotnost mu přibývala normálním tempem, trávení mělo v pořádku, mikroskopický rozbor trusu taktéž v pořádku – zkrátka se mi do toho nechtělo. V tu chvíli jsem si vzpomněl, že mi kamarád Jaroslav Baier z Hlučína, který rovněž chová ochočené papoušky, říkal o veterinářce z Dolní Lutyně u Ostravy, s níž jsem již dříve konzultoval po telefonu jiné případy. Zavolal jsem jí a popsal situaci. Dohodli jsme se na tom, že ještě ten den sednu do auta (přeci je to jen vzdálenost 180 km) a za dvě hodiny jsem u ní, což se také stalo.

Po ošetření s fixovanou nohou a obvázaným křídlem (Foto: Zdeněk Krňávek)

Detail sečné rány od ventilátoru inkubátoru (Foto: Zdeněk Krňávek)

Ránu bylo nutné vyčistit a pravidelně převazovat (Foto: Zdeněk Krňávek)

Celkový pohled na úraz z inkubátoru (Foto: Zdeněk Krňávek)

Pomůže fixace nohy k tělu?

Po příjezdu na veterinární kliniku Veticea MVDr. Karina Cienciala- Jaworska zhodnotila, že dávat nějakou dlahu na rozjíždějící se nožky, resp. levou nohu, která byla zcela mimo normální osu, bylo nemožné, protože jakákoli dlaha by nedržela směr a navíc by nožku odírala. Rozhodla se tedy pro fixaci nohy k tělu a narovnání do správného směru a polohy, aby se začaly přetvářet klouby a chrupavky v době vývoje mláděte. Existovalo sice riziko, že by malý žako mohl dostat z tohoto zákroku horečku nebo zánět v kloubu, ale jinou možnost jsme neměli a v pondělí 6. února jsme to provedli. Levá noha byla zafixována a zůstala přitažena k tělu až do další kontroly 11. února.

K VĚCI: Jak dokrmujeme žaky: Přechod na pevné krmivo a seznamování s prvním bidlem

Do té doby jsem musel mládě co dva dny převazovat vzhledem k tomu, že neustále rostlo a hrozilo, že dojde ke zbytečném zaškrcování čehokoli. Při kontrole šest dní po nasazení fixace ošetřující lékařka potvrdila, že se noha začíná dostávat do správné rotace směru, ale pro změnu se začala vychylovat špatným směrem druhá noha. Po zhodnocení nové situace jsme opět dospěli k názoru, že budeme fixovat obě nohy, ale zvlášť a na přeskáčku po 24 hodinách, abychom zabránili další anomálii dříve zdravé nohy. Další týden, tedy až do soboty 18. února, jsem prováděl tyto bandážové převazy a v sobotu opět po telefonické konzultaci, před níž jsem lékařce zaslal video s aktuálním stavem „pacienta“, jsme s touto terapií přestali.

Inkubátor, v němž došlo k úrazu (Foto: Zdeněk Krňávek)

Pohled do vnitřní části inkubátoru s ventilátorem (Foto: Zdeněk Krňávek)

Sem mládě při transportu strčilo křídlo (Foto: Zdeněk Krňávek)

Po několika dnech mládě vypadá naprosto zdravě a je vitální (Foto: Zdeněk Krňávek)

Další úraz: sečné rány od vrtule inkubátoru

Myslím si, že mi v tomto směru dost „pomohl“ i můj vlastní úraz, kvůli kterému jsem zůstal před třemi lety připoután nějakou dobu na lůžku, poté na invalidním vozíku a potom jsem se učil znovu chodit. Svým způsobem jsem se tedy vžil do role onoho mláděte, co asi tak může prožívat a tak podle toho jsem se už potom snažil nohy nějakým způsobem několikrát denně ke konci léčby rehabilitovat a věřím, že mu to pomohlo a pomůže. Nicméně toto opravdu silné mládě bohužel prožilo ještě jednu nepříjemnou událost, kdy při cestě z druhé kontroly v Ostravě strčilo konec křídla do ventilátoru převozního inkubátoru a způsobilo si dvě tržné rány na spodní straně na konci pravého křídla.

ČTĚTE TAKÉ: Jak dokrmujeme žaky: Mláďata jsou již samostatná

Jak k tomuto incidentu došlo? Když jsem jel v šest hodin ráno na kontrolu, mládě mělo zavázanou levou špatnou nožku a klidně leželo, ale v ordinaci při převazu na druhou nohu se začalo při cestě zpět asi po půl hodině v inkubátoru ošívat, tak jsem si říkal, že na odpočívadle dálnice nebo benzínové pumpě zastavím a mládě „uložím jinak“, aby mělo pohodlí, ale ve chvíli, kdy jsem už odbočoval, jsem zjistil, že je už pozdě – mládě totiž jedno křídlo vložilo do vrtule inkubátoru a ta ho ošklivě poranila. Musel jsem okamžitě improvizovat, protože mládě z poraněného křídla dost krvácelo: odlepil jsem tedy kousek náplasti, kterou měl žako k tělu připevněnou nohu, a na sečné rány jsem připevnil kousek papírového kapesníčku. Pevně jsem ho přitáhnul onou náplastí. Rána přestala za chvíli krvácet a já dojel v klidu domů, kde jsem ránu mláděti vydezinfikoval, přiložil buničitý materiál na zastavování krve a nechal v klidu do druhého dne.

Žako přežil všechny útrapy a zdárně roste

Další den jsem náplast odstranil, ránu ošetřil betadine roztokem a nechal volně, aby mohla zaschnout a vytvořil se strup, což se za několik hodin skutečně stalo. Nicméně jsem ještě další dva dny musel tuto ránu ošetřovat čtyřikrát až pětkrát denně betadine roztokem a v těchto dnech je křídlo už v pořádku bez jakéhokoliv náznaku infekce či něčeho podobného. Zda došlo k narušení některých folikulů, z nichž rostou brčka nevím, ale to je to poslední, co by vadilo, protože to nebude mít na nic vliv. Po této negativní zkušenosti jsem inkubátor, který mi slouží i jako líheň, zabezpečil tak, aby se podobná situace již neopakovala.

Takovou smůlu tedy mělo jedno žakouščí pískle, které je ale dnes plné života a jeho zdravotní stav je téměř stoprocentní. Zda bude mít léčba nohou nějaké trvalejší následky nevíme, protože to všechno ukáže čas, ale tento žako se s největší pravděpodobností stane maskotem facebookové skupiny Papoušci, papoušci a zase papoušci. Má toho ve svém věku už hodně za sebou od pádu z budky, přes špatné nožky a posléze setkání s vrtulí inkubátoru, ale vše zdárně přečkal a tak mu přejme, ať ho čeká jen spokojený a šťastný život plný milujících majitelů, kteří se o něj budou dobře starat. Velký a zasloužený dík patří veterinární lékařce MVDr. Karina Cienciale-Jaworska, která mu tu šanci dala, protože právě od ní jsem čekal konečný a jasný verdikt hned při první návštěvě.

Veškeré podrobnosti o léčbě mláděte žaka si budete moci vyslechnout v přednášce na setkání papouškářů v Bohdanči, které se uskuteční v sobotu 25. března 2017.




1 komentář

  1. Mirek napsal:

    Velmi pěkný článek, držím palce, aby se už nic zlého nestalo. Smekám za příkladný přístup k záchraně mláděte.