Jak dokrmujeme žaky: Mláďata jsou již samostatná

UVNITŘ FOTO A VIDEO – Sotva jsem v minulém díle našeho seriálu přede dvěma týdny napsal o tom, jak mladí žakové začínají prozkoumávat klec, ve věku 65 dní se už dokázali pomalu udržet na bidle a klec prolézali celou od spodu nahoru a obráceně. S krmnými dávkami už nehýbu, zůstávají stejné, jak jsem je popsal minule: krmím jen dvakrát denně, protože žakouši se dokáží doslova nacpat k prasknutí sami, a to ať ovocem, granulemi či směsí zrnin. Opět jsem jim zkusil povařit mrkev a nechal jim na výběr jak velké kusy, tak nakrájel malé kousky a ejhle, opět se do toho pustili a to jak do nakrájených kousků, tak do celé mrkve, což mi udělalo velkou radost.

19. března bylo žakům 70 dní a nadále dostávali dvakrát denně dokrmovací směs, a to ráno a podvečer v dávce cca 15 ml, protože už opravdu jedli všechno sami a dokázali se tedy nažrat bez mojí asistence. Na bidle stáli zcela samostatně. Během přibližně pěti dní jim dokrmovací směs přestanu dávat úplně a tím pádem budou žaci již zcela samostatní. Tím pádem také skončí i tento seriál, který dokumentoval jejich vývoj od narození až do teď… Nemají problém se nažrat sami tak, aby netrpěli hladem, a na výběr mají jak suché, tak namočené granule, ořechy, směs zrnin, ovoce a další potravu.

Problém s vybočenou nohou do strany

Tak nějak cítím za svou povinnost zveřejnit i to, že jsem po celou dobu trvání tohoto seriálu nenapsal, aby pak někdo jedno z mláďat žaků nelitoval, protože má menší vrozený handicap, který se projevil ihned poté, co bylo vytaženo z hnízda. Týká se samičky a její pravé nožky, která měla tendenci ujíždět stále do boku, což je vidět i z přiložených videí, která jsem posílal do Brna na kliniku Exovet paní doktorce Kusákové s kterou jsem tot probírali. Shodli jsme se na tom, že se s tím nedá nic dělat a že se noha časem dá sama dohromady. Sám si myslím, že kdyby mláďata zůstala v hnízdě a rodiče je krmili (což nekrmili, a proto jsme je odebrali k ručnímu odchovu), stejně by s tím nikdo nic nedělal a příroda by si poradila sama – což se také stalo.

PŘEČTĚTE SI PŘEDCHOZÍ DÍLY TOHOTO SERIÁLU:

• Jak dokrmujeme mláďata žaků od vylíhnutí po odstav: nový seriál na webu Ararauna.cz
• Naše zkušenosti s dokrmováním žaků: Jak jsem řešil problém s rozjíždějícíma se nohama
• Jak dokrmujeme žaky: kroužkování mláďat a prodlužování noční přestávky
• Jak dokrmujeme žaky: Odběry krve a návštěvy Zverimixu v Šumperku a Mohelnici
• Jak dokrmujeme žaky: Přechod na pevné krmivo a seznamování s prvním bidlem

Domnívám se, že se mládě s touto vadou již narodilo a nebo ho možná rodiče v budce přišlápli, ale ať je to, jak chce, mláďata jinak neměla po celou dobu dokrmování žádný zažívací problém, který bych musel nějak řešit, a to pro mě bylo podstatné. Odstavem malých žaků také končí tento seriál, který neměl ambici radit, jak má probíhat správný ruční odchov mláďat papoušků, ale ukázat, jakým způsobem se mu věnuji já, z jakých zkušeností vycházím a jakým způsobem řeším případné problémy. Žakové jsou vůbec nejžádanější velcí papoušci na ochočení a každý, kdo si je chce pořídit, by si o nich měl nastudovat co nejvíc informací. Snad k tomu přispěl i tento seriál.

2. setkání majitelů papoušků bez papoušků

S prvním jarním dnem 2015 jsme zorganizovali již druhé setkání majitelů papoušků, kteří je nemají na chov, ale jako domácí mazlíky, či budoucí „volnoletce“. Uplynulou sobotu 21. března jsme se sjeli do Bohdanče u Kutné Hory, což je místo, které jsme volili zejména kvůli jeho strategické poloze skoro ve středu republiky, aby tam měli stejně daleko zájemci z Čech i Moravy. Účastníci si mohli vyslechnout velmi fundovanou přednášku od Kamila Baránka o focení papoušků, kvalitě a kvantitě pořízených fotografií a zejména stále zdůrazňovanému focení bez blesku. Sám jsem přispěl vlastními zkušenostmi a souhrnem nástrah volnoletectví, kterému se věnuji už čtvrtým rokem a stále získávám nové poznatky.

Na tuto přednášku plynule navázalo povídání všech zůčastněných, kteří mají již svoje zkušennosti ať kladné či negativní a to právě s volným letem jejich svěřenců. Až do nočních hodin pak probíhala volná diskuse a výměna zkušeností mezi jednotlivými chovateli. I přes dnešní hektickou dobu charakterizovanou odosobněnou komunikací na sociálních sítí a dalšími negativními faktory není nic přijemnějšího, než se in natura potkat s přáteli a milovníky papoušků, což se nám povedlo měrou vrchovatou. Těšíme se na letní sraz, který proběhne jak jinak než tradičně na přehradě Krásné u Šumperka a na podzim znovu bez papoušků na podobném setkání s výměnou zkušeností.

Fotografie: Zdeněk Krňávek