Pět základních chyb, kterým byste se měli vyhnout, pokud začínáte s voliérovým chovem arů

Arové jsou impozantní papoušci. Pamatuji si, jak jsem jako malý kluk trávil dlouhou dobu u jejich voliér v královédvorské zoologické zahradě, kde měli vedle sebe ary ararauny, ary arakangy a dokonce i ary hyacintové. Tehdy bylo prakticky nemyslitelné mít doma velkého aru jako domácího mazlíčka, a tak jsem se s nimi setkával spíš jen na přebalech krmení pro papoušky a v odborných knížkách. Když jsem se o mnoho let později pustil do chovu arů, inspiroval jsem se při stavbě voliér zkušenostmi řady chovatelů u nás i v zahraničí. Asi nejvíc mě oslovilo zařízení Araland Róberta Galla ze Žiliny, jehož stavba byla dopodrobna popsaná na webu www.ary.sk. Vlastně mi posloužila jako návod pro moji vlastní stavbu.

Dnes si velké ary může pořídit prakticky kdokoli. A je sympatické, že často nejde o jediného mazlíčka do klece v bytě nebo rodinném domě, ale hned páry, protože tito papoušci jsou společenští a potřebují parťáka svého druhu. Přibývá i voliér pro ary, ať již pro mazlíčky nebo pro chovné ptáky. Bohužel nemálo nových chovných zařízení neodpovídá nárokům arů a papouškům v nich nebude moc příjemně. Aniž bych chtěl kohokoli kritizovat a poučovat, rozhodl jsem se sepsat takových pět základních nešvarů, s nimiž se opakovaně setkávám a je zbytečné jimi komplikovat život našim opeřencům. Těch rad by mohlo být samozřejmě mnohem více, ale toto jsou ty nejzákladnější.

Pletivo s příliš velkými oky a slabým drátem

Arové jsou velmi destruktivní papoušci. Samozřejmě záleží na tom, jak velký druh zvolíte, ale určitě počítejte s tím, že takoví arové hyacintoví, zelení, zelenokřídlí nebo kanindy si dokáží poradit i s poměrně silným pletivem. Tloušťka drátu by měla být větší než 2 mm. Záleží ovšem také na tom, jak velká oka jsou na pletivu. Síla arova zobáku totiž spočívá v možnosti páčit čelistmi. Pokud je tedy oko pletiva menší, např. 20 x 20 mm, postačí i u destruktivnějších druhů drát o síle 2 mm. Čím větší oko pletiva, tím silnější by měl být drát, protože tím větší šanci má ara pletivo narušit. Řeč je tedy především o největších druzích arů, ale překvapit může i poměrně malý ara kaninda. Jde asi o největšího „montéra“ ze všech arů, který klame tělem, respektive zobákem. Pozor na něj!

Nejnamáhanějšími částmi voliér budou pletiva u vnitřních voliér v zázemí. Během zimy, kdy papoušci tráví mnohem více času zavření uvnitř, si mohou najít zálibu ve vyzobávání pletiva, což rozhodně není dobré: ptáci se mohou zranit, pozřít kus drátu, nebo prolézt do obslužné chodby a tam na pletivo dalších voliér a vzájemně si ublížit s dalšími papoušky. Místa, na která se papoušci při svých snahách zaměřují nejčastěji, proto vybavte silnějším pletivem, případně pletivo nahraďte tabulkou z plexiskla.

Dřevěné a plastové části chovného zařízení

Stavět voliéry pro ary ze dřeva, zvláště pak v jejich interiéru, kde se budou pohybovat ptáci, je velmi krátkozraké. Arové jsou velcí ničitelé dřeva, a to i ty nejmenší druhy. Pokud tedy už zvažujete, že kostru voliér budou tvořit dřevěné trámy, oplechujte je nebo alespoň omotejte pletivem všude tam, kam k nim budou mít papoušci přístup. Vyvarujte se také všech plastových prvků, které lze snadno narušit všetečným zobákem arů – je to pro papoušky opravdu nebezpečné, kousky plastu mohou natropit v trávicím traktu ary pěknou neplechu! Nemluvě o nebezpečí poranění o ostré hrany okousaného plastu. Jedinými dřevěnými částmi voliér by měla být bidla, větve na okus a hnízdní budky. Zkrátka to, co arové mohou opracovávat a je to dokonce záhodno.

Příliš nízká voliéra i strop v zázemí

Arové mají rádi přehled a v přírodě často vysedávají na vysokých stromech, aby včas spatřili případné nebezpečí. A stejně tak i arové chovaní ve voliérách mají rádi co nejvyšší místa, kde mohou vysedávat. Aby byl velký ara spokojený, musí mít bidla alespoň ve výši lidských očí, ale mnohem lepší je, když může sedět o dost výš, ideálně ve dvou metrech a výše. Venkovní i vnitřní voliéry by tak měly mít strop ve výšce minimálně 2,5 metru. Je to opravdu hodně důležité pro psychickou pohodu ptáků. Není tedy možné umístit velké druhy arů do voliér třeba po amazóncích nebo alexandrech se stropem ve výšce dvou metrů (nebo nižším) a očekávat, že zde papoušci v klidu zahnízdí.

Příliš úzký venkovní výlet

U všech papoušků platí, že voliéry by měli mít tak velké, aby v nich v pohodě mohli létat. Adekvátně u klece platí, že by v ní papoušek měl mít možnost pohodlně roztáhnout křídla, aniž by letkami brnkal o pletivo. U voliér se rozhodně nevyplatí šetřit prostorem. Velcí arové s rozpětím křídel okolo jednoho metru by měli mít voliéru širokou dva metry. Naprosté minimum je 1,5 metru. U užších voliér papoušci přestanou létat a budou jen lézt po pletivu, a to se projeví na jejich zdravotním stavu. Arové jsou prostě ptáci a ti byli stvořeni k létání. I když máte dostatečně širokou voliéru, dejte si pozor na její vybavení, aby papouškům v letu nebránily různě zavěšené hračky, houpačky a podobné věci. Jakmile totiž arové při letu začnou letkami škrtat o nějakou překážku, raději přestanou létat, protože je jim to nepříjemné.

Co byste měli vědět předtím, než si domů pořídíte aru

Nepřipevněné misky nebo misky na zemi

Používat pro ary nijak nepřipevněné misky s krmivem a vodou představuje velké riziko. Jednak je arové hravě převrátí, takže vysypou nebo vylijí jejich obsah, ale také je mohou shodit na zem a poranit se o ně. Někteří chovatelé mají v oblibě velké keramické misky, které poskládají na volnou plochu pro krmení. U jiných papoušků to funguje, u arů bych to nezkoušel. Pro ně jsou lepší krmné pulty s možností zasunutí nerezových misek do drážek tak, že s nimi papoušci nehnou. Alternativou může být krmení na velkém zavěšeném krmném pultu, který visí na řetízcích a krmná plocha je vyplněná pamlsky, aniž by na ní byla jakákoli miska. Takový způsob krmení je vhodný především u skupinového chovu nebo ve voliéře s odstavenými mláďaty.

Co není vůbec vhodné, je pokládání misek s krmivem a vodou na zem. A už vůbec ne ve venkovních voliérách. Ke krmivu se tam můžou dostat myši a další hlodavci, ale také hmyz. Může být kontaminované trusem divokých ptáků, což je zejména nyní, v sezóně ptačí chřipky, velmi riskantní. Umístění krmných misek volně na zem také může vést k začervení papoušků, kteří jinak na zem slézají jen sporadicky. V takovém chovu by bylo nutné ptáky pravidelně odčervovat, což jinak u arů prakticky není nutné, protože na rozdíl od australských papoušků nehrabou rádi v zemi.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz