Dostali jste někdy od někoho papouška zadarmo? Nebo vám ho někdo nabízí? Skočíte po takové nabídce, nebo si ji nejdříve pořádně rozmyslíte a začnete zjišťovat, proč vám vlastně původní majitel nabízí ptáka v ceně několika set, tisíc nebo dokonce desítek tisíc korun úplně zadarmo? Jistě, někdy to může být opravdu proto, že původní chovatel nebo majitel domácího mazlíčka se už zkrátka o exota nemůže postarat a hledá mu co nejlepší útočiště. Častěji to je ale z naprosto jiných důvodů: u mazlíčků to je přílišný křik, agresivita, dožadování se pozornosti, destruktivní chování nebo škubání peří, u voliérových ptáků zase nějaký defekt, zdravotní problém nebo agrese vůči druhému pohlaví.
Magické slovo „zadarmo“
Staré české přísloví říká, že darovanému koni se nemá koukat na zuby. Tedy že pokud něco dostáváte zadarmo, nemusí to být tak kvalitní, protože za to zkrátka nic neplatíte. Člověk, který si jen stěží vydělá na vytouženého aru a najednou ho může mít zadarmo, po této možnosti dozajista skočí a důsledky domýšlí až později. Třeba nemá takové zkušenosti, aby na první pohled poznal, že papoušek není úplně v pořádku – třeba že nelétá nebo je psychicky nevyrovnaný. Darování takového zvířete člověku, který nemá patřičné zkušenosti, by se dalo přirovnat k týrání. Je to zkrátka cesta z bláta do louže. Papoušek se bude trápit a jeho problémy se ještě prohloubí. Neprožije život kvalitně, bude z něj troska.
A radost určitě nemusí mít ani obdarovaný. Pamatuji si, jak jsem jako malý kluk kdysi v polovině osmdesátých let vystavoval andulky na tradiční pardubické výstavě exotů v kulturním domě Hronovická. Jeden chovatel tam měl mladé aratingy jendaje a jeden byl hůř vyvinutý, na první pohled menší, pohublý a viditelně nebyl fit. Ten chovatel mi ho, desetiletému klukovi, nabídl zadarmo a já si ho nadšeně vzal. Za několik dní aratinga ve voliéře na zahradě uhynul. Už nikdy jsem si aratingy jendaje nepořídil. Při návštěvě u jednoho chovatele, shodou okolností to tehdy byl taky specialista na aratingy, jsme s kluky z naší třídy viděli mládě nandeje černohlavého, které mělo jeden přední prst vyvrácený dozadu. Chovatel nám řekl, že ho kvůli tomu nikdo nebude chtít, takže ho usmrtí.
Někdy to vyjde, ale spíše s tím nepočítejte
Tenkrát jsem si o toho nandeje řekl a dostal jsem ho zadarmo. Tři prsty dozadu a jeden dopředu papouškovi v životě nijak nevadili a strávil dalších 20 let jako domácí mazlíček mojí babičky. Až na ten jeden prst mu vůbec nic nebylo. A do třetice před několika lety, když jsem dostavěl svoje voliéry pro ary, jsem dostal zadarmo ochočeného dospělého samce ary ararauny, který nelétá. Několik měsíců strávil jako mazlíček u mě doma a potom jsem mu sehnal samici a umístil je oba do voliéry na zahradě. Ptáci si „sedli“, samice má každoročně dvě až tři snůšky, ale pokaždé čisté. Samec mívá pravidelně tak jednou za měsíc problémy s průjmem, které jsem řešil s několika specializovanými veterináři, ale nepodařilo se je odstranit.
Je téměř jisté, že od tohoto páru araraun nic neodchovám, ale zároveň nemám srdce ty ptáky od sebe odtrhnout, protože jsou na sebe zvyklí. A neměl jsem ani to srdce samce ararauny před lety odmítnout, když bylo třeba najít mu nový domov. Znám spousty dalších případů, kdy chovatelé dostali od nějakých mazlíkářů papouška, kterého už nechtěli, a zařadil ho do chovu. Velmi často pak řešili problémy s agresivitou a problematickým sžíváním takového mazlíčka s ptačím partnerem i novým prostředím ve voliérách a nikoli v domácnosti. Ale proč to celé píšu: opravdu si dobře rozmyslete, než někomu kývnete a vezmete si od něj papouška zadarmo. Při neznalosti životních peripetií takového ptáka může jít o danajský dar, kterého pak budete litovat.
Úvodní foto: Jamiesparrothelp.wordpress.com