Jan Potůček 
UVNITŘ FOTO – Měli velmi širokou hlavu, silné zobáky jako ara hyacintový a šedomodré kovové zbarvení jako havrani, proto jim holandští kolonizátoři v 17. století začali říkat „indičtí havrani“. Řeč je o papoušcích širokozobých (Lophopsittacus mauritianus), dnes již vyhynulých ptácích, kteří obývali ostrov Mauricius. Unikátní svědectví o jejich chování poskytl nedávno objevený deník holandského vojáka Johannese Pretoriuse, jednoho z kolonizátorů na Mauriciu, psaný v letech 1666 až 1669. Dokument obsahuje popis řady dalších zvířecích druhů na ostrově, z čehož vědci usuzují, že jde o podklady pro vojákovy nadřízené, na jejichž základě se mělo rozhodovat o trvalém osídlení Mauricia – informace o zvířatech byly důležité z hlediska potenciální potravy pro kolonizátory.
Pretorius popsal, že papoušek širokozobý nemohl létat, protože žádného z těchto ptáků nikdy nespatřil jinak než při chůzi na zemi. Podle dnešních poznatků kryptozoologů ale papoušek schopnost létat neztratil, jen měl mírně zakrnělá křídla, takže musel létat velmi špatně a opravdu jen výjimečně. To pravděpodobně vedlo k jeho vyhubení, i když ještě před osídlením Mauricia musela populace těchto ptáků odolávat útokům makaků a krys, s nimiž si dovedla poradit. Johannes Pretorius popisuje, proč: „Je to velmi popudlivý pták.“ Julian Hume, vedoucí vědeckého týmu, který analyzoval vojákův deník, jeho slova potvrzuje: „Tito ptáci byli tak agresivní, že se dokázali postavit v přímém boji původním predátorům, jako byli makakové.“
V zajetí odmítali žrát
Papoušci širokozobí byli také velmi tvrdohlaví ptáci. Všechny pokusy o jejich chov v zajetí končily úhynem. „Odmítají přijímat potravu. Raději zemřou, než by žili v zajetí,“ napsal Johannes Pretorius. V dobových záznamech se neobjevuje ani žádná informace o pokusu dovézt papouška širokozobého, ať živého nebo mrtvého, na lodi do Holandska. Historici míní, že důvodem je jeho podoba s havranem, kterého u námořníků provázely různé pověry. Z pozdějších paleontologických nálezů a dobových náčrtů vědci sestavili pravděpodobnou podobu papouška širokozobého. Jednou z charakteristik druhu byl zřetelný hřeben z peří na přední části hlavy (podle něho byl latinsky pojmenován jeho rod – Lophopsittacus – přičemž „Lopho“ znamená hřeben) a patrně i jasný pohlavní dimorfismus: samci měli být výrazně větší než samice, víc než kterýkoli dosud žijící papoušek.
K TÉMATU: Genetici se chtějí pokusit oživit vyhynulé druhy ptáků, i papouška karolinského
První informace o papoušcích širokozobých se objevily v roce 1598, první detailní náčrtek tohoto ptáka pochází z roku 1601. Už okolo roku 1680 však byl vyhuben. Hlavní příčinou mělo být odlesňování ostrova, zavlečení nepůvodních predátorů a také lov ze strany kolonizátorů. Pretoriusův deník poněkud pozměňuje představu, jak měl být papoušek širokozobý zbarven. Popsal ho jako „velmi krásně barevného“, přičemž tělo měl mít červené, hlavu modrou a zobák červený. Peří mělo lesklý až duhový nádech, takže měnilo barvy podle úhlu pohledu a dopadu světla. Proto vznikal dojem, že papoušek širokozobý má mohem více barev. Barevně se měli rovněž odlišovat samci od samic.
Úvodní foto: Ria Winters
