Jsou moc agresivní, popisuje deník ze 17. století vyhynulé papoušky širokozobé na Mauriciu

Vyhynulý papoušek širokozobýUVNITŘ FOTO – Měli velmi širokou hlavu, silné zobáky jako ara hyacintový a šedomodré kovové zbarvení jako havrani, proto jim holandští kolonizátoři v 17. století začali říkat „indičtí havrani“. Řeč je o papoušcích širokozobých (Lophopsittacus mauritianus), dnes již vyhynulých ptácích, kteří obývali ostrov Mauricius. Unikátní svědectví o jejich chování poskytl nedávno objevený deník holandského vojáka Johannese Pretoriuse, jednoho z kolonizátorů na Mauriciu, psaný v letech 1666 až 1669. Dokument obsahuje popis řady dalších zvířecích druhů na ostrově, z čehož vědci usuzují, že jde o podklady pro vojákovy nadřízené, na jejichž základě se mělo rozhodovat o trvalém osídlení Mauricia – informace o zvířatech byly důležité z hlediska potenciální potravy pro kolonizátory.

Pretorius popsal, že papoušek širokozobý nemohl létat, protože žádného z těchto ptáků nikdy nespatřil jinak než při chůzi na zemi. Podle dnešních poznatků kryptozoologů ale papoušek schopnost létat neztratil, jen měl mírně zakrnělá křídla, takže musel létat velmi špatně a opravdu jen výjimečně. To pravděpodobně vedlo k jeho vyhubení, i když ještě před osídlením Mauricia musela populace těchto ptáků odolávat útokům makaků a krys, s nimiž si dovedla poradit. Johannes Pretorius popisuje, proč: „Je to velmi popudlivý pták.“ Julian Hume, vedoucí vědeckého týmu, který analyzoval vojákův deník, jeho slova potvrzuje: „Tito ptáci byli tak agresivní, že se dokázali postavit v přímém boji původním predátorům, jako byli makakové.“

Dobový náčrt dnes již vyhynulých ptáků z ostrova Mauricius, jak jej v roce 1634 pořídil Thomas Herbert. Úplně vlevo papoušek širokozobý, uprostřed "červená slípka" a vpravo nelétavý pták Dodo (Repro: Wikimedia Commons/Sir Thomas Herbert)

Dobový náčrt dnes již vyhynulých ptáků z ostrova Mauricius, jak jej v roce 1634 pořídil Thomas Herbert. Úplně vlevo papoušek širokozobý, uprostřed „červená slípka“ a vpravo nelétavý pták Dodo (Repro: Wikimedia Commons/Sir Thomas Herbert)

V zajetí odmítali žrát

Papoušci širokozobí byli také velmi tvrdohlaví ptáci. Všechny pokusy o jejich chov v zajetí končily úhynem. „Odmítají přijímat potravu. Raději zemřou, než by žili v zajetí,“ napsal Johannes Pretorius. V dobových záznamech se neobjevuje ani žádná informace o pokusu dovézt papouška širokozobého, ať živého nebo mrtvého, na lodi do Holandska. Historici míní, že důvodem je jeho podoba s havranem, kterého u námořníků provázely různé pověry. Z pozdějších paleontologických nálezů a dobových náčrtů vědci sestavili pravděpodobnou podobu papouška širokozobého. Jednou z charakteristik druhu byl zřetelný hřeben z peří na přední části hlavy (podle něho byl latinsky pojmenován jeho rod – Lophopsittacus – přičemž „Lopho“ znamená hřeben) a patrně i jasný pohlavní dimorfismus: samci měli být výrazně větší než samice, víc než kterýkoli dosud žijící papoušek.

K TÉMATU: Genetici se chtějí pokusit oživit vyhynulé druhy ptáků, i papouška karolinského

První informace o papoušcích širokozobých se objevily v roce 1598, první detailní náčrtek tohoto ptáka pochází z roku 1601. Už okolo roku 1680 však byl vyhuben. Hlavní příčinou mělo být odlesňování ostrova, zavlečení nepůvodních predátorů a také lov ze strany kolonizátorů. Pretoriusův deník poněkud pozměňuje představu, jak měl být papoušek širokozobý zbarven. Popsal ho jako „velmi krásně barevného“, přičemž tělo měl mít červené, hlavu modrou a zobák červený. Peří mělo lesklý až duhový nádech, takže měnilo barvy podle úhlu pohledu a dopadu světla. Proto vznikal dojem, že papoušek širokozobý má mohem více barev. Barevně se měli rovněž odlišovat samci od samic.

Předpokládaná podoba papouška širokozobého předtím, než byl objeven deník Johannese Pistoria. Na obrázku je i alexandr mauricijský, který na ostrově přežil dodnes. (Foto: Julian Hume/London Natural History Museum)

Předpokládaná podoba papouška širokozobého předtím, než byl objeven deník Johannese Pistoria. Na obrázku je i alexandr mauricijský, který na ostrově přežil dodnes. (Foto: Julian Hume/London Natural History Museum)

Úvodní foto: Ria Winters

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..