Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Předci tisíců mníšků šedých, které doslova okupují řadu světových velkoměst coby invazní ptačí druh, pocházejí z jedné malé divoké populace tohoto papouška v Uruguayi. Tvrdí to studie, kterou v časopise Molecular Ekologie zveřejnil mezinárodní tým vědců ze Španělska, Spojených států, Kanady a Austrálie. Biologové porovnávali mitochondriální DNA a mikrosatelitní genotypová data a díky tomu dospěli k informacím o hladině genetické variability a rekonstruovali historii invazí mníšků šedých v různých místech světa. Ve Spojených státech se první zdivočelí mníšci objevili v roce 1960, v Evropě o dvacet let později. Přesto se zdá, že tyto dvě na sobě nezávislé invaze podnikli ptáci se stejným genetickým vybavením z malé oblasti v Uruguay.
Překvapivě podobná genetická výbava
Vědci rovněž zjistili, že invazní populace severoamerických a evropských mníšků šedých jsou méně geneticky rozmanité než populace stejných papoušků v jejich přirozené domovině. To je neobvyklé, protože větší šanci na přežití v nepřirozeném prostředí mají ty invazní druhy, jejichž genetická rozmanitost je vyšší. Pestřejší genofond představuje pro jednotlivé ptáky větší šanci přirozeného výběru partnera a zajistí tak přežití druhu a jeho prosperitu v novém biotopu. „Až dosud bylo známo velmi málo informací o genetických procesech spojených s úspěšnou invazí papoušků do nepůvodních lokalit. Lepší pochopení genetických vazeb by mohlo pomoci vysvětlit úspěšnost invazí jednotlivých druhů zvířat,“ napsal internetový deník ScienceDaily.com.
K TÉMATU: Americké úřady musí vrátit ochočeného mníška, kterého zabavily důchodkyni jako invazní druh
Studie vyvolává celou řadu zajímavých otázek, například o tom, proč dvě tak vzdálené a oddělené invazní populace papoušků v USA a Evropě vykazují tak podobné genetické vzory. „Jednou z možností je, že tyto invazní populace čelí podobným tlakům při výběru partnerů. Většina invazních populací je omezena na městská a příměstská stanoviště, která mohou vést k lepšímu vývoji některých klíčových vlastností, jež zvyšují šanci jedinců tohoto druhu přežít v tomto prostředí,“ míní spoluautorka studie Elizabeth Hobsonová, postgraduální pracovnice v Národním ústavu pro matematickou a biologickou syntézu. „Úspěšnost invaze může také ovlivit sociální chování daného druhu,“ dodala.
Nedokáží uniknout dravcům
Ve své domovině v Jižní Americe jsou mníšci šedí proslulými škůdci v zemědělství, přiživují se na obilných polích a citrusových plantážích. Stejný potenciál mají například i na Floridě, kde je pěstování citrusů rovněž běžné, i když invazní populace mníšků šedých na nich nezpůsobují takové škody. Ve velkých městech ale mohou mníšci zkomplikovat situaci energetickým společnostem, protože si jako jediní papoušci staví hnízda z klacíků a velmi často je umisťují na sloupy vysokého napětí, které zkratují. Ve Spojených státech podle vědců pocházejí invazní mníšci z populací, které byly dováženy od konce šedesátých do začátku sedmdesátých let minulého století z Uruguaye. „Mnoho ptáků bylo buď záměrně vypuštěno do přírody, nebo uletěli majitelům, případně unikli během transportu,“ míní vědci.
ČTĚTE TAKÉ: Mníškům šedým v Chicagu nevadí ani kruté mrazy -15 °C. Přežili i nižší teploty
Mníšci šedí nyní volně žijí minimálně ve čtrnácti státech USA, přičemž nejvíce jich je na Floridě a v Texasu. Podle známého amerického chovatele a ornitologa Tonyho Silvy jde o přežrané ptáky, kteří jsou oproti svým divokým příbuzným z Jižní Ameriky téměř o třetinu větší a těžší, takže těžko unikají dravcům. „Několik druhů dravců na Miami Beach se tomu už přizpůsobilo, takže zůstávají v lokalitách, kde se zdržují tito překrmení mníšci a mají je jako snadnou kořist. Takže vlastně přirozenou cestou tuto invazivní populaci likvidují,“ řekl Silva v nedávném rozhovoru pro časopis Nová Exota a server Ararauna.cz. Velké městské populace mníšků jsou známé také v New Yorku a Chicagu. Někteří Američané tyto papoušky nadále chovají jako domácí mazlíčky, i když to mnoho států USA přímo zakazuje.
