Prodej kříženců velkých druhů arů začal zvedat ze židle některé české majitele domácích mazlíčků. Volají po zachování čistoty druhů a křížence nazývají bastardy. To je sice chvályhodný postoj, ale je třeba si uvědomit, proč se mezidruhové křížení mezi papoušky děje a co k němu vede chovatele, kteří takové ptáky produkují. Už i v České republice se najdou experti, kteří schválně párují různé druhy arů, aby odchovali barevně odlišné jedince. A to jsme stále sto honů za Spojenými státy, kde se z odchovu kříženců stal opravdový byznys a neustále vznikají nové a nové mezidruhové a „mezikříženecké“ variace. Je to jako závod o to, kdo přijde s nejzajímavěji zbarveným papouškem.
U nás se zatím rozčilujeme nad ary harlekýny, což je kříženec ary ararauny a ary zelenokřídlého, dvou nejčastěji chovaných druhů velkých arů, jejichž charakterové vlastnosti je předurčují pro roli domácích mazlíčků. Harlekýni se stále častěji objevují na akcích vyznavačů volného létání papoušků a narazíte na ně pravidelně i v chovatelské inzerci. Jejich zbarvení je zajímavé, na první pohled jsou výjimeční, a o to jejich majitelům jde: blýsknout se něčím opravdu unikátním. Lidé, kteří takové papoušky produkují (raději už nemluvme o odchovávání), si jsou téhle poptávky moc dobře vědomi. Nejde o křížení dvou různých druhů ptáků kvůli nedostatku samců nebo samic onoho či jiného druhu. Jde o záměr.

Každý musí začít u sebe
Každý, kdo si koupí aru harlekýna nebo jiného mezidruhového křížence, tento obchodní záměr producentů kříženců podporuje. Bez poptávky by nebyla nabídka. V Česku teprve začínáme s harlekýny, v USA se již soutěží o to, kdo přijde s nejzajímavějším křížencem ary hyacintového. Nemám žádné iluze o tom, že by se tato móda České republice vyhnula. Mezi českými chovateli jsou už zhruba dvě stovky arů hyacintových, řada párů už začíná pravidelně odchovávat mláďata. Pro zájemce, který chce mít aru hyacintového a má na něj peníze, není problém si tohoto impozantního papouška pořídit. Přestává být něčím výjimečným. Proto nutně musí přijít někdo, kdo začne ary hyacintové křížit s jinými druhy arů a nabídne zase něco unikátního.
K TÉMATU: Na Slovensku se podařil světový prvoodchov křížence ary arakangy a ary červenouchého
Nikdo nemůže takovým praktikám zabránit, žádný zákon ani vyhláška nezakazuje mezidruhové křížení, a to ani u ohrožených druhů papoušků, na které se vztahuje povinná registrace. Každý musí začít pěkně u sebe. Kdo dnes kupuje ary harlekýny za přijatelných 30 tisíc korun, ponouká chovatele, kteří takové křížení praktikují, k párování dalších, vzácnějších druhů. V konečném důsledku tak každý majitel harlekýna bude mít svůj malý díl odpovědnosti na tom, že se u nás budou produkovat bastardi z arů hyacintových, zelených nebo kanind. Tedy ptáků, u kterých by bylo nadmíru dobré, kdyby se je dařilo odchovávat v čistých liniích a udržet jich v přírodní formě co nejvíce.
Křížení papoušků však nezabrání zběsilé diskuse na Facebooku, nýbrž osobní zásadové postoje a přesvědčování těch, co křížení papoušků podporují, protože z toho mají vlastní prospěch, že jde o něco nemorálního a neetického.
Úvodní foto: Quotesk.com
2 Comments
Mezidruhové křížení papoušků
Níže vyjadřuji jen svůj osobní názor nikterak opřený o nějaké výzkumy nebo dlouhodobé pozorování. Jde o soukromý názor a podnět k zamyšlení nad aktuálním stavem. Nekladu si žádné cíle ve smyslu někoho poučovat či říkat co má či nemá dělat. Od toho tu máme demokracii. Cílem je naopak smysluplně diskutovat o stavu a dění v oblasti mezidruhového křížení papoušků (případně i ostatních opeřenců). Cílem je informovat především ty, kteří vytvářejí poptávku tj. komunitu držitelů jednotlivých domácích mazlíčků a upozornit na to, že každá mince má dvě strany. Strana vytvářející nabídku je většinou obeznámena s riziky vyplývajícími z mezidruhového křížení a z důvodu níže uvedených nepředpokládám, že by s produkcí a množením mezidruhových kříženců přestali, pokud je k tomu nedonutí legislativní požadavky.
Proč k mezidruhovému křížení v zajetí dochází?
Odpověď je jednoduchá – lidé chtějí vytvořit něco co příroda dosud nevytvořila nebo ne v množství, které by bylo možné dále množit. Jedná se o vytvoření unikátnosti, něčeho co „ostatní“ nemají a tím vytvoření zájmu a poptávky. V momentě kdy se vytvoří poptávka, nastává tržní prostředí, kdy se v reakci na výši poptávky se utváří nabídka a cenotvorba. A jsme u podstaty mezidruhového křížení – jde o byznys. „Legislativa v US například umožňuje legální prodej hybridů bez nutnosti registrace, zatímco spousta druhů podléhá registraci a tím odrazuje mnoho zájemců o papouška. Nicméně již probíhá komunikace ke spouštění legislativních kroků k omezení či zákazu obchodování mezidruhových kříženců“(zdroj: Tony Silva, Florida US).
Motivace?
Na straně poptávky je zřejmá – chci papouška kterého nikdo nemá. Chci papouška, který je ještě barevnější než ty které nám příroda nabízí. Další motivace mě vážně nenapadá.
Motivace na straně nabízejících je také zřejmá – peníze. Hybrid stojí často více než druh, z kterého pochází. Jako příklad můžeme uvést třeba Ararauny. Jejich odchovy ročně dosahují dostatečného množství pro pokrytí poptávky. Není třeba dovozů z odchytů, není třeba nelegálních dovozů. Ararauna se stala relativně dostupným druhem pro chovatele, držitele jednotlivých papoušků jako domácích mazlíčků i pro stále rostoucí skupinu majitelů tzv. volnoletců.
Dvě strany mince
Proč ANO? Napadá mi jediný ospravedlnitelný důvod proč odchovat hybrida. Tím důvodem je nebo může být jeho záchrana v rámci záchranného programu vysoce ohroženého druhu – např. není na světě již reprodukce schopný protějšek stejného druhu nebo poddruhu.
Příklad: u papoušků mi aktuálně není známý žádný příklad, u nosorožců je to hodně medializovaný příklad druhu bílého nosorožce, kdy letos na jaře uhynul poslední samec tohoto druhu na světě a vědci mají teoretický plán jak bílé nosorožce „obnovit“.
Proč NE? Jednoznačně jediný důvod – zachování čistého genofondu. Jde o nevratnou změnu, kdy přikřížením dalšího druhu získáváme krevně nečistého ptáka, který tyto geny bude i nadále a navždy v sobě přenášet dále – zjednodušeně řečeno. Z dlouhodobého hlediska přijdeme nevratně o čistý druh či poddruh. Příkladů je zde naopak mnoho – rod Agapornis, rod Platycercus, Barnardius a jistě i některé další. Zde došlo díky poddruhovému a zejména druhovému křížení k vytvoření geneticky nejasné populace, kdy sehnat geneticky čistého ptáka je velmi složité. Z morálního i legislativního hlediska nemůže být akceptovatelné pořízení si třeba Rosely pestré pro chov, kdy v následných generacích zjistíte genetickou vadu – znaky mezidruhových kříženců.
Apel:
– Apeluji na ty, kdo uvažují o koupi hybrida, zda je toto chování v souladu s jejich životním krédem. Apeluji, aby si položili otázku, zda opravdu potřebují pro chov, pro volné létání nebo jako svého domácího mazlíka právě hybridního papouška. Je to stejné jako s tříděním odpadu – před pár desítkami let to nikdo nepovažoval „za nutné“. Dnes o tom většina z nás ani nepřemýšlí a bere to jako samozřejmou odpovědnost, povinnost alespoň něco málo přírodě vrátit.
Omluva:
– Předem se omlouvám všem množitelům hybridů. Nechci vám touto diskusí ničit váš byznys. Každý se musíme nějak živit a ne vždy je to v souladu s morálkou společnosti nebo jedince. To si musí každý sám v sobě vyříkat.
Upozornění:
– Velice rád budu diskutovat s rozumnými lidmi o rozumných názorech vedených korektně, bez urážek a neanonymně.
S pozdravem
Milan Habrcetl
mhabrcetl@seznam.cz
Zdravím všechny chovatele!
Problém s hybridizací bych viděl pouze u papoušků, jejichž populace je ohrožena vyhubením a jejichž chov v zajetí slouží jako pojistka jejich vyhynutí. Ovšem největší problém „záchranářství“ je v tom, že příčiny ohrožení jsou v naprosté většině způsobené ničením jejich prostředí. Vzhledem k trvajícímu růstu lidské populace a nezadržitelnému drancování přírody nebude tyto „v zajetí zachráněné“ ptáky kam vypouštět. Je pořád lepší jako mazlíčky chovat tyto křížence než tolerovat vybírání hnízd v pralese k dokrmení a prodeji na pet trhu. Zejména ary nikdy nebude chovat tisícová chovatelská základna, co tedy s odchovy nejběžněji chovaných a množených druhů?
Já jako daleko větší problém vidím nekontrolované množení mutací, které se stalo v chovech ČR úplným prokletím. Kvalita ptáků na burzách je úděsná, někdy už ani nepoznáte, jaký druh agapornise to je nebo co za mutaci rosel prodávající nabízí. Čili tyto druhy po desetiletí v chovech držené a nyní už bez možnosti dovozu nové krve z přírody jsou podle mého názoru daleko více ohrožené v chovech tím, že už u některých brzy nenajdeme kvalitní přírodní ptáky. Všem „skalním“ chovatelům, kteří se snaží o kvalitu držím palce přeji jejich dílů zdar. „Množitelům“ zmar.