Prodej neodstavených mláďat papoušků nezkušeným majitelům je zločin

Málokdy používám nadsazený titulek, abych připoutal pozornost čtenářů, ale toto téma k němu přímo vybízí. Výrazně totiž narůstá případů, kdy se čerství majitelé velkých papoušků, zejména arů, chlubí na sociálních sítích svým novým mazlíčkem, který je v lepším případě už opeřený, ale neumí ještě sám žrát, a v tom horším případě je zcela holý, závislý na pravidelném dokrmování speciální kaší a inkubátoru se stabilní teplotou. Pod každým takovým příspěvkem se hromadí srdíčka a šišlavé výkřiky radosti, jak je to „miminko“ hezounké a že dotyční majiteli závidí. Nikdo z autorů roztomilých fotografií se už později „nepochlubí“, jak to s tím mládětem dopadlo a že zpravidla končí u veterináře s podlomeným zdravím a psychickými problémy a nezřídka dokonce uhyne.

Jistě, malý ara vypadá roztomile. Má velká kukadla a pokud není opeřený, je to takové ptačí „miminko“. Původní majitel, buď chovatel nebo dokrmovač – překupník – vás ujistí, že dokrmit takové mládě není složitého, vždyť takhle vezmete umělohmotnou stříkačku, natáhnete do ní kaši ze speciální směsi koupené na internetu smíchané s vlažnou vodou a celé to mláděti stříknete do zobáku. Uložit ho můžete do umělohmotné bedničky s hoblinami a jinak si s ním můžete celé dny hrát. Papoušek si na vás navíc lépe zvykne, zafixuje si vás jako své rodiče. Ano, to jsou hlavní argumenty nezodpovědných „chovatelů“, kterým jde o rychlý zisk a nezajímají se, jak mládě, které prodají předčasně, dopadne. Pro člověka, který chce mít doma velkého papouška jako kamaráda, zní celkem logicky a důvěryhodně.

A jak je to doopravdy?

Jenže chyba lávky. Neopeřené mládě je nutné dokrmovat každé dvě až tři hodiny ve dne v noci. Aby se nepodchladilo, musí být ve stabilní teplotě v inkubátoru. Častým argumentem novopečených majitelů předčasně prodávaných mláďat arů je, že papoušek je přeci v pokojové teplotě 25 stupňů, takže musí být v pohodě. Nikoli. Ptáci mají běžnou teplotu těla vyšší než člověk, okolo 40 stupňů. Mláďata tak potřebují (podle toho, do jaké míry jsou opeřena) teplotu prostředí okolo 36 stupňů, kterou si nikdo doma dobrovolně neudržuje. Kaši sice jde vytvořit ze speciální směsi zakoupené v eshopu, ale nejde ji namíchat jen tak ledabyle, musí mít konkrétní hustotu a teplotu, která se mění podle věku mláděte.

Pokud kaši dáte příliš horkou popálíte mláděti volátko a kůže na něm mu odumře, takže v něm vznikne díra, kterou je nutné vydezinfikovat a zašít. Pokud je kaše příliš studená, mládě ji nestráví a zůstane mu ve volátku, kde se pomnoží bakterie a mládě přestane úplně přijímat potravu. Volátko je nutné vyprázdnit a ptáče přeléčit. Také konzistence kaše se musí s věkem papouška měnit. Pokud by byla neustále stejná, ptačí žaludek by se nenaučil strávit pevnou potravu a papouška by se nepodařilo odstavit tak, aby sám přijímal běžné krmivo – směs zrní, ovoce a zeleninu, ořechy či speciální papouščí granule. Zůstal by závislý na kaši a na pomoci člověka a postupně by chřadl. Rovněž by se to podepsalo na jeho psychice.

Hlavně rychle prodat mládě

To všechno ovšem kupující neví a prodávající mu to logicky nepoví. Ten se chce mláděte co nejdříve zbavit, aby se nemusel starat. Moc dobře přitom zná rizika spojená se špatným odstavem mláděte. Veterináři specializovaní na exotické ptáky by mohli vyprávět, kolik takových případů měsíčně končí v jejich ordinacích. Majitele to stojí tisíce korun na veterinární péči a nemají žádnou jistotu, že papoušek nakonec bude zcela v pořádku. Obětí jsou samotní papoušci: daní za toto nezodpovědné chování prodejců jsou různé neurózy, nedůvěra k lidem, poruchy chování, chronické choroby, postižení vnitřních orgánů, zničený život. Jenom proto, že někdo chtěl rychle vydělat a někdo jiný se nechal přesvědčit, protože si včas nepřečetl, co chov takového velkého papouška obnáší.

A teď co s tím? V Belgii a Nizozemsku už ruční odchov papoušků kvůli prodeji neodstavených mláďat zakázali zákonem. Míříme k tomuto řešení, protože se pár jedinců chce rychle obohatit a je jim jedno, jaké to ponese následky pro celou chovatelskou komunitu? Nebo se pokusíme vzdělávat veřejnost, která uvažuje o koupi velkého papouška? A jakým způsobem, aby to bylo efektivní? Nebo máme zjišťovat jména chovatelů a překupníků, kteří se takto nezodpovědně chovají a pro výstrahu je zveřejňovat? Máme to nechat být? Každý chovatel papoušků by měl začít u sebe. Nemělo by mu být jedno, jak stará mláďata a v jakém stavu prodává. Je to přeci jeho vizitka. Pokud si myslí, že se to časem nerozkřikne, je bláhový. Každého jeho chamtivost dostihne.

Úvodní foto: Classifieds.hamariweb.com