Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Ani rekordní hnízdní sezóny neofém oranžovobřichých, aktuálně nejvzácnějších papoušků světa, nemusejí vést k záchraně tohoto druhu před vyhynutím. Podle vědců z Australské národní univerzity je reálné, že tento ptačí druh do tří až pěti let ve volné přírodě zcela zanikne. Mláďata vylíhlá ve volné přírodě totiž v drtivé většině případů nezvládají náročný tah z hnízdiště na Tasmánii do zimovišť v jižní Austrálii a zpět. Jenom v letech 1995 až 2017 klesl podíl přeživších mláďat, která se zvládla vrátit po zimě do Tasmánie, z 51 na pouhých 20 procent. A ačkoli po poslední hnízdní sezóně odlétalo z Tasmánie rekordních 118 neofém oranžovobřichých, vědci by považovali za skvělé, kdyby se jich vrátilo 40 až 50.
„Je to jako deseti prsty zadělávat 11 děr v kbelíku“
Vědecký tým pod vedením Dejana Stojanovice zveřejnil studii, podle níž se vypouštěním ptáků odchovaných v zajetí, poskytováním umělých hnízdních budek a přikrmováním divokých ptáků sice zvyšuje počet neofém, které na sklonku sezóny opouští jediné známé hnízdiště v tasmánském Melaleucu, ale nemají žádný dopad na celkové šance přežití druhu jako takového. Zimu nepřežijí čtyři z pěti mláďat, zatímco u dospělých neofém ji přečkají zhruba tři z pěti. To vede k neustálému poklesu zbytkové populace v přírodě, protože stále méně mladých ptáků dokáže dosáhnout dospělosti. A nově vypouštění jedinci odchovaní v zajetí se zase musí složitě učit migraci, kterou nelze v chovném zařízení nijak simulovat.
Podle Dejana Stojanovice jsou výsledky studie alarmující a názorně ukazují, co se může stát, pokud jsou záchovné programy ohrožených druhů úzce zaměřené na podporu ptáků na hnízdištích a doplňování volné populace jedinci odchovanými v zajetí. Týká se to podle něj zejména stěhovavých druhů ptáků. „Navzdory chvályhodnému úsilí stovek lidí a milionům dolarů investovaných do ochrany neofém na Tasmánii a jejich chovu v zajetí tyto akce nakonec vedly k tomu, že se vylíhlo více mláďat, která potom zahynula během migrace a zimy,“ konstatuje Stojanovic. Tasmánská bioložka Shannon Troy přirovnává záchranný projekt neofém oranžovobřichých ke snaze zastavit únik vody z kbelíku, kde je 11 děr, ale člověk má jen 10 prstů, aby je zastavil. „Můžete jenom střídat, které díry zrovna zacpete,“ říká.
Počet kriticky ohrožených neofém oranžovobřichých v přírodě poprvé po deseti letech překročil 100
Odchytávejme všechna divoká mláďata, navrhuje vědec
K záchraně neofém oranžovobřichých jsou podle Troy zapotřebí lépe cílené snahy o eliminaci rizik, jimž ptáci čelí na tahu do zimovišť a při návratu na hnízdiště. Vědci mají seznam potenciálních nebezpečí, jimž neofémy čelí při migraci, ať už jde o predátory, ztráty původních biotopů kvůli zástavbě nebo požárům a namáhavý přelet Bassovy úžiny mezi Tasmánií a jižní Austrálií. Ten je pro ptáka vážícího pouhých 45 gramů velmi vysilující, navíc když jej nemůže absolvovat jako součást většího hejna. Velikost neofémy oranžovobřiché limituje snahy vědců sledovat papoušky během migrace. Papoušek nemůže nést na těle těžší přístroj než odpovídá pěti procentům jeho tělesné hmotnosti. To znamená, že vysílačka napájená baterií nesmí mít více než dva gramy.
Podle Dejana Stojanovice existuje jistá pojistka proti vyhynutí druhu v tom, že se podařilo neofémy oranžovobřiché rozchovat v záchranných stanicích. Ze studie, kterou jeho tým otiskl v časopise Birdlife Astralia Emu, však vyplývá, že to k záchraně druhu nebude stačit. Stojanovic se přiklání k tomu, aby veškerá mláďata, která ve volné přírodě opustí budku nebo hnízdní dutinu, byla odchycena a první rok držena v zajetí, aby se lépe připravila na svoji první migraci. „Bude nám ještě nějakou dobu trvat, než zjistíme, co dalšího můžeme udělat pro ochranu volně žijících neofém v Melaleucu,“ míní Stojanovic. Situace, do níž se dostala neoféma oranžovobřichá, by podle něj měla být poučením po všechny, co se zabývají ochranou ohrožených druhů.
„Dnes existuje spousta druhů ptáků, kteří jsou na tom stejně jako neofémy oranžovobřiché před 20 lety. Doufejme, že naše studie bude pro všechny dostatečnou lekcí o tom, že ochrana stěhovavých ptáků se nemůže dělat jen na jednom místě. Jinak může být vše ztraceno,“ varuje Dejan Stojanovic.
Úvodní foto: Mark Holdsworth, Pozible.com
