Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Na to, jak je tento druh častý mezi chovateli (a to i v České republice), může vypadat jeho letošní přeřazení do nejvyšší kategorie Červené knihy ohrožených živočichů IUCN paradoxně. Ale je to tak: amazoňan ekvádorský (Amazona lilacina) je od letošní aktualizace Červené knihy IUCN kriticky ohrožený, v přírodě podle odhadů mezinárodní organizace Birdlife International zbývá posledních 1 000 až 2 500 dospělých jedinců a podle konzervativnějších odhadů zoologické zahrady Chester, jež se zasloužila o vyčlenění tohoto papouška do samostatného druhu, to chvílemi bylo dokonce méně než 600 pohlavně dospělých ptáků. To je výrazně méně než u amazoňana žlutolícího, pod kterého „ekvádorec“ do roku 2014 spadal jako jeho poddruh.
Na začátku byla zásilka pašovaných papoušků
Chesterská zoo se začala o amazoňany ekvádorské zajímat v podstatě náhodou. V osmdesátých letech minulého století získala několik jedinců z velké zásilky, která byla zabavena na celnici ve Velké Británii. Ptáci z této zásilky skončili v mnoha zoologických zahradách po celé Evropě a od té doby Zoo Chester řídí chovný program tohoto papouška. Zoologové ze Zoo Chester začali navštěvovat Ekvádor a monitorovat volně žijící populaci, instalovat umělé hnízdní budky a pracovat s místní komunitou na ochraně papoušků. Ukázalo se totiž, že amazoňanů ekvádorských je v přírodě mizivé množství a neustále ubývají. Protože však oficiálně šlo stále o poddruh velmi početného amazoňana žlutolícího, byla jeho ochrana komplikovaná.
Právě extrémní rozdíl mezi početností nominátního poddruhu amazoňana žlutolícího a jeho ekvádorského příbuzného vedl ředitele chesterské zoo Marka Pilgrima k dlouhodobému studiu amazoňanů ekvádorských. Od amazoňana žlutolícího se tento papoušek liší velikostí červeného zbarvení čela a uzdičky, které zasahuje až za oko. Odstín červené barvy je tmavší, až do karmínové, a od modře zbarveného temena není jasně oddělen jako u amazoňana žlutolícího. Na temeni přechází modrá barva do zelené s šeříkově zbarvenými lemy per, líce jsou žlutavě zelené, zobák černý (amazoňan žlutolící ho má na horní čelisti žlutavě rohový). Velikostně i váhou jsou si oba druhy podobné, jinak ale obývají zcela odlišné biotopy a jejich stanoviště se nepřekrývají.
Nové kriticky ohrožené druhy podle Červené knihy IUCN: ara zelený a amazoňan ekvádorský
Existují pouze dvě až tři divoké populace
Amazoňany ekvádorské lze od amazoňanů žlutolících rozeznat na první pohled, takže chovatelé je označovali za samostatný druh mnohem dříve, než se tak stalo před šesti lety oficiálně týmem taxonoma Josepha del Hoya. Předcházel tomu čtvrt století dlouhý výzkum, v jehož rámci Mark Pilgrim provedl podrobné analýzy DNA všech tří původních poddruhů amazoňana žlutolícího a zjistil, že ekvádorský vykazuje značné odlišnosti. Ředitel chesterské zoo prověřoval stovky ptáků chovaných v zajetí, ale také kožky a vypreparované exponáty v muzeích po celé Evropě. Následně se zaměřil na pozorování amazoňanů ekvádorských v jejich domovině. Zásadní však byla analýza mitochondriální DNA v laboratořích Univerzity Johna Moorese v Liverpoolu, která vedla k jasnému výsledku: amazoňan ekvádorský je samostatný druh.
Ihned po tomto překlasifikování se amazoňan ekvádorský v roce 2014 objevil v Červené knize ohrožených živočichů IUCN v druhé nejvyšší kategorii „ohrožený“ (EN). A letos byl prohlášen za kriticky ohroženého. Proč vlastně těchto ptáků tolik ubývá? Hlavním důvodem není ani tak nelegální odchyt pro černý trh s domácími mazlíčky jako ničení jeho původních biotopů. Těmi jsou mangrovové porosty na západním pobřeží Ekvádoru, které jsou ničeny kvůli komerčnímu chovu ryb a krevet. Mangrovové háje papoušci využívají k nocování, suché lesní porosty zase jako zdroj potravy. Oba tyto biotopy se musí nacházet poměrně blízko sebe, aby papoušci mohli denně přelétat z jednoho do druhého. Ale úbytek mangrovů vede i k úbytku hnízdních příležitostí pro amazoňany ekvádorské. Biologové v současné době evidují v podstatě jen dvě subpopulace tohoto papouška, které jsou od sebe oddělené a ptáci z nich se navzájem nemísí.
Taxonomové se chystají uznat nový druh papouška: amazoňana ekvádorského
Klíčová je rezervace Las Balsas
První subpopulaci tvoří amazoňané žijící ve třech pobřežních rezervacích: Santa Elena, El Salado Mangrove Reserve a Manglares Churute. Druhá subpopulace se nachází poblíž Bahia de Caraquez. Ornitologové hovoří ještě o třetí velmi malé subpopulaci v ekvádorské provincii El Oro, tam však jde pouze o jednotlivé ptáky. Klíčová je rezervace Santa Elena, kde má žít drtivá většina divoké populace amazoňanů ekvádorských, přibližně 1 500 až 1 700 jedinců. Rezervace Salado Mangrove je domovem pro 20 až 40 pohlavně dospělých ptáků a rezervace Manglares Churute vykazuje něco mezi 400 a 490 pohlavně dospělými jedinci. U Bahia de Caraquez má žít jen okolo 40 až 80 dospělých amazoňanů ekvádorských.
Na ochraně amazoňanů ekvádorských se zásadně podílí nevládní organizace Fundación Jocotoco, která loni založila rezervaci Las Balsas v provincii Santa Elena – v místě, kde dosud přežívá největší počet amazoňanů ekvádorských. Rezervace je také místem výskytu ekvádorského poddruhu ary zeleného a dalších ohrožených druhů zvířat, například opice malpy ekvádorské, jež byly dříve považovaná za poddruh malpy kapucínské. Fundación Jocotoco v rezervaci vyvěšuje umělé hnízdní budky pro amazoňany i ary a ve spolupráci s místní komunitou organizuje vzdělávací kampaně o problémech souvisejících s nelegálním obchodem s papoušky a odlesňováním. Projekt podporují i další organizace: Rainforest Trust, American Bird Conservancy, ZGAP, Auckland Zoo a Fundación Loro Parque.
Úvodní foto: Fundación Jocotoco
