Česká republika se obrací na Soudní dvůr EU kvůli sporu o vydání eurocitesů na ary hyacintové

UVNITŘ DOKUMENT – Může správní a vědecký orgán zamítnout žádost o vydání výjimek ze zákazu obchodování s ohroženými druhy zvířat (CITES A) na základě zpochybnění legálního původu prarodičů mláďat, které chovatel, jenž o tyto výjimky žádá, nikdy nevlastnil? A vztahuje se podmínka prokázání legálního původu i na rodiče „chovného hejna“, pro jehož členy chovatel žádá výjimku ze zákazu obchodování? Právě s těmito otázkami se obrací Nejvyšší správní soud ČR na Soudní dvůr EU. Spor se vede o vydání žlutých eurocitesů pro pět mláďat arů hyacintových, které v roce 2014 odchoval Jaroslav Jelínek z Hradce Králové (o mimořádném odchovu jsme psali v tomto článku). O případu informuje server Česká justice.

Na začátku byl pochybný dovoz arů do Česka

Jaroslav Jelínek si v roce 2000 pořídil příbuzný pár arů hyacintových od Josefa Tuzara. Mladé ptáky odchovali rodiče, které do České republiky v roce 1993 dovezl René Franěk, který se specializoval na dovozy exotických zvířat. Papoušci, které si pořídil Jaroslav Jelínek, se vylíhli v roce 2000. O čtrnáct let později se mu od tohoto příbuzného páru podařilo poprvé odchovat mláďata, a to hned pět za jednu chovnou sezónu. Samice snesla celkem čtyři snůšky po dvou vejcích, všechny chovatel odebral do líhně. Všech osm vajec bylo oplozených, vylíhnout se ale podařilo pět mláďat a Jaroslav Jelínek společně s manželkou všechna ručně dokrmil až do odstavu. Když pro ně v roce 2015 zažádal o výjimku ze zákazu obchodování s ohroženými druhy, nepochodil.

Krajský úřad Královéhradeckého kraje se obrátil na Agenturu ochrany přírody a krajiny (AOPK), která je vědeckým orgánem CITES a podává k žádostem o výjimky ze zákazu obchodování (tzv. „žlutý eurocites“), a ta dokumenty nedoporučila vydat. Důvodem byl sporný původ prarodičovského páru, tedy páru, od kterého pocházeli mladí ptáci, které si Jaroslav Jelínek pořídil po roce 2000 od Jana Tuzara. Při dovozu těchto papoušků totiž René Franěk jako dovozce nepostupoval standardně. Nejprve si je nechal letecky dopravit spolupracovníkem z Uruguaye do Bratislavy, odkud je pak společně s tímto spolupracovníkem převážel autem přes slovensko-českou hranici mimo standardní hraniční přechod. Narazili však na celní kontrolu, která jim ptáky bez vývozního a dovozního povolení zabavila.

Český rekord: pět mláďat ary hyacintového od jednoho páru za jediný rok

Papoušci byli nejprve zabaveni, poté vráceni dovozci

V roce 1993 totiž už v České republice platila úmluva CITES o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy zvířat a planě rostoucích rostlin (přistoupilo k ní ještě Československo, a to od 18. května 1992). Úmluva nařizuje mít u všech druhů spadajících do CITES u přeshraničního převozu povolení od ministerstva životního prostředí země, z níž jsou papoušci vyváženi, a také od sesterského resortu ze země, do níž se dovážejí (Česko ani Slovensko v té době ještě nebyly členy Evropské unie, mezi nimiž tato povinnost neplatí). Tyto dokumenty ale prarodičovský pár arů hyacintových neměl, a tak byl zabaven. René Franěk se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobami a v roce 1996 uspěl u Vrchního soudu v Praze.

Arové hyacintoví mu byli vráceni a René Franěk je následně deponoval u chovatele Jana Tuzara, kde papoušci v roce 2000 odchovali dvě mláďata – ta mláďata, která si později pořídil Jaroslav Jelínek a v roce 2014 od nich odchoval hned pět potomků. Spor se nyní vede o to, zda mohou úřady při posuzování žádosti o vydání výjimky za zákazu obchodování s ohroženými druhy zkoumat legální původ prarodičů mláďat, když u rodičovského páru se zdá být „papírově“ vše v pořádku. AOPK jako vědecký orgán totiž získání rodičovského páru Jaroslavem Jelínkem v roce 2000 považuje za „založení chovného hejna“, jehož součástí podle něj mají být nejen rodiče mláďat, k nimž chce chovatel vydat výjimky, a tato mláďata, ale také jejich prarodiče. I když je Jaroslav Jelínek podle svých slov nikdy nevlastnil. Proti zamítnutí žádosti se chovatel odvolal k Ministerstvu životního prostředí ČR, ale to verdikt krajských úředníků z oddělení CITES potvrdil.

Jaroslav Jelínek: Ary hyacintové se nám podařilo odchovat až po 14 letech, ale stálo to za to

Neúspěšné odvolání k ministerstvu a první žaloba

Podle ministerstva bylo klíčové, jakým způsobem vzniklo „chovné hejno“ a zahrnoval do něj tedy i první rozmnožující se pár arů hyacintových, tedy parodiče mláďat dovezené v roce 1993 (patrně) z Uruguaye přes Slovensko do České republiky. V současné době totiž u vydávání výjimek ze zákazu prodeje ohrožených druhů zvířat platí, že pokud u rodičovského páru není možné prokázat legální původ, jejich potomci a potomci jejich potomků nemají šanci tuto výjimku získat. Tato „kletba“ se s nimi vleče po všechna následující pokolení. V České republice to je známý problém u mnoha arů horských, kteří k nám byli dovezeni v polovině 90. let a nebylo možné u nich prokázat legální původ. Dodnes tedy někteří ptáci nemohou získat „žluté eurocitesy“ a legálně se s nimi nesmí obchodovat. Obchází se to prodejem na darovací smlouvy, kdy však „obdarovaný“ často netuší, jaké problémy pak bude mít s případnými odchovy.

Ale zpět k případu pěti mláďat arů hyacintových odchovaných Jaroslavem Jelínkem. Po zamítnutém odvolání chovateli nezbývala jiná cesta, než podat žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové. Ani s tou však neuspěl: soud konstatoval, že chovatel měl správnímu orgánu (oddělení CITES Krajského úřadu Královéhradeckého kraje) doložit, že „chovné hejno bylo založeno v souladu s právními předpisy, platnými v době získání a zároveň bylo založeno způsobem, který nebyl na újmu přežití příslušného druhu ve volné přírodě“. Jinými slovy, že měl být jasný legální původ prvního páru, který byl dovezen do České republiky, ale s jehož dovozem neměl Jaroslav Jelínek co činit. „Zkoumání původu chovného hejna je tak z hlediska předpisů provádějících úmluvu CITES přípustné až k prarodičovskému páru. Chovné hejno ve smyslu nařízení Komise (ES) č. 865/2006 pak tvoří všechny tři generace, protože jde o živočichy v chovném zařízení na území ČR, kteří jsou používání k rozmnožování,“ uvedl doslova soud.

Na návštěvě u Jaroslava Jelínka, chovatele velkých arů, žaků a výstavních andulek

Ke slovu přichází Nejvyšší správní soud

Ani s tím se však chovatel nemínil smířit a podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. V ní označil za nesprávný výklad Krajského soudu v Hradci Králové, že chovné hejno mají tvořit exempláře, pro které žádá vydání výjimky ze zákazu obchodování s ohroženými druhy, jejichž rodiče a také prarodiče. Jednak odmítá zařazení prarodičů do chovného hejna (rozuměj do skupiny arů hyacintových, které chová ve svém zařízení), jednak také podle svého mínění nemůže prokazovat původ prarodičů svého chovného páru, protože mu tito ptáci nepatří. Svůj chovný pár arů hyacintových si Jaroslav Jelínek pořídil legálně se všemi potřebnými náležitostmi CITES (registrační list – výjimka ze zákazu obchodování s ohroženými druhy před vstupem ČR do EU nebyla zavedena). Chyba tedy musela nastat jinde: jak je možné, že jeho chovný pár má dokumenty v pořádku, když by je podle stejné soudní logiky nikdy neměl získat, protože byl nejasný původ jejich rodičů dovezených v roce 1993?

Tady zřejmě hraje roli rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z roku 1996, kterým byli původně zabavení papoušci vrácení dovozci Renému Fraňkovi. Tím de facto došlo k legalizaci jejich dovozu do České republiky. Jak ale vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu, v dokumentech prarodičovského páru arů hyacintových je zmatek: „V registračních listech prarodičovských exemplářů z roku 1998 byla řada nesrovnalostí, zejména rok získání 1996 neodpovídá kódu uvedenému na registračních listech, neboť ten byl přidělovaný jen exemplářům získaným před rokem 1992 a dále v nich nebyly uvedeny žádné informace ohledně původu exemplářů,“ cituje soud z odůvodnění AOPK, proč nedoporučila udělení výjimek ze zákazu obchodování s ohroženými druhy pro pětici mláďat (tedy vnoučat prarodičovského páru) odchovaných Jaroslavem Jelínkem.

Usnesení Nejvyššího správní… by Jan.Potucek

Zásadní je výklad práva EU, míní soud a píše do Lucemburku

Posuzování celé věci je o to zapeklitější, že mezi lety 1993 až 2015, kdy došlo k dovozu, zabavení a následnému vrácení prarodičovského páru, odchovu rodičovského páru a následně i těchto pěti mláďat, došlo k několikeré změně legislativy ochrany přírody, Česká republika vstoupila do Evropské unie a začala se na ní vztahovat evropská nařízená a směrnice. Všechny kroky, k nimž docházelo mezi těmito lety, se tedy musí posuzovat podle toho práva, které v tom daném období platilo. Soud také musí brát v úvahu fakt, že chovný pár arů hyacintových vlastněný Jaroslavem Jelínkem má v pořádku veškeré doklady a že v době, kdy si jej chovatel pořizoval, nebylo zjevné, že by prarodičovský pár měl pochybný původ, když jej Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím vrátil dovozci. Tedy že Jaroslav Jelínek své ary hyacintové kupoval v dobré víře, že je vše v pořádku.

Podle Nejvyššího správního soudu se celá záležitost týká výkladu práva EU, a protože pro takový případ neexistuje žádný precedens, obrátil se na Soudní dvůr EU v Lucemburku s třemi předběžnými otázkami:

  1. Jsou součástí „chovného hejna“ ve smyslu nařízení Komise (ES) č. 865/2006, o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy, exempláře, které jsou rodiči exemplářů chovaných příslušným chovatelem, ačkoliv ten je nikdy nevlastnil ani nedržel?
  2. Pokud je odpověď na první otázku taková, že rodičovské exempláře nejsou součástí chovného hejna, jsou příslušné orgány oprávněny při zkoumání splnění podmínky podle čl. 54 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, spočívající v legálním založení hejna, které zároveň nepoškozuje přežití volně žijících exemplářů, prověřovat původ těchto rodičovských exemplářů, a z něj usuzovat, zda bylo chovné hejno založeno v souladu s pravidly obsaženými v čl. 54 odst. 2 tohoto nařízení?
  3. Lze brát při zkoumání splnění podmínky podle čl. 54 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 865/2006, spočívající v legálním založení hejna, které zároveň nepoškozuje přežití volně žijících exemplářů, na zřetel další okolnosti věci (zejména dobrá víra při převodu exemplářů a legitimní očekávání, že s jejich případnými potomky bude možné obchodovat, případně i méně přísná zákonná úprava účinná v České republice před přistoupením k Evropské unii)?

Případ je velmi důležitý i pro ostatní chovatele papoušků v České republice, protože určí, jak hluboko do historie může AOPK jako vědecký orgán CITES zkoumat původ předků exemplářů, pro které chovatelé žádají vydání výjimky ze zákazu obchodování s ohroženými druhy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..