Kakadu inka není monotypický druh. Genetická studie potvrdila existenci dvou poddruhů

Spory o to, zda existují dva různé poddruhy australského papouška kakadu inka, rozsekli vědci z Univerzity Sydney, Australského muzejního a výzkumného institutu (AMRI), Organizace vědeckého a průmyslového výzkumu (CSIRO) a Univerzity Edinburgh. Provedli vůbec první důkladnou genetickou analýzu zhruba stovky exponátů z australských muzeí a potvrdili dřívější rozdělení druhu na dva poddruhy: kakadu inka růžový (Cacatua leadbeateri leadbeateri) a kakadu inka rudochocholatý (Cacatua leadbeateri mollis), kteří se liší velikostí a rozsahem žluté barvy na chocholce. V minulosti vědci rozlišovali dokonce čtyři poddruhy kakadu inka, podle poslední rozsáhlé revize taxonomie ptáků z roku 2014 ale byl kakadu inka považovaný za monotypický druh bez poddruhů.

Joseph del Hoyo, který společně s dalšími ornitology stojí za nejnovějším členěním ptačích druhů, totiž považuje kakadua inku rudochocholatého nikoli za poddruh, ale za formu s mírně odlišným zbarvením. To však výsledky nynější genetické analýzy vylučují. „Jeden poddruh žije ve střední a západní části Austrálie (C. l. mollis) a druhý ve východní (C. l. leadbeateri). Liší se od sebe vzhledem – ptáci z východu jsou o něco menší a mají výraznější žlutý pás v chocholce. Toto rozdělení na dva poddruhy bylo uznáváno po více než dvě desítky let,“ uvedl Kyle Ewart z Australského muzejního a výzkumného institutu a Univerzity Sydney. „Doposud však nebyl proveden žádný genetický výzkum, který by potvrdil dva uznávané poddruhy a určil, jak se evolučně liší,“ dodal.

Rozšíření poddruhů kakadu inka: vlevo kakadu inka rudochocholatý, vpravo kakadu inka růžový (Zdroj: Australian Museum)

Genetická analýza pomůže i proti pašerákům

Ke vzniku dvěma poddruhů kakadu inka přispěla podle Ewarta oblast Eyrean Barrier, která zabránila mísení ptáků ze střední a východní Austrálie. V obou částech kontinentu se tak kakaduové inka vyvíjeli odděleně. „Vedlo to ke snížení toku genů. Když je blokován tok genů, může to vést ke vzniku různých poddruhů nebo dokonce druhů. Zjistili jsme však, že genetické rozdíly mezi oběma poddruhy kakadu inka byly relativně malé,“ uvedl vědec. Důležité však podle něj je i to, že vědecký tým narazil na exponáty kakaduů z lokalit, kde měli tito papoušci nižší genetickou rozmanitost. „Řízení genetické rozmanitosti je zásadní pro potírání příbuzenského křížení a zajištění potřebné genetické kapacity druhu,“ vysvětluje Kyle Ewart.

Vědci rovněž identifikovali soubor genetických markerů vhodný pro forenzní šetření divokých zvířat při vyšetřování trestných činů souvisejících s nelegálním obchodováním s tímto druhem. „Tyto markery je možné využít k identifikaci místa, kde byli papoušci odchyceni, případně k testům paternity, aby bylo jasné, zda byl pták legálně odchován v zajetí nebo odchycen z přírody,“ dodal Ewart. Odchyt původních druhů ptáků a obchodování s nimi je v Austrálii zakázané. Takřka nemožný je pak vývoz původních druhů mimo Austrálii. Výjimky mají pouze zoologické zahrady a každou žádost posuzuje federální australské ministerstvo životního prostředí. To se chystá podmínky pro získání výjimek ze zákazu importu původních druhů zvířat z Austrálie ještě zpřísnit.

Uhynul údajně nejstarší papoušek na světě. Kakadu inka „Coockie“ se dožil 83 let

Úvodní foto: Wikimedia Commons / JJ Harrison

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..