Jan Potůček 
Píše-li se o invazních druzích papoušků, většinou jde o mníšky šedé nebo alexandry malé. Na celém světě se ale mimo své přirozené areály výskytu rozšířilo okolo 60 druhů papoušků a nechybí mezi nimi ani větší druhy jako amazoňané nebo amazónci. Invazní populace některých druhů bývají malé, takže ptáci nemají šanci najít partnera svého druhu. Vznikají tak překvapivé páry složené z rozdílných papoušků, jako se to stalo na kanárském ostrovu Tenerife. Španělský biolog Dailos Hernández-Brito zde objevil pár složený z amazoňana oranžovokřídlého a amazónka šupinkového, který opakovaně úspěšně zahnízdil a vyvedl křížence. Stalo se tak pět let po sobě, takže se místní populace nepůvodních papoušků rozrostla o několik hybridů.
Jak však vyplynulo z Hernández-Britova výzkumu, podobných případů přibývá. Nejen na Tenerife, ale také v jižním Španělsku v okolí Sevilly. „Pokud jde o osamělé amazoňany oranžovokřídlé, ukázalo se, že to jsou samci, kteří se dokonce pokoušeli spářit se samicemi mníšků šedých a alexandrů malých. Ačkoli tyto pokusy neskončily úspěchem, oba tyto páry vydržely stabilní po několik let. Je zajímavé, že oba samci amazoňanů vykazovali neobvyklé chování při hnízdění, jako je společné budování hnízda společně se samicí mníška šedého a rodičovská péče o potomka u samice alexandra malého,“ popsal Dailos Hernández-Brito na webu bou.org.uk. Vědec se domnívá, že křížení amazoňanů oranžovokřídlých s jinými druhy papoušků má pomoci druhu v přežití v rané fázi invaze v místech, kde se tento druh přirozeně nevyskytuje.
Ke křížení druhů dochází i u původních populací
„Stále je však příliš brzo na to, abychom mohli potvrdit, že se takto vzniklí hybridní potomci budou moci dále rozmnožovat. Proto je budeme i nadále sledovat, abychom zaznamenali, zda jsou plodní a jakou roli sehrají v populačním růstu invazních druhů papoušků,“ říká Hernández-Brito. Hybridizace papoušků by podle něj mohla sehrát negativní roli v místech přirozeného výskytu jiných amazoňanů, jako jsou například vzácné ostrovní druhy. Například na Portoriku by tak mohla být sabotovaná snaha ochránců přírody o návrat kriticky ohrožených amazoňanů portorických, protože ptáci vypouštění do přírody by mohli vytvářet mezidruhové páry s nepůvodními druhy amazoňanů, například amazoňanem haitským. Ty ochránci využívají jako chůvy pro odchov amazoňanů portorických, pokud se rodičovský pár nestará o mláďata.
Mezidruhové křížence papoušků zaznamenávají také ornitologové ve Spojených státech. Nejvíce se jich vyskytuje v Kalifornii, kde žije volně skoro 30 druhů papoušků původem z Jižní a Střední Ameriky, ale také z Afriky a Asie. Nejčastěji se mezi sebou kříží různé druhy amazoňanů. Mezidruhové páry ale nejsou výjimečné ani u divokých původních populací papoušků. Například v brazilském města Campo Grande, které se vyznačuje poměrně velkou hnízdní populací arů araraun, hnízdí smíšené páry složené z ary ararauny a ary zelenokřídlého a pravidelně zde vyvádí mláďata (mezi chovateli označovaná jako ara harlekýn). V Pantanalu se zase objevil pár papoušků, který tvořil ara hyacintový a ara zelenokřídlý.
V brazilském městě Compo Grande létají divocí kříženci arů araraun a arů zelenokřídlých
Úvodní foto: Dailos Hernández-Brito
