Chovatel, kterého vám dnes představíme, patří mezi nemnohé publicisty ochotné se o zkušenosti se svým chovem papoušků podělit s ostatními. Oldřich Šiška z Bohumína je pravidelným přispěvovatelem časopisu Nová EXOTA, dříve dopisoval i pro časopis Fauna (dnes již zaniklý). Specializuje se na chov jihoamerických a afrických papoušků, konkrétně pak na africké papoušky rodu Poicephalus, žaky a na aratingy aztécké, další druhy aratingů, tiriky, kogny, ale i ary ararauny. Pokud jste aktivní na sociálních sítích a máte Oldřicha Šišku mezi svými přáteli, jistě dobře víte, že je velmi aktivní a neustále vylepšuje svoje chovné zařízení. Jsme rádi, že přijal nabídku a odpověděl na naši novou anketu.
1. Proč chovám papoušky?
Papoušci mě od dětských let fascinovali, prostál jsem mnoho času u voliér v ostravské zoo u žaků, araraun či arů zelenokřídlých, po studiích a po finanční soběstačnosti nějak nastal čas si různé druhy pořizovat.
2. Kdo mě inspiruje, koho považuji za svůj chovatelský vzor?
Tady bych se spíše zmínil, kdo mě v chovu inspiroval a kdo mi poskytl první velmi cenné rady – byl to pan Michal Špak ze Sedlece u Mikulova (úspěšný chovatel malých druhů arů a jiných jihoamerických papoušků) a pan Antonín Slavíček z Brna.
3. Moje nejlepší a nejhorší zkušenost s koupí papoušků je:
Nejlepší zkušenost byla při koupi samičky ary marakány, byl tam volný i sameček, ale do celkové ceny mi chyběly dva tisíce (Kčs – byl to rok 1983!). Prodávající v tom neviděl problém, věřil, že mu peníze pošlu a já odjížděl s prvním párem marakán! A nejhorší zkušenost? Koupě dospělé samičky papouška konžského, kterou jsem měl převzít na Slovensku doma u chovatele, no a chovatel měl zcela náhodou „služební cestu“ mým směrem a dovezl mi samičku na půl cesty – no a samička po celý zbytek svého života nelétala.
4. Odchovávám mláďata pod rodiči nebo ručně?
Vesměs odchovám většinu mláďat Poicephalů ručně – pokud rodiče krmí, ponechávám jim mladé tři týdny, pak je odebírám a dokrmuji – více radosti mi dělá pohled na zdravá, socializovaná mláďata, než na mladé bez drápků či prstů, případně ještě s poškozeným opeřením.

5. Budky prkenné nebo kmenové?
V mém chovu bylo období, kdy jsem preferoval jen budky přírodní, kmenové, nyní většinou používám budky prkenné, a u aratingů mám na vletový otvor připevněn kus duté větve.
6. Dávám přednost průmyslovým směsím zrní, nebo si je míchám?
Krmné směsi zrní mi míchá jeden místní prodejce, občas je něčím vylepším dle momentálního nápadu.
7. Granule ano nebo ne?
Před více léty jsem při odchovu Agapornis canus s úspěchem používal drobné barevné ovocno-zeleninové granule, pak jsem od granulí upustil, nyní granulemi (nebarvenými) doplňuji krmnou dávku u afrických i jihoamerických druhů papoušků, které chovám.
8. Kdy jsem naposledy potřeboval veterináře?
Nyní s jedním veterinářem spolupracuji, ale obecně moc často veterináře neoslovuji.
9. Čím zaručeně nastartuji hnízdní sezónu?
Hnízdní sezónu startuji úpravou krmné dávky – začínám podáváním klíčené směsi zrnin doplněné o nahrubo nastrouhané natvrdo uvařené vejce. Několikrát jsem vyzkoušel i různé zaručené „budiče“ renomovaných značek, ale nějaký obzvláštní posun jsem nezaznamenal, nyní v současnosti testuji u svých aratingů přípravek FertiVit a roztok lichořeřišnice větší.

10. Můj chovatelský sen je…
Takový nereálný sen by bylo několik párů aratingů kubánských, ten reálný je něco z vzácnějších poddruhů aratingů a vzácnější druhy tiriků.
Kontakt na chovatele: Oldřich Šiška, coneawes@seznam.cz
Úvodní foto: archiv Oldřicha Šišky