Jak naučit ochočeného papouška, aby nedělal potřebu tam, kde nechcete?

Otázka, s níž se na web Ararauna.cz obrátilo už několik čerstvých majitelů mláďat ochočených papoušků. Jak takového ptáka naučit, aby při proletu po bytě nekálel všude, kde se mu namane, nebo dokonce přímo na lidi? A je to vůbec možné? Samozřejmě že ano. Stejně jako se štěně postupně naučí, že potřebu vykonává při venčení a kočka začne chodit na svůj vlastní záchod, i papoušek se může naučit vykonávat potřebu tam, kde to majiteli vadí co nejméně. Jen to chce trénink.

Musíte na to jít psychologicky

Papoušci jsou velmi vnímaví tvorové a obvykle vytuší, co vám vadí. Mládě samozřejmě nemůže vědět, že v novém prostředí nesmí dělat potřebu majiteli na rameni nebo při procházce po stolu v obýváku, případně na křesle. Můžete mu to ale postupně dávat najevo. Pro začátek je dobré papouška navyknout na fakt, že z klece ho pustíte až poté, co se vykálí. Někteří ptáci si to natolik propojí s možností proletu, že časem budou majitele upozorňovat na to, že už udělali potřebu a mohou jít z klece ven. To však neznamená, že za chvíli nebudou potřebovat kálet znovu.

Papoušci obvykle mívají potřebu tak po půl hodině. Čerstvý majitel ochočeného ptáka se velmi brzy naučí poznat, kdy se papoušek chystá vykálet. Obvykle se drobně načepýří a začne „tlačit“, jakoby si přisedat. V tu chvíli je stále ještě dostatek času na to papouška přenést na místo, kde svojí potřebou nezpůsobí škodu. Je dobré mít vybraných několik takových příhodných míst, kde jsou buď na zemi rozprostřeny noviny, které lze po návratu papouška do klece vyhodit, nebo jsou přímo nad klecí, takže trus propadne na její podestýlku a nic neznečistí.

Naučte ho, aby automaticky létal na místo potřeby

Pták si časem dokáže propojit fakt, že se mu chce vypotřebit, s vaší reakcí, kdy ho přesunete na konkrétní místo, kde se následně vypotřebí. Přijde mu pak naprosto přirozené odletět se vykálet na takové místo sám, aniž byste ho tam musel přenášet. I tak se ale občas stane, že tenhle mechanismus nezapůsobí, protože papoušek bude natolik zaujat nějakou činností, že se prostě nestihne včas přemístit tam, kde by jeho trus neznečistil „zakázaná“ místa. Jde však o výjimky, které potvrzují pravidlo. Obvykle si na to papoušek moc dobře pamatuje a dává si pozor.

Našeho samečka ary ararauny jsme naučili chodit na správná místa asi dva měsíce poté, co jsme si ho jako čtyřměsíčního dovezli domů. V té době jsme mu zavedli pravidelný režim vypouštění ráno při krmení a večer v době hlavních televizních zpráv. Ranní vypouštění mělo i svůj praktický důvod, ara nocoval v menší „spací“ kleci v kuchyni, kdežto přes den jsme ho mívali ve velké kleci v obývacím pokoji. Ráno tedy v kuchyni na volno dohlížel na přípravu vlastní snídaně a poté jsme ho přenášeli do obýváku do velké klece.

Papoušci se mohou naučit dělat potřebu na místech, kde to tolik nevadí, ale potřebují k tomu cílený výcvik provázený pozitivní motivací (Foto: www.worldsbestinformation.org)

Pozor na ranní „nehody“!

U brzkého ranního vypouštění je ale třeba mít dvojnásob na mysli pravidlo, že ptáka nelze vyndat z klece dřív, než vykoná potřebu. Právě ranní potřeba je totiž u papoušků na rozdíl od trusu během dne nejobjemnějí. Ačkoli pták v noci kálí z bidla, na kterém spí, není v pohybu a ve střevech zůstává dostatek trusu, který se mechanicky pohne až ve chvíli, kdy se papoušek ráno začne protahovat. V tu chvíli také bývá nejvíc vidět, že se chystá udělat potřebu – opravdu viditelně tlačí a trus je opravdu velký. Zvláště u větších druhů papoušků by se takové „nadělení“ mimo klec uklízelo obtížněji než obvyklý trus, který vyprodukují během dne.

Pokud se příprava ranního krmení v kuchyni protáhla a blížila se doba, kdy se ara měl znovu vypotřebit, jednoduše jsem ho přenesl na „spací“ klec a on udělal potřebu na ní. Stejným způsobem se naučil při večerním pouštění tu a tam odlétnout kvůli potřebě na velkou klec, která byla oproti „spací“ na kálení zvenku lépe uzpůsobená – měla postranní „lapače“ zbytků krmení, na kterých trus vždycky přistál, aniž by přepadnul na koberec. Častěji ale ara dělal potřebu z opěradla křesla u televize, kde měl oblíbené místo pro mazlení. Pod opěradlo jsme mu ještě před vypuštěním z klece vždy rozprostřeli noviny tak, aby z kteréhokoli místa na opěradle nemohl pokálet nechráněný kus koberce.

I tak se samozřejmě čas od času vyskytla „nehoda“, kdy trus skončil tam, kde neměl, ale s tím se musí smířit každý, kdo si chce pořídit papouška. Jde o to, aby se z neřízeného kálení všude okolo nestalo pravidlo. Vůbec nejhorším řešením by pak bylo papouška natrvalo zavřít v kleci bez možnosti proletu, nebo trestání ptáka za to, že se prostě vykálel. Naopak – u papoušků zabírá pozitivní motivace, tedy odměna palmskem nebo podrbání za to, že se mu něco povedlo, a nikoli fyzický trest za to, že něco udělal špatně. Trestáním si majitel z papouška vychová vystresovaného psychotického ptáka, který bude agresivní, časem může začít být hlučný a třeba si vyškubávat peří.

Úvodní foto: www.sheknows.com

[poll id=“78″]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..