Karel Šimon: Mutace u papoušků mě baví, modré kakariky jsem odchoval jako první v Česku

Karel ŠimonUVNITŘ FOTOGALERIE – Karla Šimona znají čeští chovatelé především jako dovozce ptáků a dalších exotických zvířat. Do roku 2005, kdy Evropská unie zakázala importy z třetích zemí, patřil mezi největší dovozce v Evropě vůbec. Zvířata od něj mají i prakticky všechny zoologické zahrady v České republice. Poslední léta se ale věnuje spíše chovu mutačních papoušků, především mníšků šedých. Nejnověji se mu ale daří také s černou mutací rosely pestré, kterou odchoval jako první v Česku. Stejného prvenství nyní dosáhl i u modré mutace kakariků rudočelých.

Černá mutace rosely pestré u nás není příliš rozšířená. Vy jste si dovezl ptáky a poměrně brzy jste od nich odchoval mladé. Kolik jste si jich tenkrát dovezl?

Vzal jsem si pět párů na zkoušku a všechny mi zahnízdily, takže jsem za stejným chovatelem zajel znovu a dohodl se, že od něj odeberu všechny odchovy.

A to jste koupil jenom černé mutace, nebo i černé skořice?

Obě.

Čím to, že jiným chovatelům u nás se černé mutace rosel nedaří odchovávat a vám se daří? Je to dané tím, že oni je chovají v klecích a vy máte voliéry? Nebo že mají ptáci větší klid?

Těžko říct. Ze začátku byly hodně drahé, stávaly 250 tisíc, takže nebyly příliš rozšířené. O jejich nákupu jsem uvažoval již dříve ve Švýcarsku, kdy jsem tam byl na návštěvě se svým známým. Mohl jsem koupit mláďata, ale ta nebyla nijak výrazně zbarvená a to mě odradilo.

Odkud pocházejí rosely, které máte ve svém chovu?

Od jistého chovatele z Holandska. Ten je získal asi před osmi lety ve Švýcarsku. Byly to tytéž, o kterých jsem předtím sám uvažoval.

Různé mutace alexandrů velkých v chovu Karla Šimona (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Různé mutace alexandrů velkých v chovu Karla Šimona (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Mníšci šedí mutace albino. Na chov mutačních, ale i přírodních mníšků se Karel Šimon specializuje (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Mníšci šedí mutace albino. Na chov mutačních, ale i přírodních mníšků se Karel Šimon specializuje (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Další mníšci šedí, tentokrát mutace lutino. Mníšků chová Karel Šimon několik stovek. (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Další mníšci šedí, tentokrát mutace lutino. Mníšků chová Karel Šimon několik stovek. (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Ale tomu je předtím prodal nějaký chovatel, který je získal od Johana Postemy, jemuž se podařilo černou mutaci rosely pestré odchovat jako prvnímu na světě?

Ne, tento Švýcar je měl přímo od Postemy. Nebyly nějak výrazně vybarvené, ale rozhodl jsem se to risknout. Na sluníčku vypadají hezky.

A je to postupka na další zajímavé mutace, mohlo by to být pěkné dát je dohromady s modrými roselami…

Straky by od nich byly zajímavé. Černých rosel jsem si bral najednou větší množství. Bylo mezi nimi ale hodně štěpitelných ptáků, uvidíme, jak s nimi dopadnu…

Kolik teď vlastně taková černá mutace rosely pestré stojí?

Do 50 tisíc korun barva x štěpitelní ptáci.

Cena teď ale asi půjde dolů, ne? Stačí dvě tři sezóny a pak, až tito ptáci budou stát pět až deset tisíc korun, se začnou chovat víc, dostanou se k nim i běžní chovatelé.

Určitě, však jsem jich letos už hodně odchoval.

Pojďme k modrým kakarikům rudočelým, ty máte jako jeden z prvních u nás a podařil se vám od nich i prvoodchov v České republice. Odkud jste si je dovezl?

Od jednoho německého chovatele, který se přestěhoval do Holandska.

Jak se tomuto chovateli podařilo modrou mutaci odchovat?

Prvního modrého ptáka podle svých slov odchoval od přírodně, tedy zeleně zbarveného páru před pěti nebo šesti lety a až jich měl větší množství, začal je prodávat. Nejdřív odchoval jednoho, pak mu nějakou dobu trvalo, než od něj odchoval další a postupně u něj byli k mání. Pro chov kakariků si vyčlenil celý jeden objekt v Holandsku. Od něj jsem je koupil.

Chovný pár kakariků rudočelých, od kterého Karel Šimon jako první v České republice odchoval mláďata modré mutace. Nahoře samec modré mutace. (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Chovný pár kakariků rudočelých, od kterého Karel Šimon jako první v České republice odchoval mláďata modré mutace. Nahoře samec modré mutace. (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hnízdní budka s mláďaty od modrého samce kakariki rudočelého (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hnízdní budka s mláďaty od modrého samce kakariki rudočelého (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Detail na opeřující se modře zmutované kakariky rudočelé, český prvoodchov (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Detail na opeřující se modře zmutované kakariky rudočelé, český prvoodchov (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Detail hlavy samce kakariki rudočelého modré mutace (Foto: Jan Sojka, Nová Exota)

Detail hlavy samce kakariki rudočelého modré mutace (Foto: Jan Sojka, Nová Exota)

Další mutace kakariků rudočelých v chovu Karla Šimona (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Další mutace kakariků rudočelých v chovu Karla Šimona (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Které všechny modré mutace jste od něj bral? Klasickou modrou, modrou skořici a bílomodré straky?

Ano, kupoval jsem mláďata těchto mutací. Uvidíme, jak vše dopadne, sám jsem na to moc zvědavý.

Letos se vám u modrých kakariků podařil odchov. To je asi první v České republice, ne?

Ano, zatím to je rarita. Chěl bych být tak o dvacet let mladší, abych měl čas na šlechtění dalších mutací.

Ve vašem chovu dominují mníšci šedí. Kolik vlastně máte párů? Vypadá to u vás jako v mniším ráji.

Mníšci jsou moje láska. Lidi mi pořád volají, co s nimi, kam dávat odchovaná mláďata? Říkám jim, ať si je nechají, že od nich budou odchovávat další mutace. Různé nové barvy…

Máte ještě v chovu původní přírodní mníšky dovezené z volné přírody? Pamatuji si, že jste jich měl obrovské množství.

Ano, dovezli jsme jich tehdy 1 700. V Argentině nám je dávali skoro zadarmo, protože v té době měli velkou kvótu na vývoz a měli jich nadbytek. V podstatě jsme je získali jen za dopravu a nějaké drobné k tomu. Naprostá většina je ale už pryč, nechal jsem si jen dvacet párů.

A používáte je ještě do chovu, k odchovu mutací?

Ano.

Ono to asi vždycky odchovy zkvalitní, že?

Je třeba do mutací dodávat novou krev, pořád ještě kvůli tomu dokupuji nové ptáky.

Zelené?

Přírodní, ano, ale musí to být pěkné, silné kusy.

Ty původní dovezené mníšky byste už neprodal?

Ne, opravdu už jich je jenom malý zbytek. Mladé od nich prodávám, ale rodiče ne, ty si nechám.

Jaké od nich máte mutace? Všimnul jsem si lutin, albinů, nějakých aqua…

V současnosti mám v chovu asi třicet barev. Mimo jiné mám i zajímavé straky. Uvidíme, co z toho bude.

Takže se dá říct, že jste opustil chov velkých papoušků a začal jste se věnovat mutacím.

Opustil jsem, co jsme už měl a pořídil jsem si, co jsem zatím nechoval. Chov mutací je velmi zajímavý tím, že člověk nikdy neví, co v hnízdě najde. A někdy to člověka opravdu překvapí a potěší.

Karel Šimon se věnuje i chovu velkých papoušků. Má několik párů arů araraun. Tento hnízdí ve venkovní voliéře... (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Karel Šimon se věnuje i chovu velkých papoušků. Má několik párů arů araraun. Tento hnízdí ve venkovní voliéře. (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Černá mutace rosely pestré (Foto: Jan Sojka, Nová Exota)

Černá mutace rosely pestré (Foto: Jan Sojka, Nová Exota)

Skupina kakaduů inka. Těchto papoušků je u Karla Šimona na výběr mnohem více. (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Skupina kakaduů inka. Těchto papoušků je u Karla Šimona na výběr mnohem více. (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

A důvodem je to, že už máte svoje léta, jak nám tvrdíte, nebo se nechcete nechat otravovat kontrolami od inspekce?

Když máte všechno v pořádku, můžete si chovat, co chcete, ne?

To je pravda. Takže vás začaly zajímat mutace.

Ano.

Je teď mezi mníšky nějaká nová mutace, kterou byste chtěl mít?

Všechno je tady u mě v Chotěboři. V chovu mníšků u nás neexistuje v celé EU žádný takový blázen, jako jsem já.

Co říkáte na to, že mníšky začalo chovat strašně moc lidí?

Ale to se děje jenom u nás v Čechách, v Evropě jich není tolik.

Pamatuji si ale, že z poslední burzy ve Zwolle někteří chovatelé odjížděli a byli z malého zájmu o mníšky takoví zkroušení.

No co, tak si je nechají a budou mít od nich další odchovy, ne?

Takže mníšci jsou podle vás stále v kurzu, je o ně zájem?

Je to jako u všeho. Přeci když je neprodám dnes, nebo za týden, prodám je za rok, nebo za půl roku. A nebo je neprodám vůbec a nechám si je. Ptát se, co s těmi ptáky, když o ně není momentálně zájem, může jenom blázen.

Myslíte si, že se ještě někdy otevře možnost dovozu ptáků z volné přírody, nebo to je definitivně uzavřená kapitola?

Těžko, dnes by to už nikdo nevstřebal, ptáků už je v zajetí dostatek.

Není to tedy podle vás potřeba.

Sem tam někdy, občas. Hlavně u některých druhů kvůli osvěžení krve.

Prostě se už daří odchovy, takže by ani dovoz nebyl potřeba, kdyby byl povolený.

Ano, doby, kdy jsem měl třeba 250 arů, jsou pryč. Dnes už bych je asi neprodal.

A nezajímáte se o možnosti dovozů ptáků z USA? Nebylo by to zajímavé?

To určitě, hlavně u různých barevných mutací, ale taky kvůli nové krvi, protože Evropa je na to poměrně malá.

Pociťujete v posledních letech nějakou změnu poptávky po konkrétních druzích ptáků?

Ono se to mění neustále, pomalu z měsíce na měsíc.

Loni byla velká poptávka po agapornisech. Jejich mutace vás nelákají?

Taky jsem je choval, ještě před půl rokem jsem odchovával nové mutace, ale přestaly mě bavit, tak jsem je rozprodal. Kam bych je dal? Měl jsem několik desítek párů, protože musíte mít určité množství, abyste odchoval štěpitelné ptáky a s nimi pak dál pracoval. Co naděláte s nějakými deseti ptáky? Musíte jich mít hodně, ale potom je okolo toho hodně práce.

Stíháte to sám, nebo vám někdo pomáhá?

Pomáhá mi celá rodina už léta.

Svého času jste byl jedním z největších dovozců zvířat v Evropě. Jaký největší unikát se vám podařil dovézt?

To bývalo různé, ale dovozy skončily v roce 2005, takže to je už minulost.

Je něco, co jste chtěl dovézt, ale nepodařilo se to a mrzí vás to?

Těsně před koncem dovozů mi zůstali nějací ptáci v Indonésii. Zaplatil jsem zálohy, ale než je stačili dovézt, začal platit zákaz, takže ptáci i peníze zůstali v Singapuru.

A měl jste „vyděláno“.

Je to podnikání, které neslo velká rizika. Samozřejmě docházelo i ke značným finančním ztrátám.

V Singapuru ale pořád fungují ptačí farmy, ne? A prodávaly by sem, ale nemůžou.

Prodávají dál, ale jinam. Tam to je o něčem jiném než u nás, například nemusí ptákům vůbec topit… Mají tam deset metrů dlouhé stoly, na nich misky, v každé je jedno mládě a z jedné strany chodí jedna ošetřovatelka a krmí je, a z druhé strany druhá. Jako na běžícím pásu.

Hodně se tam odchovávají i kakaduové palmoví.

Jenže kakadu palmový je hodně háklivý. Před dvaceti lety jsem je chtěl importovat, ale všichni mě varovali, že jsou to dost choulostiví ptáci, ať od nich dám ruce pryč. Proto jsem je nikdy nedovezl.

Co jste měl nejzajímavějšího mezi vašimi dovozy?

Vozil jsem opice a různá další zvířata.

A z ptáků?

Všechno, co chtěly zoologické zahrady nebo i soukromí chovatelé.

Vozil jste i „drobotinu“?

Ano, taky, ale bylo to složitější na manipulaci a karanténování.

Mladý kakadu molucký, původní odchov Karla Šimona (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Mladý kakadu molucký, původní odchov Karla Šimona (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Jedno z chovných zařízení pro mníšky šedé (Foto: Jan Sojka, Nová Exota)

Jedno z chovných zařízení pro mníšky šedé (Foto: Jan Sojka, Nová Exota)

Mezi velkými papoušky nechybí ani žakové velcí (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Mezi velkými papoušky nechybí ani žakové velcí (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Osamnělý amazoňan v jedné z klecí poblíž mláděte kakadua moluckého (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Osamnělý amazoňan v jedné z klecí poblíž mláděte kakadua moluckého (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

A tukany a podobné ptáky?

Vozil jsem to, co bylo v rámci kvóty možné. Bral jsem to, co bylo k mání, protože jinak by to vzal jiný dovozce. Každá země měla kvóty na jednotlivé druhy ptáků a dovozci si je potom rozdělili. Pokud jste bral všechno, dostal jste dobrou cenu, když ne, bylo to dražší. A v té kvótě byli i tukani, papoušci a drobotina. Dotáhnul jsem to až na největšího dovozce, ale pak tato možnost skončila. V Evropě jsem se přetahoval o prvenství ještě s jednou firmou.

Vy jste ale měl výhodu v tom, že Evropská unie začala omezovat dovozy ptáků ještě v době, kdy Česká republika nebyla jejím členem, ne?

To bylo ale hodně krátké období. Po zákazu dovozů někteří dovozci v EU nyní vyhráli soud o ušlý zisk. Další připravují žaloby a já zvažuji, že se k nim také připojím.

Připojíte se k nim? Vám taky asi zůstala zmařená investice do dovozů, které jste už nemohl realizovat. Jak jste zmiňoval Singapur.

Ano.

Zákaz dovozu ptáků byl zdůvodněn ptačí chřipkou, ale to asi byla jenom záminka, že? Ptačí chřipka už není, ale ptáci se už dovážet nemohou.

Ptačí chřipka tu byla už dřív, než přišly zákazy. S těmi se začalo až ve chvíli, kdy tu chřipku odhalili.

Takže teď, když má nějaký chovatel zájem o konkrétní druh ptáka, mu ho můžete dovézt jen v rámci EU?

Ano, jedině v Unii, ale sortiment ptáků je již omezený.

Dal by se takto sehnat třeba amazoňan Kawallův, který byl teprve nedávno uznán za samostatný druh?

Ty jsem v minulosti několikrát dovezl, ale nikdo neměl tušení o tom, že jde o samostatný druh. Až pak se na to přišlo. Vozil jsem je, ale nikdo je nechtěl, byl to neprodejný pták. Kdo věděl, že amazoňan Kawallův má trošku jiné oční okruží a charakteristickou lysou kůži okolo zobáku? V té době to nebyl „zajímavý“ pták.

Když jste začínal s dovozy, bylo možné v té době k nám dovézt třeba i ary škraboškové, nebo to už byl extrémně vzácný a nedostupný druh?

Ne, ti už tehdy nikde nebyli. Začínal jsem v roce 1990 a tehdy už se nikde nevyskytovali.

Ale amazoňani rudoocasí se dováželi, ne? I když u brazilských druhů to byl asi problém, Brazílie moc vývozů nepovolovala.

Byly ale země, odkud se dalo vyvážet normálně. I když s určitým rizikem. Jednou jsem posílal peníze na Šalamounovy ostrovy a jsou tam dodnes, žádné ptáky jsem za ně nedostal. Zaplatil jsem za 200 ptáků a nedostal jsem ani jednoho. Ony tam fungovaly i konkurenční boje, kdy mezi sebou zápasily skupiny vývozců o to, abych všechny ptáky kupoval jen od nich.

Takže obchod jako kterýkoli jiný, včetně konkurenčního boje. Dělo se to třeba i v Africe?

V Africe to bylo totéž, také se stávalo, že si vzali peníze a potom se ke mně už neměli.

Venkovní voliéry u Karla Šimona (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Venkovní voliéry u Karla Šimona (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zvědavý amazoňan velký se předváděl návštěvě (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zvědavý amazoňan velký se předváděl návštěvě (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Samec nestora kea u hnízdního sudu. Stejné umělohmotné sudy používá Karel Šimon i pro hnízdění arů. (Foto: Jan Sojka, Nová Exota)

Samec nestora kea u hnízdního sudu. Stejné umělohmotné sudy používá Karel Šimon i pro hnízdění arů. (Foto: Jan Sojka, Nová Exota)

Takže to nebyl tak jistý výdělek.

Ne, však nás začalo dělat dovozy asi osm lidí a prakticky všichni ostatní už skončili. Možná se báli riskovat, nebo když zariskovali, neměli tolik štěstí jako já.

Jak dlouho se vlastně věnujete chovu ptáků?

Od svých deseti let.

Měli jste chovatelství v rodině, dovedl vás k tomu někdo z příbuzných?

Ne, do chovu jsem se pustil sám. Když jsem byl učení a dostal jsem od rodičů peníze na svačinu, místo jídla jsem si kupoval andulky. Dnes by se mi za to lidi vysmáli, že jsem blázen. Vozil jsem si ty andulky z Pardubic domů do Chotěboře. Tři roky na to nebylo proso. Živě si pamatuji, jak jsem jel s ruksakem k chovateli, který mi ho prodával, dal mi poslední batoh krmiva a řekl mi, že příště už nemám jezdit. Musel jsem hledat jinde. V té době to bylo s krmením hrozné. Dnes už to je o něčem jiném.

Dnes už mají chovatelé de facto všechno, na co si vzpomenou. Dokrmovací směsi, speciální směsi pro lorie…

Kdyby to bylo dostupné dřív, kde bychom už dnes byli s chovatelstvím?

A kdy jste se od prostého chovatelství dostal k tomu, že jste začal dovážet odchytové ptáky?

Hned v roce 1990. Zpočátku jsme tu byli, pokud vím, v republice dva, já a Luděk Hovorka. On tento byznys časem opustil.

Jan Sojka (Nová Exota): Na to si dobře pamatuji, v roce 1991 prodával Luděk Hovorka na burze v Uherském Hradišti, kupoval jsem od něj svoje první papoušky senegalské.

To už dnes ani není pravda…

Rozhovor vznikal ve spolupráci s časopisem Nová Exota, který jej otiskl v čísle 2/2014

9 komentářů

  1. tomas-ara napsal:

    Dobrý den chtel bych se zečít věnovat chovu mutačním ptáků. Pro jeho efektyvní chov se chci zeptat jestli je nutno voliéry ČISTIT nebo NEČISTIT.

  2. Jan Potůček napsal:

    To je vtipný dotaz. Pakliže nechcete být za prase, tak rozhodně čistit 🙂

  3. tomas-ara napsal:

    Děkuji za info. Jen jsem si nebyl jist po shlédnutí chovatelského zařízení p. Šimona.

  4. Jiri napsal:

    No co na to rict..Nevim proc se delaji clanky o (chovatelich) jako je tento pan… tady by meli urady ptaky zabavovat a ne tam kde je ptakum dobre… to je hnus velebnosti!!!

  5. tomas-ara napsal:

    To není hnus ,to je KRUTÁ REALITA.:( Ten pán to evidentně nestíhá. Chudáci papoušci.:(

  6. Jan napsal:

    Svatá pravda..šílené podmínky!

  7. tomas-ara napsal:

    To samozřejmě ano.Určitě posunul chovatelství o velký krok do předu už jen tím, že byl schopen do vést nekteré papoušky do tehdejšího Československa. Tenkrát se považovala Rosela pestrá za něco převratného. Mutační křížení má zřejmě dokonale zmáknuté. Ale ta čístota svěčí o tom ,že tam moc velký vztah k papoušků není a jde jen o peníze a ke všemu to už ke svému věku nestíhá. 🙁

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..