Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Nejohroženější skupinou ptáků na světě jsou papoušci. Podle nejnovější studie mezinárodní organizace BirdLife International a Australské národní univerzity je víc než čtvrtina ze všech 398 existujících druhů papoušků natolik ohrožena, že byla zařazena do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN v kategoriích „kriticky ohrožený“, „ohrožený“ nebo „zranitelný“. Celkem je takto klasifikováno 111 druhů papoušků (28 procent ze všech), řada z nich teprve od roku 2014, kdy byly některé dosavadní poddruhy v nové systematice podle Josepha del Hoya uznány za samostatné druhy. Studie potvrzuje, že papoušci jsou ohroženi více než srovnatelné skupiny ptáků (včetně mořských ptáků, holubů a dravců). Důvodem je především jejich atraktivita, která je předurčuje do role společníka člověka.
Největšímu riziku čelí lesní druhy
U papoušků, kteří obývají omezený prostor (například u ostrovních druhů), patří k větším druhům, které se složitě rozmnožují a jsou závislé na lesních biotopech, je velká pravděpodobnost, že budou dříve či později ohroženy. Větší ptáci potřebují dostatečný prostor a tudíž hustota jejich rozšíření je nízká a jsou více ohroženi pytláky; lesní druhy papoušků navíc v drtivé většině případů hnízdí v dutinách stromů, což znamená, že ničení lesů na ně má zásadní dopad – snižuje dostupnost vhodných hnízdišť a možnost jejich reprodukce. „Studie potvrzuje, že papoušci jako celek čelí většímu riziku vymírání než kterákoli jiná srovnatelná skupina ptáků. Dokonce až 56 procent druhů papoušků je na ústupu,“ upozornil Dr. Stuart Butchart z organizace BirdLife International.
K TÉMATU: Pět nejvzácnějších papoušků světa: dva arové, amazoňan, neoféma a kakapo
„Papoušci čelí širokému spektru hrozeb, zejména likvidaci a degradaci lesních stanovišť, rozšiřování zemědělské půdy a lovu – papoušci bývají také nejběžnější skupinou ptáků, na niž dopadá obchodování s volně žijícími živočichy. Naše studie definuje priority, které by měly vést k zachování těchto atraktivních a inteligentních ptáků a nabízí řešení, jak zabránit, aby další druhy následovaly osud papouška karolinského či papouška překrásného,“ dodává Butchart. Vědci stanovili deset zemí světa, v nichž jsou papoušci nejvíce ohroženi. Patří mezi ně Indonésie, Brazílie, Austrálie, Kolumbie, Bolívie, Ekvádor, Peru, Papua-Nová Guinea, Venezuela a Mexiko. V neotropické oblasti Jižní a Střední Ameriky doporučují zlepšit právní předpisy, ochranu přirozených biotopů a zachování druhů ex situ – tedy genetické pojistky v podobě chovu papoušků v zajetí.
Většina vyhynulých druhů žila na ostrovech
Obdobné cíle si ochránci stanovili i v Africe, kde je podle studie třeba také zlepšit informovanost veřejnosti, zatímco v jihovýchodní Asii a Oceánii je klíčová ochrana hnízdních biotopů. Dokument rovněž prokázal, že nejvíce kriticky ohrožených druhů papoušků, jimž reálně hrozí vyhubení, je v zemích s vysokým hrubým domácím produktem (HDP). Více rozvinuté ekonomiky mají tendenci více urbanizovat prostředí a zvyšují tlak na ubývající přirozená stanoviště papoušků. Zajímavé je, že čím je některý druh papouška populárnější a častěji chovaný jako domácí mazlíček, tím klesá riziko jeho vyhubení. Drtivá většina papoušků, s nimiž se obchoduje v rámci národních trhů i mezinárodně, tedy nepatří mezi ohrožené.
ČTĚTE TAKÉ: Vědci poprvé v historii odchytili papouška nočního, který byl považován za vyhynulého
Vědci tedy dospěli k názoru, že pytláci se většinou soustředí na ty druhy papoušků, kteří jsou snadno dostupní a lépe se dají chytit. Nicméně, nelegální obchod s exotickými ptáky se postupně zaměřuje i na druhy blízké vyhynutí. Někteří papoušci už kvůli lidským zásahům vyhynuli: celkem 14 z 16 druhů, které Červená kniha ohrožených živočichů IUCN vede jako vyhynulé, obývalo ostrovy a zmizelo po příchodu Evropanů od poloviny 17. století. Existují ale dvě výjimky: papoušek karolinský, severoamerický druh, který vymizel kvůli pronásledování lidmi a odlesňování, vyhynul v roce 1918, kdy uhynul poslední samec chovaný v zoologické zahradě v Cincinnati; a také australský papoušek překrásný, jehož poslední potvrzené pozorování je z roku 1928.
Úvodní foto: Wikimedia Commons/Sascha Wenninger
