Jan Potůček 
UVNITŘ FOTOGALERIE – Za přítomnosti autora Larse Lepperhoffa ze Švýcarska proběhl v sobotu na semináři „Svět papoušků a lidí“ v kongresovém centru Tři věžičky u Jihlavy křest českého vydání knihy Arové. Akci, již po osmé pořádala redakce časopisu Papoušci, navštívilo na 170 chovatelů z České republiky i Slovenska. Chovatel a ornitolog Lars Lepperhoff na semináři vystoupil s přednáškou o svých cestách za papoušky do Afriky, které popsal i v loni vydané knížce Žakové, kterou stejně jako publikaci Arové do češtiny přeložilo vydavatelství Dona. Informoval také o zákonných omezeních, jež ve Švýcarsku vedla k výrazné redukci počtu chovatelů papoušků.
Švýcaři chovají ary i na volno
„Mnoho chovatelů u nás přestalo chovat ary, protože úřady stanovily velmi náročné podmínky na velikost chovných zařízení. Vnitřní zázemí musí mít 30 kubických metrů,“ přiblížil Lars Lepperhoff. „Náš chovatelský klub Exotis vedl s úřady jednání o zmírnění těchto podmínek, ale úpravy byly jen minimální,“ dodal s tím, že dříve švýcarští chovatelé běžně chovali ary podobně jako jejich čeští kolegové. „Někteří lidé ve Švýcarsku ale praktikují volný chov, kdy arové ve voliérách pouze nocují a přes den si volně létají venku,“ dodal Lars Lepperhoff, který strávil několik let jako ošetřovatel v chovném zařízení Voliere Hyacinthinus, jež se zaměřovalo na chov arů a žaků.
MINULÝ ROČNÍK SEMINÁŘE: Rosemary Low při návštěvě Česka: Ruční odchov papoušků produkuje psychicky narušené ptáky
„V tomto zařízení bylo pět párů arů hyacintových, které jsme chovali pouze ve vnitřních voliérách. K dispozici měli betonové budky na výšku a voliéry byly neustále zásobeny čerstvými větvemi s listy na okus,“ popsal Lars Lepperhoff. Odchov arů hyacintových podle něj není vůbec jednoduchý. Švýcarská stanice se potýkala s problémem atypicky zakřivených zobáků u mláďat. Podle Lepperhoffa to může být důsledek ručního dokrmování mláďat pouze z jedné strany, ale také nedostatku fosforu a přebytku proteinu v krmných dávkách. „Potýkali jsme se s častými úhyny mláďat těsně před líhnutím. Domnívám se, že to bylo způsobeno příliš velkými dávkami ořechů v krmivu,“ říká Lars Lepperhoff.
Příliš mnoho ořechů arům škodí
Překrmování ořechy může vést ke ztučnění arů. Jiný švýcarský chovatel zaznamenal po snížení dávky ořechů větší úspěšnost s odchovy arů hyacintových. „Z mých zkušeností mohu říct, že z ovoce jsou pro ary hyacintové velmi důležité banány,“ dodal Lars Lepperhoff, který se chovu papoušků věnuje už od raného dětství. Jako první si pořídil papoušky senegalské, které se mu podařilo i odchovat. V současné době chová v bytové voliéře pár žaků velkých, kteří se také pravidelně rozmnožují. „Ve Švýcarsku máme zákaz chovat jednoho papouška, vždy musí být po páru. Týká se to i domácích mazlíčků,“ překvapil Lars Lepperhoff přísnými švýcarskými zákony.
K TÉMATU: Zákonem stanovené rozměry voliér? V Německu je mají odstupňované podle druhů papoušků
S žaky má Lars Lepperhoff zkušenosti i z chovné stanice Hyacinthinus. Měli zde několik párů žaků, kteří však nehnízdili. Po zkušenostech z cest do Afriky, kde vídal velká hejna žaků, která létala každý den shánět společně potravu, nechal Lars Lepperhoff všechny chované žaky vypustit do velké společné voliéry. „Chtěli jsme jim dát možnost přirozeného výběru partnera. Všechny páry se ale udržely tak, jak byly před vypuštěním do společné voliéry. Když jsme je opět rozdělili po samostatných voliér, žakové začali hnízdit,“ popsal Lars Lepperhoff. Právě žakové a další afričtí papoušky učarovali Lepperhoffovi nejvíce. Podnikl za nimi několik výprav do Afriky, během nichž mohl sledovat oba druhy žaků, několik druhů agapornisů, alexandry malé a papoušky rodu Poicephalus.
Zkušenosti z Mauricia i Brazílie
Lars Lepperhoff navštívil také Mauricius, kde mohl na vlastní oči vidět záchranné centrum pro alexandry mauricijské. Těmto papouškům hrozilo bezprostřední vyhubení, v určitý okamžik jich ve volné přírodě žilo posledních dvanáct jedinců. Dnes jich je okolo tisícovky a záchranná stanice na Mauriciu pravidelně doplňuje volně žijící populaci ptáky odchovanými v zajetí. „Jako chůvy se běžně používají alexandři malí,“ popsal Lepperhoff. Příbuzenské křížení, k němuž muselo logicky u tak malé populace alexandrů mauricijských docházet, podle něj nečiní u ostrovních druhů takový problém. „Jsou mu uzpůsobeny,“ vysvětluje.
ČTĚTE TAKÉ: Zoo Sao Paulo navázala na loňský úspěch s ary kobaltovými, letos odchovala již čtyři mláďata
Lars Lepperhoff několikrát navštívil také Brazílii a na semináři promítl fotografie z chovného zařízení arů kobaltových v Zoo Sao Paulo. „Dříve je chovali v závěsných voliérách, ale nedávno dokončili nové chovné zařízení, v němž je imitace skalní stěny podobná těm, v nichž tito arové hnízdí ve volné přírodě. Vypustili do ní čtrnáct arů kobaltových a v roce 2015 zaznamenali první úspěch s odchovaným mládětem. Stala se z toho celonárodní událost, o které referovaly televizní stanice po celém světě,“ vylíčil Lars Lepperhoff. Při svých cestách rovněž navštívil katarskou stanici Al Wabra, která chová největší počet arů škraboškových na světě. „Překvapilo mě, jak malé krmné dávky předkládají arům. Podle ředitele Al Wabry je výživa zásadním problémem v chovu arů, protože mnoho chovatelů tyto papoušky překrmuje,“ dodal Lars Lepperhoff.
Zdeněk Vandělík o svém chovu
Chovu arů se částečně ve své přednášce věnoval i český chovatel Zdeněk Vandělík, který se specializuje na chov jihoamerických papoušků. Kromě arů chová i aratingy, amazónky a papoušky modrobřiché. Naopak někdejší kolekci amazoňanů zrušil, protože se mu nedařilo docilovat tolika odchovů. „Moje voliéry nebyly pro amazoňany tolik vhodné, potřebují je delší, aby se mohli pořádně vylétat,“ vysvětlil Zdeněk Vandělík. „Amazoňan se obvykle nažere, vylétne na bidlo a tam celý den sedí, takže tloustne. Měl by mít pětimetrovou voliéru a jen dvě bidla, aby musel létat.“ Pokud se u některých papoušků nedaří odchovávat mláďata, Zdeněk Vandělík je stěhuje do jiných voliér. Obvykle je tím stimuluje k úspěšnému odchovu.
REPORTÁŽ: Na návštěvě u Zdeňka Vandělíka, specialisty na aratingy a další jihoamerické papoušky
„Měl jsem řadu papoušků, kteří v dospělosti nic nedělali, ale jakmile došlo ke změně voliér, odchovali mláďata,“ říká chovatel. Hnízdní budky umisťuje Zdeněk Vandělík co nejvýš. Má zkušenost, že papouškům takové řešení vyhovuje. „V hnízdním prostoru také mají rádi co nejvýše umístěné bidlo,“ dodává Zdeněk Vandělík. Každoročně po Vánocích jim zpestřuje voliéry vánočními stromky, které odebírá od firem, jež se zabývají jejich likvidací. „Beru pouze borovice, smrky ne. Zavěšuji je do voliér a když uschnou, dělám z nich taková speciální závěsná bidla,“ popisuje. Při výběru ptáků sází Zdeněk Vandělík na kvalitu. „Vyplatí se to. Odchovy pak bývají také kvalitní a není třeba u nich smlouvat o ceně,“ říká.
Vyjde společný chov aratingů oranžovočelých?
Zdeněk Vandělík rád experimentuje se společným chovem papoušků ve větších voliérách. Pokus o chov aratingů žlutých v kolonii mu ale nevyšel a papoušky musel rozdělit po párech. Podařilo se mu je odchovat, ale poslední dva roky u nich zaznamenal pouze čisté snůšky. „Loni šlo o 14 vajec, letos dokonce o 16. Chystám se jim změnit voliéry, budky i krmné dávky,“ přiblížil chovatel. V kolonii se nyní snaží chovat tři páry aratingů oranžovočelých. Jde o mladé ptáky, kteří letos zatím nezahnízdili, ale Zdeněk Vandělík věří, že příští rok by se mohl dostavit první úspěch. Tento druh jinak odchovává každoročně, další dva páry chová v samostatných voliérách.
ROZHOVOR: Zdeněk Vandělík: Chovu jihoamerických papoušků jsem propadl při návštěvě Peru
Svým papouškům Zdeněk Vandělík pravidelně předkládá vyhnilé pařezy stromů z lesa. Ptáci je rádi rozebírají a získávají potřebné minerály a další látky. U naprosté většiny papoušků umisťuje hnízdní budky do vnitřního zázemí, výjimkou jsou ale arové vojenští mexičtí, kteří mají budku ve výletu. „Jakmile začnou hnízdit, ruším veškeré návštěvy, protože samice by rozbila vejce,“ říká chovatel. Arům vojenským je již 26 let a každoročně odchovávají mladé. Letos měli dva potomky. Naopak arové marakány Zdeňkovi Vandělíkovi po mnoha letech nezahnízdili. „Přemístil jsem je do nové voliéry a zatím se s ní nesžili, ale doufám, že v příštím roce opět zahnízdí,“ věří Zdeněk Vandělík.
Umělou inseminací ke zvýšeným odchovům mutací
Belgický chovatel Christoph van Belle seznámil účastníky semináře s třicetiletou praxí chovu mutačních papoušků. Začínal jako malý kluk s chovem křepelek, které odchytil jeho otec z volné přírody. Později přešel k chovu andulek, alexandrů a australských papoušků. „Vždy jsem zakroužkoval rodičům v knížce, co chci koupit a vedle toho jsem napsal cenu,“ popsal chovatel. Postupně se propracoval k mutačním ptákům. Společně s Larsem Lepperhoffem se shodl na tom, že chovatelé papoušky příliš překrmují. „Lepší je držet ptáky na dietě. Je třeba velmi bohatě krmit, obměňovat druhy ovoce a zeleniny,“ říká. Začínající chovatelé by podle Christopha van Bella měli nejprve navštívit další chovatele a zeptat se je na jejich zkušenosti, než se pustí do stavby vlastních voliér.
K VĚCI: Inseminace pomáhá v chovu arů škraboškových. Al Wabra tak odchovala už dvě mláďata
Ve vlastním chovu dává přednost menším hnízdním budkám, než je obvyklé. „Ptáci se v nich cítí bezpečněji. To samé platí o velikosti vletového otvoru,“ říká Christoph van Belle. Belgický specialista na mutace začal kvůli větší úspěšnosti odchovů využívat umělé inseminace samic. Nejprve využíval veterinárních specialistů, nyní již provádí odběr spermatu od samců a samotné inseminace sám. „Může se s ní začít, až když jdou ptáci do toku. Chovný pár se proto musí sledovat každý den. K inseminaci musí dojít před snesením prvního vejce. Ne u všech ptáků je ale inseminace možná, velkou roli hraje stres,“ varoval Christoph van Belle. Umělou inseminaci využívá i katarská záchranná stanice Al Wabra u chovu v přírodě vyhynulých arů škraboškových.
Česko nemá specialistu na aviární medicínu
Zkušenostem ze zahraničních stáží u renomovaných veterinárních klinik se ve své přednášce věnovala Veronika Sochorcová z brněnské Kliniky chorob ptáků, plazů a drobných savců. Za úvod upozornila, že v České republice neexistuje žádný veterinář se specializací na aviární medicínu. „Tímto titulem se může prokazovat pouze absolvent European College of Zoological Medicine. Jde o čtyřleté studium zakončené velmi náročnou zkouškou. Od nás ji nikdo neabsolvoval,“ vysvětlila Veronika Sochorcová. Ze stáže na arabské veterinární klinice Abu Dhabi Falcon Hospital si odnesla zkušenost s častým využíváním inhalační anestezie u ptáků.
ROZHOVOR: S nástupkyněmi Viktora Tukače o brněnské Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců
„Umožňuje rychlejší provedení všech úkonů, ať už jde o odběry krve, čipování nebo obrušování zobáku,“ popsala veterinářka. Přímo v Abu Dhabi Falcon Hospital byla svědkem využití inhalační anestezie při obrušování zobáků u kakadu bílých. Na brněnské klinice ji poté začali používat při čipování papoušků žako poté, co byli zařazeni do přílohy CITES I a začali podléhat povinné registraci. „Všechny žaky jsme čipovali při inhalační anestezii a nezaznamenali jsme žádné problémy,“ uvedla Veronika Sochorcová. V arabské Abu Dhabi Falcon Hospital ji zaujaly i „samotky“ pro léčené ptáky, které jsou hojně využívané majiteli papoušků i během dovolených, kdy se o ptáky stará personál kliniky.
Pozor na bornaviry, mohou se projevit až po letech
Veronika Sochorcová také varovala chovatele před bornaviry a dilatací žláznatého žaludku u papoušků. Jde o nemoc, která je rozšířená především u arů, ale nevyhýbá se ani dravcům nebo drůbeži. Špatně se diagnostikuje, v České republice neexistuje laboratoř, která by dokázala zpracovat vzorky. Brněnská klinika je proto zasílá do laboratoře při zoologické zahradě Veldhoven v Nizozemsku. Inkubace dilatace žláznatého žaludku může trvat týdny, měsíce i roky, takže se nedá odhalit při klasické karanténě nově vedených ptáků. Souvisí s autoimunitou. Diagnostika probíhá z výtěru z kloaky metodou PCR a z krve, kdy se testuje přítomnost na protilátky proti bornaviru.
K TÉMATU: Američané vyvinuli vakcínu proti dilataci žlaznatého žaludku u papoušků, čekají ji ale léta testů
„Ptáci bez příznaků přežívají i roky, ptáci s příznaky ale poměrně brzy hynou,“ konstatovala Veronika Sochorcová. Chovatelé by podle ní měli nechat papoušky testovat ještě před nákupem zvířete. Musí ale počítat s určitou časovou prodlevou, protože krevní vzorky zpracovává laboratoř v Nizozemsku. Velmi zajímavé bylo video, které Veronika Sochorcová získala z návštěvy veterinární kliniky na univerzitě v nizozemském Ultrechtu. Bylo na něm vidět CT vyšetření amazoňana kubánského, kterého přístroj oskenoval od hlavy po ocas a nabídl postupný řez tělem. „Tímto způsobem lze zkontrolovat všechny orgány, aniž by bylo nutné použít nějakou invazní metodu,“ popsala Veronika Sochorcová.
Cesty za papoušky s Františkem Brzákem
Nejčastějším chybám v krmení papoušků se věnovala veterinářka Martina Simandlová. Varovala před předávkováním vitamíny A a D3 a rovněž podpořila své předřečníky v otázce krmných dávek pro papoušky. Většina chovatelů papoušky překrmuje, což může u některých druhů, například amazoňanů nebo kakadu růžových, vést k velkým zdravotním problémům. Chovatelé by měli klást důraz na pestrost krmných dávek a nepřehánět to s vitamínovými a dalšími doplňky. Krmné dávky musí odpovídat i tomu, v jakém chovném zařízení jsou papoušci chováni a do jaké míry se mohou prolétnout. Ptáci, kteří nemají možnost proletu, nebo ji mají omezenou, budou mít sklon k tučnění.
ČTĚTE TAKÉ: Unikátní video zachycuje úspěšný útok ocelota na aru zelenokřídlého v Peru
Pomyslným hřebem letošního semináře „Svět papoušků a lidí“ byla přednáška fotografa Františka Brzáka o jeho cestách za papoušky do Austrálie, Jižní Ameriky a Oceánie. František Brzák své zážitky pravidelně popisuje v časopisu Papoušci, nedávno vydal na pokračování reportáž o své cestě do Kolumbie. Na semináři ovšem ukázal mnohem více fotografií, včetně vzácných a objektivem dosud nezachycených druhů. „Jako první Čech jsem se dostal do brazilského Pantanalu, kde jsem fotografoval ary hyacintové ve volné přírodě,“ popsal. „Letos se tam chystám znovu a nebudu se soustředit jenom na papoušky,“ dodal. Brzákovy fotografie papoušků v jejich přirozeném prostředí obsahuje i kalendář časopisu Papoušci na rok 2018.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
