Jaký materiál použít na dno voliér u venkovních výletů a v záletech? Je lepší přírodní nebo umělý?

UVNITŘ ANKETA – Otázka za milion, dalo by se říci. Spousta chovatelů nedá dopustit na přírodní zatravnění venkovních výletů, jiní zase prosazují holý beton. A co použít jako ideální materiál na zem v záletech či zimovišti? Hledáním nejvhodnějšího řešení stráví každý chovatel několik let. Netroufám si tvrdit, že jsem za tu krátkou dobu, co mám vlastní voliéry, přišel na to nejlepší řešení, ale rád se podělím o svoje dosavadní zkušenosti i o to, s čím jsem setkal při návštěvách u dalších chovatelů. Každá zkušenost dobrá – a to jak pozitivní, tak i negativní… Na rozdíl od klecového chovu, kde v podstatě není co řešit: osvědčené jsou noviny nebo směs štěpek, které na rozdíl od hoblin nebo písku nemají tendenci rozlétnout se po místnosti pokaždé, když papoušek zamává křídly.

Popravdě řečeno, delší dobu jsem řešil, co dát na zem ve vnitřních voliérách. Jedno jsem věděl určitě: nechci tam nechávat holý beton. Začal jsem tedy s mulčovací kůrou. V záletech to pěkně vonělo a kůru jsem měnil tak jednou za dva týdny, a to ještě ne kompletně – stačilo vymést nahromaděný trus zpod bidel a zbytky krmiva pod krmnými pulty. Postupem času se ale ukázalo, že mulčovací kůra sice pěkně voní, ale drží se v ní vlhkost – tedy alespoň v místech, kde se hromadil trus. Tam pak začala plesnivět, a to v uzavřeném prostoru zázemí nebylo nic dobrého. Mulčovací kůra měla nevýhodu také v tom, že ji bylo nutné pořád dokupovat, někde skladovat a že nebyla zrovna levná, byť se dala sehnat v akci za levnější cenu. Sečteno a podtrženo, asi po dvou letech jsem tenhle koncept opustil a zkusil něco nového.

Od mulčovací kůry přes štěpky k písku

Tou novinkou byly bukové štěpky. Přesně takové, co se dávají třeba do hnízdních budek. Na zemi ve voliérách vydaly dobře, skvěle sály vlhkost, takže trus v nich neplesnivěl a nečistoty se dobře uklízely. To vše by bylo super, ovšem cenově toto řešení bylo ještě nákladnější než mulčovací kůra. Nakonec jsem se rozhodl štěpky používat pouze do hnízdních budek a přešel jsem na další materiál: písek. S ním jsem se setkal u několika chovatelů a vždy mě zajímalo, zda se nerozvíří po celých voliérách a nenadělá v zázemí neplechu. Ale používali ho jak soukromí chovatelé, tak zoologické zahrady. Někde to byl speciální jemný písek, jinde drsný, já jsem to moc neřešil a zajel si do blízkých stavebnin pro klasický písek. A ukázalo se, že tohle řešení je nejlepší.

Písek se totiž ukázal být skvělý proti vzniku plísní. Všechno, co na něj spadlo, vyschlo. Nevířil se. Nečistoty se daly při pravidelném čištění smést smetáčkem a jen tu a tam přihodit pár hrstí nového písku. Kompletní výměna písku nebyla nutná častěji než jednou až dvakrát do roka. A především: je to skoro zadarmo. Písek za necelých 200 korun vystačí u mých pěti voliér na úklid po dobu téměř dvou měsíců. Jaká změna oproti mulčovací kůře, kterou bylo nutné vyměňovat častěji a měsíčně to vyšlo skoro na tisíc korun! O bukových štěpkách nemluvě. Písek používám na zem ve vnitřních voliérách už třetím rokem a je to opravdu nejlepší řešení. Při loňských vedrech, když mi hnízdil pár araraun, jsem díky písku udržoval v zázemí dobrou vlhkost – stačilo tam prostě zajít s konví ze zahrady a pokropit ho.

Zarostlé přírodní dno venkovní voliéry nebo ne?

Ovšem s venkovními výlety ještě trochu zápasím. Od začátku jsem v nich chtěl mít přírodní dno, tedy hlínu a trávu. Při stavbě voliér jsme ale do plánovaných výletů naházeli různou hlínu i s plevelem, takže voliéry od jara do podzimu zarůstají kopřivami, bodláky a lopuchy. V každé voliéře převládá něco jiného a pod bujnou vegetací se drží vlhko a plesniví tam zbytky krmiva a papouščí trus. Jednou za čas je tedy nutné veškerou trávu a plevel vytrhat a nečistoty se zbytky skořápek od ořechů a třískami z bidel a větví na okus shrabat hráběmi a vynosit ven. Vlhké prostředí pod plevelem navíc přitahuje slimáky, kteří se tam rádi schovávají během suchých a horkých letních dní. Letos jsem z jedné voliéry vybral 80 slimáků! Takže mi pomalu dochází trpělivost a přemýšlím nad změnou. Chci shrábnout svrchní část hlíny, natáhnout textilii proti plevelu a použít opět osvědčený písek. Tentokrát bych ale rád sehnal lávový načervenalý písek, který používají například v Loro Parque.

Od loňského roku mám také ve dvou z pěti voliér zkušebně zasazené bambusy, které bych tam chtěl ponechat a průběžně je zkracovat. Nechci z voliér vytvořit betonové vězení, ale zkombinovat písečné dno s dřevěnými bidly, stromy a částečně i živými keři, které nekontrolovaně nevyplní prostor jako kopřivy nebo bodláky. A zároveň ještě musím počítat s tím, že na venkovní voliéry chci nainstalovat sprchy, které tam citelně chybí (byť letošní léto vlastně vůbec ne). Písek se bude ideálně čistit, opět bude stačit shrábnout nečistoty hráběmi na listí. Odpadne nebezpečí, že si papoušci slezou po pletivu na zem a dostanou se k plesnivějícím zbytkům potravy. A je to rozhodně lepší, než holá hlína nebo beton. A čemu dáváte přednost vy ve venkovních voliérách? Hlasujte v anketě pod článkem!

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz

[poll id=“102″]