Jan Potůček 
Výstavní chovatelství je řehole, ale když se do něj někdo pustí, obvykle to je záliba na mnoho let, ne-li na celý život. Tomáš Strachota z Okrouhlice na Benešovsku je toho příkladem: před několika lety se začal věnovat chovu výstavních zebřiček a nyní sklízí jeden úspěch za druhým. Vysněnou metou je světový šampionát C.O.M., kde by chtěl Tomáš v dohledné době zvítězit a poté zlatou na dalších ročnících obhájit. Vedle samotného chovu nedávno spustil projekt Birdifly, kterým chce oslovovat nové zájemce o chovatelství a snažit se zkvalitňovat péči o exotické ptáky. Jak například říká, každý chovatel by se měl pokoušet odchovávat mláďata pod rodiči, aby existovala dostatečná populace schopná se v zajetí rozmnožovat.
1. Proč chovám papoušky?
Od první knihy o papoušcích, jež jsem dostával, než jsem rodiče přemluvil k „živému“. Vím, že mě chovatelství naplňuje a baví, nehledě na to, že rád přijímám výzvy, kterými je chov ptáků obohacován každý den.
2. Kdo mě inspiruje, koho považuji za svůj chovatelský vzor?
Nechávám se inspirovat spoustou lidí, a to jak v České republice, tak za hranicemi, v různých směrech. Ať jsou to chovná zařízení, skládání párů, anebo etika chovu. Vždy je důležité naslouchat úspěšným a učit se z chyb neúspěšných, jedině to bude chovatelství posouvat dál. Nerad bych někoho opomněl, proto nebudu zmiňovat jména, ale chci tam nahoru poděkovat mému dědečkovi, díky jemuž jsem s chovatelstvím začal a určitě je jedním z mých vzorů.
3. Moje nejlepší a nejhorší zkušenost s koupí ptáků je:
Asi jsem zatím měl štěstí, ale špatných zkušeností jsem zatím moc nezažil nebo jsem je raději zapomněl. Dobrých zkušeností mám již o trochu víc. Velmi dobré zkušenosti mám s většinou navštívených chovatelů v zahraničí. Jsou vždy velmi potěšeni, že k nim jedu takovou dálku a většinou se to kladně promítne do přístupu i konečné ceny. V tom mě mile překvapil dnes již velmi dobrý kamarád, jenž mi daroval samce zebřičky, o kterém jsem si mohl jen zdát se slovy: „Tohohle ptáka bych nikdy neprodal, ale když ti ho daruji, je to něco jiného.“
4. Odchovávám mláďata pod rodiči nebo ručně?
Všechny druhy v mém chovu se snažím odchovat primárně pod vlastními rodiči, nicméně mám zkušenosti s ručním odchovem papoušků i s podkládáním vajec a mladých jinému páru, především u výstavních zebřiček. Proti ručnímu odchovu nim nemám, pokud se alespoň jednou ročně nechají danému páru mláďata vyvést samostatně. Podle mě je to velmi důležité k zachování linie jedinců, kteří jsou schopni odchovu, a které si budou moct zakoupit chovatelé. Přikláním se k názoru, že by ptáci mohli mít trvalé následky nebo postupně přijít o rozmnožovací pud, pokud by se více generací po sobě odchovávalo pouze ručně.
5. Budky prkenné nebo kmenové?
U papoušků používám budky prkenné, u holoubků polovinu skořápky kokosu nebo plastové košíčky. Pro zebřičky mám budky polootevřené dřevěné, do kterých dávám kartonové vložky a tím je udržuji v perfektní čistotě, momentálně u nich zkouším plastové budky a jsem zvědavý, jestli budou mít i nějaké další výhody kromě rychlejšího a kvalitnějšího čištění.
6. Dávám přednost průmyslovým směsím zrní, nebo si je míchám?
Zde je podle mě nutné si vždy říct, čemu dávají přednost chovaní jedinci spíš než chovatel. Toho se držím v mém chovu, proto si pro papoušky a holoubky míchám směs sám – buď jsem nenašel vyhovující směs, případně si ji dokážu namíchat za levnější cenu při stejné kvalitě, naopak u zebřiček využívám směsi míchané dovážené z Holandska, protože jsou ptáci nadmíru spokojeni s kvalitou a já i s cenou.
7. Granule ano nebo ne?
Moc zkušeností s granulemi jako náhražkou hlavní směsi nemám, jelikož když jsem je zkoušel u papoušků (tehdy u agapornisů) nasadit, neměl jsem dost trpělivosti, takže nevím, jestli by je místo zrnin brali nebo ne. U zebřiček a holoubků jsem zrniny nahradit nezkoušel, co si ale nemohu vynachválit, jsou granule Perle Morbide, které namočené přimíchávám, místo naklíčeného zrní a zeleného, do míchanice. Tudíž granule určitě neodsuzuji (minimálně jako doplněk stravy mi přijdou perfektní), jen je potřeba se dívat jakému druhu by byly nabízeny, v jakém prostředí jsou ptáci chováni a jak kvalitní stravu jim dokážeme zajistit bez granulí.
8. Kdy jsem naposledy potřeboval veterináře?
Před pár lety jsem si od zahraničního chovatele, dobrého kamaráda, přivezl výstavní zebřičky, o několik měsíců později se v jeho chovu objevila nepříjemná nemoc, na kterou jsem si i já poté nechával testovat můj chov. Ani u mě ani u dalších dvou chovatelů v ČR, kteří od něj měli ptáky, se tato nemoc nepotvrdila.
9. Čím zaručeně nastartuji hnízdní sezónu?
Opět záleží na druhu, který zrovna připravuji. Holoubkům diamantovým stačí malé množství vaječné míchanice, někdy ani to ne, a už jsou samci v toku. U zebřiček je to trochu složitější, ale příprava jednotlivých pohlaví (podávání vaječné směsi, zvýšení teploty, prodloužení dne) a následné vypuštění po párech do chovné klece je dostatečně nabudí k páření a stavbě hnízd. U papoušků si nechávám poradit od přírody a připravuji je ruku v ruce se změnou počasí na to, které jim vyhovuje, což považuji spolu se správnou výživou za jediný zaručený „startovač“ u všech druhů.
10: Můj chovatelský sen je…
Vzhledem k tomu, že se věnuji výstavnímu chovatelství, je mým velkým snem získat zlatou medaili na mistrovství světa a následně ji další rok obhájit, nicméně jsem rád za každé ocenění mého chovu, a proto si vždy kladu cíle uzpůsobené výstavě, jež se zrovna účastním a snem je každou z těchto akcí vyhrát. Papoušek, kterého bych v budoucnu rád přivítal v chovu, je kakadu přilbový, ale obecně sním o rozsáhlém zařízení pro různé ptačí druhy. V neposlední řadě bych byl velmi potěšen, kdyby se podařilo přivést k chovatelství nové lidi a posouvat hranice chovů za pomoci mého projektu Birdifly.
Úvodní foto: archiv Tomáše Strachoty
