Jan Potůček 
Nestává se často, že by archeologické nálezy mohly přispět k ochraně a přežití živočišného druhu, který ještě nevyhynul. Vědci z Aucklandské univerzity na Novém Zélandu a Adelaidské univerzity v Austrálii, kteří se zabývají výzkumem nelétavého papouška kakapa sovího, však díky analýze zkamenělého trusu toho ptáka starého tisíce let dokázali zjistit, jak pomoci současné populaci kakapů k větší prosperitě. Ve studii, kterou zveřejnili v časopise Frontiers in Ecology and Evolution, se zabývají rozborem zbytků potravy, které se nacházely v analyzovaném trusu. Zjistili, že potrava kakapů před tisíci let byla mnohem pestřejší než v současnosti, kdy jsou zejména v době hnízdění závislí na dostatku plodů nízkých jehličnanů rimu. Skládala se z mnohem většího počtu rostlin.
Teď jsou závislí na plodech rimu, dříve i na buku
Co tedy kakapové v dávné minulosti jedli? Podle analýzy šlo o bukové listy a semena, či bukové semenáčky. To naznačuje, že by kakapové mohli žít v rozmanitějších biotopech než nyní. Zásadně to zvyšuje počet potenciálních míst, kam by je bylo možné vysadit. Takovými potenciálními stanovišti by tedy mohly být bukové lesy. A nejen ony. Ze studie vyplývá, že pokud by dnešní kakapové konzumovali stejné druhy rostlin jako jejich dávní předci, zvýšilo by to rozmanitost jejich stravy o 69 procent rostlinných řádů o 108 procent rostlinných čeledí. Zkoumaný zkamenělý trus nazývaný koprolit vědci nalezli v jeskyních na Novém Zélandu. Často se nacházel poblíž pozůstatků dnes již vyhynulého obrovského ptáka moa.
Kakapo soví je jediným nelétavým papouškem na světě, a zároveň je také nejtěžší. Aktivní je zejména za soumraku a v noci a charakteristický je pro něj i silný pach, který byl popsaný jako pižmo či jako pach starého futrálu na housle. Populace těchto výjimečných papoušků se začala hroutit po příchodu přistěhovalců na Nový Zéland. Částečně proto, že se kakapové nepříliš snadno rozmnožují a také jsou extrémně zranitelní od savčích predátorů. „Jejich hlavní strategií, pokud se poblíž objeví nějaká šelma, je ztuhnout na místě,“ konstatuje vedoucí studie Dr. Alexander Boast. Současnou populaci kakapů tvoří zhruba 250 papoušků, kteří obývají tři malé pobřežní ostrovy zbavené veškerých predátorů. V minulosti ale kakapové žili přímo na Novém Zélandu, což dokládají nálezy jejich kosterních pozůstatků.
Sečteno a podtrženo: kakapové soví letos vyvedli 57 mláďat, populace stoupla o čtvrtinu
Analýza trusu pokračuje, vědci se zaměří na houby
„Jejich fosilie nacházíme v jeskyních od severní části Severního ostrova až po jižní cíp Jižního ostrova. Byli tedy jedním z nejrozšířenějších ptáků před příchodem mořeplavců,“ vysvětluje Dr. Jamie Wood, další autor vědecké studie. Poslední dvě divoké populace kakapů byly přemístěny na ostrovy Fiordland a Stewart Island. Současné znalosti o kakapech tak jsou podle Wooda založeny na omezených zdrojích potravy. Kakapové hnízdí pouze v případě, že je dostatek plodů stromu rimu, což se děje jednou za dva roky až pět let. To výrazně snižuje šanci na jejich přežití bez pomoci člověka. Naopak buk jižní tvoří asi polovinu stromů v novozélandských lesích a má podobné vlastnosti jako rimu, což naznačuje, že by mohl tento keř a jeho plody pro kakapy nahradit.
„V některých jeskyních, kde jsme nalezli koprolity, se nacházely skořápky od vajec kakapů a kosti mláďat. Víme proto, že se na těchto místech rozmnožovali,“ uvedl Wood. Pokračující výzkum koprolitu kakapů by mohl odhalit další podrobnosti o potravě těchto papoušků. Vědci se nyní chtějí soustředit na to, jaké druhy hub tito ptáci jedli. Analýze je podrobeno na 150 vzorků koprolitu z jeskyní na Jižním ostrově Nového Zélandu.
Kakapové soví expandují na nový ostrov: ochránci vypustili první čtyři samce na Pearl Island
Úvodní foto: Department of Conservation, New Zealand
