Jan Potůček 
Od roku 2004, kdy poprvé vystavoval na světovém šampionátu ve Švýcarsku, každoročně vozí ze „svěťáků“ zlaté medaile v kategorii výstavních korel. Těžko byste v jeho oboru hledali úspěšnějšího českého chovatele. René Poštulka se chovem výstavních korel zabývá přes dvacet let, a za tu dobu se dostal na úroveň nejlepších chovatelů v Německu, které je v tomto oboru považované za světovou velmoc. „Někteří němečtí chovatelé se na nás ale stále dívají skrz prsty, považují nás prostě za Východ,“ řekl nám při návštěvě jeho chovatelského zařízení v Oticích u Opavy.
Jak dlouho se věnuješ chovu exotických ptáků?
Pokud si dobře vzpomínám, ještě jsem nechodil do školy a už jsem měl první andulku. Byla to světle zelená australská straka.
A měl jsi ji od Ladislava Grody, s kterým teď objíždíš světové šampionáty a oba tam vyhráváte?
Ne, toho jsem tehdy ještě neznal. Poznal jsem ho možná o tři roky později.
Proslavil ses chovem výstavních korel. Věnoval ses vždycky jen korelám, nebo jsi choval i něco jiného?
Korely nemám odjakživa, začínal jsem asi jako všichni chovatelé andulkami, pak přišly korely, rosely…
Co tě přivedlo k chovu výstavních korel? Existuje vůbec něco jako kategorie výstavních korel?
Dnes už ano, ale dřív tomu tak nebylo. Dříve byly korely takové, jaké je dnes vídáme na ptačích burzách: malé, s malou chocholkou. Pak se začaly šlechtit a postupně se to vypracovalo trošku někam jinam. Výstavní korela se od obyčejné odlišuje hlavně chocholkou. Na to se chovatelé výstavních korel začali zaměřovat, protože jde zároveň i o nejtěžší změnu, která se dá na ptákovi provést. Korely se šlechtí, aby měly chocholku co nejdelší a nejhustší.
A celková velikost těla se u korel také šlechtila, aby výstavní ptáci byli mohutnější, jako je tomu u andulek?
Také, je to ostatně vidět na zmíněných ptačích burzách, kde jsou samí malí ptáci.
Kdy jsi poprvé vystavoval svoje vlastní výstavní korely? V Česku existoval klub chovatelů korel, organizoval ho Drahoš Vajda…
Ano, byl v Ostravě a potom ho Drahoš Vajda přestěhoval do Bílovce. Jenže původní chovatelé pomalu vymírali a mladí nepřicházeli, takže klub postupně zanikl. Nedávno ale vznikl v Čechách nový klub chovatelů korel.
Jsi jeho členem?
Ano, přemluvili mně…
Jak se vlastně liší chov výstavních korel od těch obyčejných?
U nás v podstatě vůbec nijak, i když někteří chovatelé z Čech si nakoupili nějaké ptáky v zahraničí, takže tu nějaký materiál je, ale například s výstavními andulkami se to vůbec nedává srovnávat.
Takže jsme teprve na začátku. Která země v Evropě se dá považovat za velmoc v chovu výstavních korel?
Určitě Německo. Dobrá situace je i v Rakousku, nějací ptáci jsou samozřejmě v Holandsku. Ale v Německu to je nejlepší.
Když tedy potřebuješ kvalitního ptáka do chovu, musíš do Německa. Je těžké sehnat dobrou výstavní korelu? Na koho se obracíš?
Ano, musím jet jedině do zahraničí, právě do Německa. Člověk musí jet tam, kde jsou nejlepší. Vyhlášených chovatelů výstavních korel je tam hodně, ale takovým nepsaným guru je asi Otto Lutz. Chová jen výstavní korely, kdysi se věnoval i loriům a drobným exotům. Známe se strašně dlouho, možná už 15 let. Máme velmi přátelské vztahy.
Jsou v Německu lepší vztahy mezi chovateli výstavních korel, je tam menší rivalita než u chovatelů výstavních andulek nebo kanárů?
Asi ano. Není to tak vypjaté, což podle mě souvisí s tím, že u výstavních korel ještě není taková konkurence a soutěž. Proto jsou vztahy takové vřelejší. Jakmile by se to jednou rozjelo tak jako u výstavních andulek a v chovu výstavních korel se budou točit takové peníze jako u andulek, vztahy se zhorší.
Koli stojí taková kvalitní výstavní korela? Normální korelu dnes chovatel pořídí od dvou stovek, u výstavních to musí být mnohem víc.
Výstavní korela se dá koupit už za 60 až 70 euro, když je slušnější.
A ta opravdu top korela?
Takovou nikdo neprodá. Ale od těch nejlepších chovatelů v Německu mohou ceny začínat na 100 až 150 eurech za ptáka. To je takový začátek, potom jsou tam mnohem dražší ptáci.
A u tebe stojí výstavní korely kolik?
U mně to nemůže být tak vysoké. Kdo by je koupil?
Proč ses rozhodl zrovna pro korely? Existuje celá řada papoušků, kteří jsou na chov jednodušší.
Nevím, prostě se mi líbí. Asi se mi líbí jejich chocholka, asi proto, že sám nemám vlasy… (smích) Ale v těch osmi nebo devíti letech, kdy jsem je začal chovat, jsem ještě vlasy měl. Nevím, proč jsem si zvolil zrovna korely, ale uchvátily mne.
Odkud sis přivezl svoje úplně první výstavní korely?
Z Německa. Pídil jsem se po lepších ptácích, kterými bych doplnil svůj chov, a u nás nebylo nic, co by mě zaujalo. Poohlížel jsem se, kde by bylo něco jiného, až jsem narazil na chovatele v Německu. Postupně jsem tam získal kontakty a dovezl si odtamtud nějaké ptáky.
Liší se nějak chov výstavních korel od těch nevýstavních?
Určitě ano. Existuje hodně problémů už se samotným šlechtěním. Výstavní korely se šlechtí na určitou postavu, takže to lze dělat přes příbuzenskou plemenitbu, což sebou automaticky nese problémy s reprodukcí. Ptáci mají čistá vejce, mláďata se nedokáží vylíhnout, ptáci se nepáří, jsou samci, kteří na to kašlou. Samice mají problémy se snášením vajec, což jsem nikdy ve svém chovu nemíval, ale poslední čtyři roky nebo pět let se to opakuje. A je jedno, jestli jde o mladou samici nebo starou, která už odchovala mladé. V určitém období najednou prostě nejsou schopny ze sebe ty vejce dostat. Mají problémy s vaječníky.
Když jsme se o příbuzenské plemenitbě bavili s Ladislavem Grodou u výstavních andulek, říkal nám, že sice vede k mohutnějším ptákům, ale taková mláďata výrazně dříve hynou a mají spoustu vrozených vad.
U korel to je stejné, výstavní korely se také nedožívají věku normálních korel. Ty se dožijí i 12 až 15 let, naprosto běžně 10 let a po celou dobu se úspěšně rozmnožují. U mně ale nenajdete ptáka staršího pěti let.
Vyřazuješ starší ptáky z chovu?
Ne, ale vyššího věku se prostě nedožijí.
Takže ty úplně první výstavní korely už nemáš?
Už dávno ne. U šlechtěných výstavních korel je jiná i struktura peří, stejně jako u výstavních andulek, a totéž se začíná objevovat u výstavních agapornisů. Peří je větší a hrubší. U normálních korel se kříží všechno možné mezi sebou, nezáleží na barvě, potom šedí ptáci nejsou tak šediví, jak by měli být, ale takoví světlí. Skořicoví zase nejsou hnědí skořicoví, ale spíš takoví našedlí na zádech. Pokud jde o skořicového nebo šedého ptáka, má mít barvu jednolitou. Ale tím, jak se u nás korely kříží různě mezi sebou, se u samců objevují takové jakoby světlé mráčky. Není to jako perlování, třeba když se šedý perlák nebo skořicový přepeří a má pak v kresbě náznak, ale je to i u normálních šedých, kteří by měli být šedí a záda jednolitě zbarvena.
A u šedých korel se cení co nejtmavší barva?
Ano, pták má být tmavý, ale ne úplě černý. Břicho by neměl mít úplně černé jako záda, mělo by být trošku světlejší.
Zarazilo mě, že u některých korel se jejich lícní červená skvrna rozlézá po tváři. To je vada, když není jasně ohraničena?
Když jde korela na výstavu, měla by ji mít ohraničenou, kulatou. Jeden a půl až dva centimetry širokou. Ale pokud myslíte červené peří, co se objevuje na hlavě, tak to se vyskytuje skoro u všech korel, když hnízdí. A jakmile skončí s hnízděním a přepeří, tato červená se jim ztratí. Ale například u lutin toto zbarvení přetrvává, po prvním pelichání nezmizí.
A to je u výstavních korel špatně?
Ano, do chovu je to špatně.
Které mutace jsou z hlediska výstavních korel nejzajímavější? Je teď nějaká mutace zrovna módní? Viděli jsme u tebe třeba bělohlavé nebo žlutolící korely.
Bělohlavé korely se u nás vyskytují už delší dobu. Jsou to takoví problémovější ptáci. Ale ne zase až tak jako žlutolící. S těmi je velký problém.
V čem konkrétně?
Je vůbec problém, aby se u nich vylíhla mláďata. Nevyklubou se z vajíček. Určitě není dobré pářit dva žlutolící ptáky na sebe, vždycky se musí jít přes štěpitelného ptáka.
Existuje tam nějaký letální faktor?
Ano. Žlutolící korela je mutace vázaná na pohlaví, stejně jako lutino.
Viděli jsme u tebe i plavé ptáky.
Ti jsou na tom ještě hůř než žlutolící, tam je recesivní dědičnost, kdy je letální faktor dost velký. Určitě nemůžete pářit dva plavé ptáky na sebe. Měl jsem je už před šesti nebo sedmi lety, ale nebyl jsem schopen je vůbec udržet. Odchoval jsem nějaké ptáky, ale nevydrželi.
Na tyto ptáky se hodně specializují ve Francii, že?
Ano, dost se tam chovají, ale zase, nejsou to ideální ptáci…
Prý jsou dost drazí.
Relativně. Asi jsou dražší, asi vím, koho máte na mysli, ten pán je prodává i na burze ve Zwolle, ale to vůbec nejsou výstavní korely. Kdežto ty, co mám já, jsou už nakřížené do výstavních.
Čili si to tak trochu komplikuješ: je tam letální faktor, špatně to hnízdí a ty je ještě nakřížíš s výstavními korelami.
Tak určitě bych je nechtěl chovat jako normální nevýstavní ptáky, a je jedno, jestli jde o plavé nebo jiné barvy. Nezajímá mě mutace, ale typ. Musí to být výstavní typ. Na co by mi byly nějaké dominantní stříbrné korely, když by nebyly ve výstavním typu? Ať jsou klidně všechny šedé, ale ať mají správný výstavní typ.
To samé říká Ladislav Groda o výstavních andulkách.
Když jde o výstavní ptáky, musí to být výstavní typy.
Takže de facto děláš takové postavové korely, stejně jako jsou postavoví kanáři.
Ano, přesně tak.
Jak se potom taková korela připravuje na výstavu? Jde o stresovější ptáky, jsou divočejší, takže to asi není moc jednoduché.
Ano, jsou náchylnější na stres. Když jsou v hejnu a nějakému ptákovi se něco nepozdá, lekne se, splaší všechny ostatní. Výstavní korela se musí připravovat odmala. Jakmile se osamostatní, beru je a dávám do bodovacích klecí. Vezmu vždycky nějakou starší korelu, která je klidná a dám k ní mládě, ať si zvyká. Postupně to tak probíhá až do výstav. Od jara do podzimu, nebo spíš zimy. Moje korely začínají hnízdit později, mláďata mívám až na podzim.
Trénuješ v bodovačkách všechna mláďata, nebo už děláš selekci a trénuješ jen ty, u kterých si jsi jistý, že je budeš vystavovat?
Plošně to nedělám, adepty na výstavy jde poznat už v hnízdě. Už tam si vyberu podle toho, jak je posazená, jaké má nasazení chocholky a jak asi ten pták bude vypadat. Tímhle způsobem si vybírám ptáky, které si nechám. S těmi pak dál pracuji.
Vedle chovu a vystavování se věnuješ také posuzování výstavních korel. Jak hodnotíš úroveň ostatních chovatelů výstavních korel u nás?
Vzhledem k tomu, že se našlo pár lidí, u kterých to vypadá, že o tento obor mají zájem, začali se pídit a shánět si výstavní korely, myslím si, že by se za určitou dobu mohla úroveň výstavních korel u nás pozvednout. Ale záleží na tom, zda těm chovatelům vydrží zapálení. O penězích nemluvím. Většinou to vidím tak, že lidi se pro něco nadchnou, nakoupí si ptáky, první rok se jim zadaří, mají mladé, všechno je super, druhý rok už je to horší, třetí rok, čím víc se ten chov bude kvalitativně zvedat, začnou prošlechťovat, s tím přijdou logicky nějaké problémy. A už těch mladých nebude tolik. No a ti lidé o to postupně přestanou mít zájem, protože budou naštvaní. Ne na sebe, ale na ty ptáky, protože když to jde samo, za úspěch může chovatel, a když se nedaří, můžou za to ptáci. Takových lidí jsme už v chovatelství zažili dost. Pokud u toho teď ti noví vydrží, což si myslím, že by se u těch pár nadšenců mohlo podařit, bude se úroveň výstavních korel u nás zvedat, a hodně rychle. Až dosáhne určité hranice, po které už ten nárůst nebude tak dramatický.
Takže si myslíš, že tu je potenciál pro víc chovatelů kvalitních výstavních korel, stejně jako u andulek?
Bude tady pár chovatelů, ale nemyslím si, že by to někdy bylo v takové míře jako výstavní andulky nebo kanáři. Tak velký zájem podle mě o korely nikdy nebude.
Tak ony korely také potřebují víc prostoru než andulky nebo kanáři.
Ano, a chovatelé musí být opravdu blázni do šlechtění výstavních ptáků.
Kolik aktuálně chováš korel?
Okolo stovky. Měl jsem jich víc, přes dvě stě, ale s těmi problémy, co šlechtění přináší, to bylo moc. Dnes už jich nepotřebuji mít tolik, stačí mi jich míň, ale kvalitnějších.
Kolik je z té stovky chovných párů?
Teď mám nasazeno 20 nebo 25 párů.
Korela je voliérový typ, je to vlastně takový malý kakadu. Jak velká chovná zařízení pro ně máš?
Chovné voliérky jsou dlouhé 1,4 m, výška je 1,6 m a šířka 0,7 m. Po sezóně ptáky dávám do průletových venkovních voliér, které jsou větší.
Chovné páry po sezóně trháš – rozděluješ samce a samice zvlášť?
Ano.
Není pak problém v další chovné sezóně, když se snažíš složit nové chovné páry, že někteří ptáci by chtěli zůstat ve stejné sestavě jako v minulé sezóně?
Je s tím problém, ano. Některé korely se na sebe prostě tak upnou, že je těžké je roztrhnout, takže u nich to pak vzdávám a nechávám je spolu.
Jak velké hnízdní budky používáš? Vypadají docela malé.
Klasické stojaté, 20 na 20 cm, výška je 35 cm. Stačí jim to, hnízdí v nich, takže to funguje.
Děláš jim nějakou přípravu před hnízdní sezónou? Dáváš jim třeba klasickou vaječnou míchanici?
Klasickou, že bych vařil vajíčko, nedělám. Dnes je už výběr komerčních směsí tak bohatý, že jsem přešel na ně. Používám Rusk, který navlhčím a potom do něj přidávám vaječnou míchanici CéDé, která je určena pro agapornisy a je vhodná i pro korely. A jinak v podstatě nic zvláštního.
Nakličuješ zrninové směsi?
Před sezónou ano, naklíčené dostávají denně.
Nějaké vitamíny přidáváš?
Do vody jim dávám Acidomit, ale jinak nic. Dostávají zelené krmení.
U všech voliér nemáš klasické misky s vodou, ale napáječky. Proč?
Napáječky dávám proto, aby si na ně ptáci zvykli. Na výstavách ve výstavních klecích mají jenom napáječky, tak aby se z nich uměli napít. Někteří ptáci, když nejsou zvyklí a dají je do bodovačky, se v ní vůbec nenapijí. Korele to sice až tak nevadí, protože když se nenapije jeden den, v podstatě se jí nic nestane. Je to australský pták. Vydrží to. Ale aby se tam cítila dobře, je lepší, když se napije.
Jaké dáváš korelám zrninové směsi? Mícháš si je sám, nebo dáváš přednost průmyslovým směsím?
Částečně je kupuji a částečně míchám. Používám směsi Deli Nature č. 69 a přimíchávám do nich ještě čtyři druhy prosa a oves – loupaný i neloupaný. Ze slunečnice vůbec nepoužívám černou. Vlastně jenom tu, co je v Deli Nature, těch pár zrníček. Korely ji podle mě vůbec nepotřebují.
Chovné zařízení máš zateplené, přitápíš vůbec korelám přes zimu? Říkal jsi, že výstavní korely jsou náchylnější než normální.
Když je velký mráz, a přes zateplení to přemrzne, přitápím, ale málo. Při velkém mrazu úplně zavírám výlety. Ven je pouštím jen přes den, když je pěkně. Přeci jenom se potřebují dostat na vzduch.
Ptám se na to proto, že u normálních korel to chovatelé neřeší, těm se přes zimu vůbec netopí.
Výstavní korely mají kvůli šlechtění určitě horší imunitu než obyčejné korely a zimu by určitě nevydržely. Sice vypadají opticky větší, ale jejich peří je řidší, takže víc trpí na zimu.
Kolikrát jsi vlastně vystavoval korely na světovém šampionátu?
Myslím, že od roku 2004 každoročně. Poprvé to bylo v Lausane ve Švýcarsku, a jinak vždycky, když na šampionátu vystavovala Česká republika, byl jsem tam také.
Kolik jsi už nasbíral medailí?
Hodně. Skoro pokaždé jsem získal zlatou a k tomu nějakou další.
Jsi tedy mnohonásobný mistr světa v chovu výstavních korel.
Ano, ale kolikanásobný, to nevím. Nemám ani žádnou síň slávy, medaile mám zastrčené někde v krabici.
Jaké výstavy krmě světového šampionátu jsou pro chovatele výstavních korel zajímavé?
U nás to je Exota Olomouc, kam se stáhla speciální výstava korel z Ostravy a Bílovce. Do Olomouce jezdí přeci jenom o trochu víc chovatelů. Teď jsou nějaké speciálky v Lysé nad Labem při Exotice. To jsou asi dvě největší výstavy korel u nás, za kterými stojí nynější klub chovatelů korel.
Jezdíš i na nějaké zahraniční výstavy, kromě světového šampionátu?
Bývá ještě evropská výstava, která byla v Nitře, Lipsku a dalších místech. Pak jsou speciální výstavy v Rakousku a Německu. Tam je národní výstava v Kaslu, kde se sejde i 200 až 250 korel. A pak ještě probíhá v každé spolkové zemi Německa jejich vlastní speciální výstava korel, kde bývá okolo 150 ptáků. I to je hodně, alespoň z našeho hlediska.
A u nás se na Exotě a Exotice sejde kolik výstavních korel?
Okolo 30. Na poslední výstavě jich bylo 50.
A když vezmeme opačný extrém, na světových šampionátech jich bývá kolik?
Teď v Itálii jich bylo 100, možná 150. Někdy je jich více, někdy méně.
Jezdíš vystavovat i na německé výstavy, kde asi bude také velká konkurence?
Nepřihlásil jsem tam ptáky, protože bych musel vstoupit do jejich klubu. A nejsem si dost dobře jist, zda by mě tam chtěli.
Kvůli konkurenci?
Ano, ale spíš si myslím, že to je dané tím, že jsem Čech. Pořád se na mě dívají jako na člověka z východu.
Když jedeš vystavovat na světový šampionát, kolik korel tam vozíš?
V podstatě vždycky asi deset ptáků, víc ne.
A jaké procento z tvých vlastních odchovů jsou top ptáci, které si necháš a jsou vhodní na výstavu? Kolik jich vůbec celkově ročně odchováš?
Okolo 50 až 60. Z těch si nechám tak deset.
A ty jdou na světový šampionát, nebo s nimi neriskuješ, nevystavuješ je a jsou určeny pouze do chovu?
Ty nejlepší jsem si nechával doma. Říkal jsem si, že je nebudu nikde vystavovat, protože jsou dobří. Že si je nechám do chovu. Ale oni stejně uhynou. Nerozmnoží se, nevyhraju s nimi… Tak jsem řekl ne a většinou na šampionát některé z nich vezmu.
Jak moc stresující je pro korely jet na světový šampionát? Co to všechno obnáší, ať už z hlediska přepravy nebo podmínek přímo na místě?
Určitě ptáci musí být na podobné akce zvyklí. Tréninkem v bodovačce je učím zvládat stres. Výstava trvá 12 dní, i s cestou tam a zpět to je 14 dní. Po tuto dobu jsou ptáci v malém prostoru, takže určitě musí být trénovaní. Je dobré, když se předtím už zúčastní nějaké výstavy, ideálně jako mláďata, aby se jim dostalo do povědomí, že už byly někde, kde byl „šrumec“, chodili okolo nich lidi, někdo do nich žďuchal. Prostě musí mít nějaký takový zážitek, aby to pro ně na šampionátu nemuselo být tak hrozné. Určitě tam ale nepřežije pták, který nebude trénovaný, odchytnete ho z voliéry a dát rovnou do bodovačky na výstavě.
V kolika letech je výstavní korela na špici?
Druhým až třetím rokem. Na světový šampionát to je jak kdy. Myslel jsem si, že tam nemůže jít korela starší dvou let. Ale zjistil jsem, že to není pravda, že mohou být i tříleté. Někdy pořadatel dokonce napíše, že mohou být čtyřleté. Takže nevím, jak to v těch pravidlech je.
A z tvého pohledu, v jakém věku je pták v nejlepší kondici?
Asi v tom druhém třetím roce, spíš ve třech letech.
Vystavuješ konkrétní ptáky opakovaně?
Ne. Dřív jsem se ochuzoval, protože jsem nevystavoval mláďata. Ona tedy ještě nebyla přepeřená, protože moje korely mají posunuté hnízdění. To by mi musely hnízdit v prosinci. Korela přepeřuje později než andulka nebo kanár. Ten to stihne za rok, ale korela horko těžko, proto jsem je dával na výstavu až jednoleté. A tím, že jsem si myslel, že mohou být maximálně dva roky staré, šla tam každá korela jenom jednou.
Soutěže mláďat u výstavních korel nejsou? U andulek jsou speciální výstavy mláďat ještě před prvním přepeřením.
Jsou, ale ne na světovém šampionátu. Letos jsem měl mládě na svěťáku, takže to se ho může teoreticky zúčastnit ještě jednou.
Jak moc konkurenční je prostředí na světovém šampionátu? Ladislav Groda nám u výstavních andulek popisoval případy, kdy bylo některým andulkám vytrháváno peří, aby pak byly diksvalifikovány. Děje se to i u výstavních korel?
Je tam spousta možností, ale nikdy jsem nikoho neviděl, že by to dělal. Ale po zkušenostech z mnoha výstav, kterých jsem se zúčastnil, už vím, jak to tam chodí. Když se posuzuje, několikrát odvážejí ptáky na kontroly. Ale u těch kontrol nikdo z těch konvojerů není. Posuzovatel určí vítěze a ty hned odvážejí na kontrolu, kde se kontrolují čísla kroužků a podobně. Takže ty ptáky vytahují z klecí, ale co tam s nimi kdo kde dělá, těžko říct.
Když se vrátíme k typu korel, je to tak jako u andulek, že nejlepší ptáci jsou zelení, nebo šedí? U korel jsou také nejkvalitnější ptáci přírodního typu? Nebo nějaké konkrétní mutace? Ty máš hodně perlových korel…
To asi ani tak ne, ale u těch nových mutací určitě budou slabší bělohlavé, plavé, žlutolící. Když bych srovnal základní šedé a skořicové typy, nebo straky, budou asi na stejné úrovni.
A z těchto mutací máš nějakého favorita? Nějakou, která se ti nejvíc líbí?
Ne, to ne. Jde mi o typ, ten je určitě na prvním místě. Mutace je mi celkem jedno.
Jak se docílí, aby korela měla tak hustou a velkou chocholku?
Určitě se to nepodaří z obyčejných korel, z těch se výstavní ptáci udělat nedají. Výstavní korela má velkou, hustou chocholku. Z obyčejné andulky také nikdy neuděláte výstavní. Musíte si tedy koupit výstavní ptáky. Nikdo vám ale neprodá špičkové korely, vždycky to bude nějaký průměr nebo spíš podprůměr. Ale záleží na tom, od koho si ty ptáky vyberete. Když bude špičkový chovatel, bude mít nějaké chovatelské výsledky, bude vyhrávat, přijedete k němu a uvidíte, že ti ptáci jsou jeden jako druhý, a prodá vám to nejhorší, co má, tak to tam v té krvi ale prostě bude. A i z těch nejhorších mohou vypadnout dobří ptáci a můžete v tom pokračovat dál. Kdežto když někdo zazáří někde na výstavě s jedním ptákem, byť by byl sebelepší, přijedete k němu a bude tam jeden, maximálně dva zajímaví a ostatní vás nezaujmou, od něho si nic nekoupíte. I kdybyste si od vzali toho nejlepšího, nic od něj neuděláte.
Tvůj chov výstavních korel jsi tedy založil tak, že sis koupil první ptáky v Německu a nešlechtil jsi nic doma?
Nakoupil jsem výstavní korely a začal jsem s nimi pracovat. Je jasné, že je v tom i „odpad“, musíte vybírat a pářit ptáky na sebe, aby bylo vidět, jestli se to zlepší nebo ne.
Jak velký byl základ tvého chovu, kolik sis na začátku nakoupil výstavních korel?
Už si přesně nevzpomínám, ale pokud to člověk myslí vážně, musí si každý rok nějaké ptáky dokoupit. Pořídíte si nějaké množství ptáků, z toho vám něco uhyne, něco se nerozmnoží, něco hnízdí, ale mláďata nejsou taková, jaká by měla být, chov se kvalitativně neposouvá dopředu. Člověk musí pořád zkoušet.
Jedeš stejně jako Ladislav Groda na liniové chovy? Vedeš si o tom knihu?
Ano, bez toho to nejde. Člověk může mít sebelepší paměť, ale určitě si nezapamatuje všechno. Třeba u perlových korel, tam se samci v jednom roce začínají přepeřovat na normální zbarvení. A už si nemůžu zapamatovat, jaké měl perlování, když byl mladý pták. Jestli bylo pravidelné, velké, jakou mělo intenzitu barvy. Musím se podívat do poznámek a vybrat si.
Už jsme říkali, že výstavní korely hůř hnízdí, mají méně mláďat, která se špatně klubou. Dá se říct, kolik těch mláďat mají a jedno hnízdo oproti obyčejným korelám?
U normálních korel bývají čtyři nebo pět mláďat a u výstavních jsem rád za každé jedno mládě v budce.
Hnízdí výstavní korely jednou za sezónu, nebo víckrát?
Nechávám je hnízdit dvakrát, maximálně třikrát. Když z dvou hnízdění nic nemám, zkouším to ještě potřetí.
Když je u výstavních korel problém s líhnutím, pomáháš mláďatům dostat se z vajíčka?
Ne.
A dokrmuješ mladé?
Přikrmuji. Protože se mi stává, že některé páry nekrmí úplně plnohodnotně. Tak ještě jdu a když vidím, že mládě má prázdné nebo poloprázdné vole, přikrmím ho.
Čím konkrétně? Nutribirdem?
Používám Kaytee. Není to ale nic pravidelného, prostě večer jdu, podívám se do budek a tam, kde to není, jak by mělo být, mládě přikrmím. Někdy. Není to tak, že bych to dělal každý den. U jednoho konkrétního mláděte to může být denně, ale že bych to tak dělal u všech, to ne.
Kromě korel máš ve svém chovu i agapornise. Ti jsou taky výstavní?
To je spíš taková radost. Mám je proto, že jsem zatížený spíš na výstavní ptáky, a výstavní agapornisové růžohrdlí se už začali odlišovat od obyčejných agapornisů růžohrdlých. Mám pro agapornisy slabost, tak jsem si nějaké kusy pořídil a zkouším, co to bude dělat.
Co si vzpomínáme, choval jsi také výstavní kanáry.
Ano, měl jsem je. To je asi o té úchylce k těm výstavním, velkým „macatým“ ptákům. Líbí se mi. Chtěl jsem to zkusit, zda to půjde nebo ne.
Vyčlenil jsi jim samostatnou místnost, nebo byli tam, kde teď chováš korely?
Měl jsem je normálně v bytě, ale neměl jsem je dlouho. Byl to takový pokus, než postupně stářím uhynuli.
U výstavních agapornisů už existují také světové šampionáty?
Ano, výstavním agapornisům se věnují hlavně v Belgii a Holandsku. Každý rok je v Beglii ve městě Aalst obrovská výstava speciálně zaměřená na agapornisy a tam jsou dva tisíce ptáků. Ale nejen růžohrdlých, i škraboškových a dalších. Jsou to nádherní ptáci.
U nás se výstavním agapornisům někdo věnuje?
Ano, existuje Agapornis klub v Brně, každý rok dělají výstavu v Zastávce u Brna.
Tato výstava je jednodenní, chovatelé tam ptáky ráno dovezou, posuzovatelé je obodují a večer se zase vrací domů. Je to pro ptáky lepší než vícedenní výstavy, nebo potřebují čas na to, aby se zadaptovali v novém prostředí a podali dobrý výkon před posuzovateli?
Pokud je trénovaný, což by u výstavního ptáka měl být, myslím si, že by se měl na té výstavě umět prodat hned. On se na to vlastně připravuje. Jednodenní výstavy mají svá pro i proti. Určitě bych je nezatracoval, ale určitě bych ani neříkal, že je to to nejlepší. Dobré je to v tom, že pořadatel s takovou výstavou nemá moc práce. Chovatelé přivezou ptáky ve vlastních bodovačkách, mají tam nachystané stoly, mají sebou vlastní krmení, nestresují se nějakým odchytáváním, naskládá se to do regálů, posuzovatel je posoudí, vyhlásí se výsledky a ve tři hodiny odpoledne je po výstavě. Ale co dál? Pro propagaci chovatelství je myslím lepší velká výstava, kam přijde hodně lidí, trvá dva tři dny. Ptákům, pokud jsou trénovaní, je podle mě jedno, jestli jsou v bodovací kleci dva nebo tři dny, neublíží jim to. Tak proč ne? Někdo argumentuje, že to je pro ně stres, že je lepší, když se přivezou ráno a odpoledne se už zase vezou domů. Nevím… Proč se víc neprezentovat?
Bez osvěty noví chovatelé nebudou a jak takové lidi oslovit, když ne přes výstavy?
I tak to podle mě bude problém. Obávám se, že další generace už o chovatelství moc velký zájem mít nebudou.
Proč?
Asi mají jiné zájmy. Docela dost jezdím po výstavách a když se dívám i v zahraničí, vidím pořád jedny a ty samé tváře. A ti chovatelé jsou starší, o dost starší než já. Že by se tam objevili nějací noví, mladí? Vůbec ne. Je to problém. U nás mladé lidi vidíte na burzách, ale co dělají?
Dávají ptáky do výkupu.
Ale kolik jich je na výstavách? Kolik jich tam vystavuje?
Bavili jsme se o nejlepším německém chovateli výstavních korel. Jak vypadá jeho chovatelské zařízení? Má větší prostory než ty?
Hnízdí v ještě menších klecích než já. A má odhadem celkem 200 ptáků. Chov výstavních korel není o tom, že by někdo měl tisíc ptáků. Tolik jich má asi jenom jeden člověk. Ono ani u výstavních andulek chovatelé nemívají tak velké množství, i nejúspěšnější chovatelé v Německu jich mají okolo 300.
Co říkáš na nový standard výstavních ptáků? Kopíruje to, jak by ptáci skutečně měli vypadat a je podobný těm z vyspělých chovatelských zemí?
Určitě ano, on je v podstatě převzatý se souhlasem německých chovatelů z Německa. Tam jsou výstavní korely asi nejdál, takže ani nemělo smysl vymýšlet nějakou novou cestu. Když jde svět jedním směrem, nemůžeme jít na opačnou stranu. Vymýšlet něco, co už je vymyšlené – proč se tím zdržovat a zabývat?
Říkáš, že mutace ti jsou celkem jedno, že ti záleží na typu korely. Co říkáš na neustálé pokusy vyšlechtit nové a nové unikátní mutace, které ještě nikdo nemá?
Setkal jsem se s tím, že se někteří lidé u nás snaží šlechtit korely na červenou barvu. Mermomocí chtějí vyšlechtit červenou korelu. Vůbec to nechápu.
Nefunguje to s karotonem, nejde ptáka prostě obarvit prostřednictvím krmiva jako u kanárů?
Asi ano, nemám s tím žádnou zkušenost. Ale u lutin by to asi šlo.
Jak dlouho jsi vlastně členem českého sboru posuzovatelů?
Asi šest let.
Cítíš nějaký přínos z toho, že vedle chovu a vystavování ještě posuzuješ? Získal jsi tím něco?
Pro sebe ne, ale šel jsem do toho z toho popudu, že jsem chtěl něco změnit, protože mi už hodně vadilo, když mi ptáky na výstavách hodnotili lidé, kteří tomu vůbec nerozumněli. Hodně mě to štvalo. A nedělo se to jenom vůči mě. Uvědomuji si to čím dál tím víc. Výstavních ptáků je tu spousta, člověk nemůže mít v hlavě všechno, ale přeci ze sebe nemůžu nechat dělat pitomce. Ten, kdo to chová výstavní ptáky, je v tomto oboru znalý. Nebo alespoň předpokládám, že by to měl znát, ať jde o korely nebo andulky. Ale u nás přijde posuzovat ptáky i někdo, kdo o tom vůbec nic neví a akorát to tomu chovateli zhnusí. To je jako kdybych já šel posuzovat kanáry. V životě bych to neudělal, protože je nechovám a nemám v tom praxi.
Když chovatelé zároveň dělají posuzovatele, nepromítají se do jejich bodování osobní sympatie nebo antipatie k jiným chovatelům, jejichž odchovy hodnotí?
To ne. Myslím si, že jsem natolik normální, že posuzuji ptáka a nikoli jeho majitele. Co bych z toho měl?
Chystáš se dělat mezinárodní zkoušky na posuzovatele C.O.M.?
Nechystám.
Proč?
Neumím pořádně žádný světový jazyk (oficiálním jazykem je francouzština). Proto se možná věnuji agapornisům, protože jezdím posuzovat na výstavu do Brna a kvůli tomu jsem je začal i chovat. Zajímá mě to, jezdívám se dívat i do Belgie na světový šampionát, kde bývají opravdu krásní agapornisové. Sleduji, kam se ubírá trend. Nemůžu, když ostatní chovatelé jezdí ven a nakupují si tam ptáky, zůstat uzavřený jenom tady u nás doma, jezdit do Přerova a dívat se, co je tady za obyčejné agapornisy a potom jet do Brna a posuzovat na výstavě. To přeci nejde.
Tím ale nabouráváš celou dosavadní praxi naší chovatelské obce.
K čemu nám bude, když se tu bude posuzovat postaru a nebudou tu žádné nové trendy? Proč? Pak přijdeš s nějakou novinkou, a kdo to schválí?
Máš ve své rodině chovatelského následovníka?
Mám tři potomky, ale ani jeden se k chovatelství nemá. Pouštěl jsem je k tomu, ale nebaví je to. Člověk se tak asi musí narodit. Děti mi nakrmí ptáky, když jsem pryč, ale to je asi tak všechno.
Zúčastníš se letos nějaké výstavy? Co máš v plánu?
Zatím nevím. Možná Exoty Olomouc, pokud nebudu posuzovat. Ale určitě na nějakou výstavu pojedu, proto to taky dělám, ne? Když chovám výstavní ptáky, musím je vystavovat. A jestli myslíte světový šampionát, ještě uvidím.
Na základě čeho se rozhodneš, zda tam pojedeš? Podle kvality ptáků? Nebo to není tak, že musíš jet na světový šampionát?
Není, to je spíš takové, že bych chtěl jet každý rok, ale musí na to být kvalitní ptáci a musí nás být víc. Nemůžu tam jet sám. A „víc“ znamená dva, protože víc nás stejně nebude.
Ty a Ladislav Groda.
Ano.
Proč naši chovatelé nechtějí vystavovat na světových šampionátech? Myslíš, že na to kvalitativně nemají?
Nevím, proč nechtějí, nechápu to.
Když se totiž projdeš na nějakém takovém šampionátu, nejsou tam všichni ptáci špičkoví. Vystavují tam i průměrní chovatelé, není to zase až taková hitparáda.
Myslím si, že u nás je dost dobrých chovatelů, kteří by se tam určitě neztratili. Nevím, proč se jim tam nechce jezdit. Vždyť přece nemusí za každou cenu vyhrát. Každý chce vyhrát…
Jenom účast na takové akci ale chovatele kvalitativně posune.
Určitě si to minimálně srovná. U nás každý mluví, že má doma super ptáky, lepší, ale kde má to srovnání? S kým? Když nevystavují? Nechtějí vystavovat. Ani u nás na našich výstavách, natož v zahraničí. S čím se chtějí srovnávat? Jak můžou tvrdit, že mají lepší ptáky?
Jaký to dává smysl chovat výstavní ptáky a nevystavovat je?
Nevím.
Když by se někdo chtěl pustit do chovu výstavních korel, jak by měl začít?
Navštívit nějakého dobrého chovatele, získat nějaké informace, co to obnáší, jaký je rozdíl mezi výstavní a normální korelou, jaké jsou s tím spojené problémy.
S jakým počtem ptáků můžu začít, aby to vůbec dávalo smysl?
S jedním párem určitě ne, měly by to být alespoň čtyři nebo pět párů. S těmi to zkusit a pak se uvidí, jestli vydrží.
Po kolika letech se dostaví nějaké výsledky, než se chovatel přehoupne přes počáteční problémy?
U mně se to začalo lámat, když jsem začal dávat první ptáky na výstavy. Nedalo se ještě říct, že by to byli úplně výstavní ptáci. To bylo před vojnou, před 22 lety.
Za jakou dobu jsi poznal, že se to u tebe zlomilo a že už jsi našel svoji cestu?
Nevím, řekl bych, že od roku 2004 nebo 2005, kdy jsem zjistil, že jdu správnou cestou. Na světovém šampionátu jsem měl poprvé nějaké pořádné srovnání a povedlo se to. Tam jsem vyhrál první zlatou medaili.
Takže po 12 letech chovu výstavních korel.
Ano.
Kdyby za tebou přišel nějaký člověk, který uvažuje o chovu výstavních korel, poradil bys mu, pustil bys ho do svého chovu?
Určitě ano.
Ty sám jsi měl někoho takového, za kým jsi chodíval za svých chovatelských začátků?
V okolí Otic je spousta chovatelů. Byl jsem v kontaktu i s Drahošem Vajdou, ale spíš jsme byli kamarádi, než že by mi dával nějaké rady. Spíš mi pomohl Ladislav Groda, s kterým jsem začal jezdit po zahraničních výstavách. S ním se mi víc otevřely obzory.
Když přijedeš k nějakému zahraničnímu chovateli výstavních korel, třeba ke zmiňovanému Otto Lutzovi do Německa, máš už u nich nějakou lepší reputaci? Chovají se k tobě dobře?
Záleží člověk od člověka. Někteří ano, ale mám i zkušenosti, že někteří mnou opovrhují. Ale myslím si, že je to tím, že jsme Češi, z východu. Stalo se mi třeba, že jsem si domluvil nákup ptáků a že přijedu na výstavu, kde si je odeberu. Chovatel mi řekl, že s tím nemá problém, bydlel 50 kilometrů od té výstavy, že prý k němu můžu zajet a domluvíme se. Když jsem přijel na výstavu a vyhledal jsem ho, vysmál se mi. Jednalo se tehdy o žlutolící korely a on mi řekl, že je neprodá Němci, natož nějakému Čechovi. Přitom jsme se na tom předtím e-mailem domluvili.
Cítíš, že když přijedeš na nějakou výstavu venku, že už s tebou tak nějak počítají, že máš respekt?
Asi už ví, kdo jsem, reakce jsou spíš pozitivní a kladné. Že by byly nějaké vyloženě naštvané, to ne. Vyprávěli mi ale známí, že když byla letos v březnu v Rakousku speciální výstava korel, na které vystavovali i chovatelé od nás, říkali tam, že asi taky přijedu, a místní se prý jenom pousmáli a říkali ajaj… Ale nebylo to myšleno ve zlém. Prostě už ví, kdo jsem.
Rozhovor vznikl ve spolupráci s časopisem Nová Exota, kde vyšel v čísle 7-8/2014
