Nově uznávané druhy amazoňanů: ekvádorský, čelenkový, orinocký a karibský

Červencová aktualizace Červené knihy ohrožených živočichů IUCN upozornila na zajímavý vývoj v taxonomii papoušků. Podle nejnovější systematiky Josepha del Hoya zveřejněné v právě vydávané encyklopedii HBW and BirdLife International Illustrated Checklist of the Birds of the World byly některé poddruhy papoušků uznány za samostatné druhy, což jim zajišťuje větší pozornost a především ochranu. Změna se dotkla také amazoňanů, rod Amazona má čtyři nové samostatné druhy. Dva se systematicky oddělily od amazoňana žlutolícího, jeden od amazoňana pomoučeného a jeden od amazoňana modrobradého. Zde je jejich podrobnější přehled:

Amazoňan ekvádorský (Amazona lilacina)

Donedávna byl veden jako poddruh amazoňana žlutolícího, v české systematice jako amazoňan žlutolící ekvádorský (Amazona autumnalis lilacina). Mezi tuzemskými chovateli se mu ale už delší dobu říká novým názvem. Od amazoňana žlutolícího se liší protažením červeného zbarvení čela a uzdičky až za oko. Vyskytuje se výhradně v západním Ekvádoru, kde je poměrně vzácný. Podle mezinárodní organizace BirdLife International jeho populace čítá 600 až 1 700 dospělých jedinců, celkově do 2 500 ptáků. Uznání amazoňana ekvádorského za samostatný druh je výsledkem čtvrt století vědecké práce ředitele zoologické zahrady v britském Chesteru Marka Pilgrima.

Podkladem pro překlasifikování původního poddruhu amazoňana žlutolícího nebyla ani tak pozorování ve volné přírodě jako podrobné analýzy DNA ptáků chovaných v evropských zoologických zahradách. Základem byli chovní ptáci v Zoo Chester, dalšmí podklady kožky a kostry těchto papoušků v evropských muzejních sbírkách. Poslední léta pak Marek Pilgrim věnoval práci přímo v biotopu těchto papoušků v Ekvádoru. Díky jeho úsilí byl amazoňan ekvádorský letos v červenci zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN do druhé nejvyšší kategorie ohrožený (EN), což mu zajistí dostatečnou ochranu v jeho domovině.

Amazoňan čelenkový (Amazona diadema)

Samostatným druhem byl už dříve, později byl však zařazen jako poddruh pod amazoňana žlutolícího. Česká systematika jej označovala za amazoňana žlutolícího brazilského (Amazona autumnalis diadema). Od amazoňana žlutolícího je odlišuje karmínovým zbarvením čela a variabilně tmavě purpurově červenou uzdičkou, fialové temeno má na přední straně modřejší. Je také větší. Jde o endemický druh, ve volné přírodě se vyskytuje pouze v brazilském státu Amazonas v okolí amazonského přístavu Manaus. Neexistují přesnější představy o jeho početním stavu, ale populace amazoňana čelenkového výrazně ubývá kvůli kácení amazonských pralesů.

Mezinárodní organizace BirdLife International předvídá, že během následujících tří generací amazoňanů čelenkových přijdou tito ptáci o 49 až 55 procent přirozených hnízdišť kvůli odlesňování. K tomu je třeba přičíst nelegální odchyt ptáků pro černý trh, takže počet amazoňanů čelenkových by mohl po zmiňované tři generace klesnout o 50 až 79 procent. Proto byl ihned po taxonomickém vyčlenění za samostatný druh zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN, a to hned do druhé nejvyšší kategorie „ohrožený“ (EN). Oproti tomu amazoňan žlutolící, pod kterým byl veden jako poddruh, je v nejnižší kategorii „nejméně zranitelný“ (LC).

Amazoňan orinocký (Amazona bodini)

Původně spadal jako poddruh pod amazoňana modrobradého. V českém názvosloví se mu dosud říká amazoňan modrobradý orinocký (Amazona festiva bodini), z anglické a německé systematiky by mohl nový český název znít amazoňan Bodinusův. Pro účely tohoto článku zůstaneme u původního názvu českého poddruhu, tedy amazoňana orinockého. Od amazoňana modrobradého se liší celkově světlejším zbarvením, zejména ve spodní části těla. Červené zbarvení čela má protažené na přední část temene, temeno a záhlaví jsou lemována purpurovými pírky. Velikostně jsou oba blízké druhy stejné, jejich biotop se ale nepřekrývá. Amazoňan orinocký kopíruje tok řeky Orinoko a vyskytuje se od severozápadní Guayany a střední Venezuely po deltu Amacuro a řeku Meta.

Populace ve volné přírodě je stabilní, mezinárodní organizace BirdLife International však nemá představu o přibližném počtu ptáků. Předpokládá však, že dochází ke středně rychlému poklesu kvůli ztrátě a degradaci přirozeného prostředí, lovu a nelegálnímu odchytu (zejména ve Venezuele). V následujících 37 letech by měla celková populace amazoňanů orinockých klesnout téměř o třetinu. Proto byl zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN, kde je od letošního července veden pod kategorií „potenciálně ohrožený“ (NT). Pro porovnání: amazoňan modrobradý, který se vyskytuje v okolí toku Amazonky a jejích přítoků, je dle IUCN ohrožen úplně stejně.

Amazoňan karibský (Amazona guatemalae)

Někdejší poddruh amazoňana pomoučeného, který byl už dříve uznáván za samostatný druh zvaný amazoňan guatemalský. V české systematice je dosud veden jako amazoňan pomoučený karibský (Amazona farinosa guatemalae). Od amazoňana pomoučeného se liší modrým temenem, čelem, uzdičkou a nadočním kroužkem, okraje křídel má zelenavě žluté. Vyskytuje se podél karibského svahu Střední Ameriky, od Veracruzu a Oaxacy na jihu Mexika přes Belize, Guatemalu, Honduras, Nikaraguu a Kostariku po západní Panamu. V řadě oblastí je naprosto běžným ptákem. Existuje ale podezření, že celková populace tohoto papouška mírně klesá kvůli ubývání původních biotopů a vhodných hnízdišť.

BirdLife International jeho populaci nijak nekvantifikuje, k údajnému poklesu má ale docházet také kvůli jeho lovu pro maso a také nelegálním odchytům pro černý trh s exotickým ptactvem. Proto byl ihned po systematickém oddělení od amazoňana pomoučeného zařazen do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN, v níž je veden v kategorii „potenciálně ohrožený“ (NT). Úplně stejné míry ochrany se těší i amazoňan pomoučený, jehož areál výskytu se soustředí výhradně na Jižní Ameriku (s výjimkou východní Panamy). I tento druh je velmi početný a nová systematika podle Josepha del Hoya mu ponechává pět poddruhů.