Vytápěný „kriminál“ vs. nedobrovolné otužování až na hranu: a jak zimujete papoušky vy?

Letošní zima prý bude krutá, dokazují to silné slupky na cibuli a více zapeřené slepice. Ať již těmto nesmyslům věříte či ne, faktem je, že přichází období, kdy noční teploty začnou klesat pod bod mrazu a ani přes den není zrovna příjemné a teplé počasí. Kdo do teď neřešil zimování papoušků, má opravdu co dělat. Nebo ne? Ono hodně záleží na tom, jaké papoušky chováte. U běžných australských druhů se zimování nějak moc neřeší, stačí část voliéry zakrýt, aby do ní nepršelo, nestěžilo a byl v ní kout, kam nefouká. Jenže „Austrálie“ je v českých voliérách na ústupu, a i ti největší zastánci australských papoušků si vedle nich pořizují i jiné, zimě méně odolné druhy. Jihoamerické nebo dokonce africké. Aplikovat na ně zimní „otužování“ není opravdu moc dobrý nápad.

Za těch pár let, co mám postavené voliéry (se zimovištěm), jsem navštívil spousty chovatelů a viděl různá řešení zimování papoušků. A setkal se i s opačným extrémem, kdy papoušci s prvními opadanými listy ze stromů končí zavření v zimovišti bez možnosti vylétnout ven a zůstávají tam až do jara. Což si tedy ve vlastním chovu nedokážu vůbec představit. Je jasné, že u afrických druhů, které začínají hnízdit okolo Vánoc a v těch nejtužších mrazech mají mláďata, je to nutnost, ale u všech ostatních papoušků by byl nesmysl jim vytvářet „zateplený kriminál“, ze kterého na jaře vylezou přeschlí, na první pohled ne zrovna kondicí překypující ptáci. Ono ale také záleží, na co jsou vaši papoušci zvyklí. Pokud jim upíráte pobyt venku, jakmile už to tam není na tričko s krátkým rukávem, asi by jim zimní létání moc neprospělo.

Do kolika stupňů venku?

Proto se také špatně hledá odpověď na otázku, do kolika stupňů venkovní teploty můžou být papoušci venku, aniž by nastydli. Inu, pokud to je mazlík z domácnosti, kde je zvyklý na teploty nad 20 stupňů, způsobí mu výlet do zasněžené krajiny teplotní šok. A to samé se stane i papouškům, kteří s příchodem zimy končí zavření v zimovištích s nažhavenými radiátory nebo jinými topnými tělesy. Je jasné, že papoušci z tropů ve své domovině na zimu středoevropského střihu nenarazí, ale chovatelé by měli uvažovat hlavou. Pokud jde o ptáky chované v zajetí, několikátou generaci žijící v našich podnebných šířkách, pobyt venku jim neuškodí ani přes zimu, pokud mají možnost před zimou utéci do vytápěného zázemí. Proto by se jim prolet ve venkovní voliéře neměl zapovídat ani v chladnějším období.

U svých papoušků to mám nastavené tak, že mohou do venkovních voliér celoročně. Asi bych spočítal na prstech jedné ruky počet dní v roce, kdy zůstávají zavření uvnitř. Jsou to dny, kdy venkovní teplota přes den nestoupne nad -10 °C a hrozily by jim omrzliny, nebo by mohli přimrznout k pletivu. Takových dní bylo v posledních letech minimum. Samozřejmě v zimě je režim v mých voliérách trochu jiný než po zbytek roku. Je-li opravdu zima, okna do venkovních voliér otvírám až okolo poledne a zavírám je ve chvíli, kdy se začíná šeřit. Papoušci jsou stejně tou dobou už uvnitř, kam jdou za teplem a také za světlem. Pokud je větrný den, nenechávám otevřeno tak dlouho, protože by v zimovišti byl průvan, který ptákům vadí. Uvnitř mám nastavenou teplotu na stabilních 17 °C.

Papoušci a zima: pouštět ven, nebo ne?

Možnost výletu, nikoli nucené otužování

Samozřejmě jsem se setkal s názorem, že každodenním otevíráním průletů do venkovních voliér topím pánubohu do oken. Ano, i tak se to dá vnímat a jistě jsem na tom finančně škodný. Na druhou stranu papoušci se mohou dostat na čerstvý vzduch, slunce, déšť nebo sníh. Ano, i zasněžené voliéry mí arové zažili a bylo to pro ně zajímavé zpestření všedního dne. Jsem si jistý, že každý papoušek moc dobře ví, kdy mu je dobře venku a kdy už ne a zalétne si. Někdy se stává, že se jim zalíbí venku natolik, že při zavírání venkovních voliér musím ve tmě dávat pozor, abych nějakého nenechal nocovat venku. Tenhle princip ale není o žádném „přemrzání“ ptáků, jak často slýcháme u některých větších papoušků, třeba kakaduů. Nic proti jejich vůli, žádné povinné otužování, šetření nákladů na topení a celkově provozních nákladů chovného zařízení.

Dovolím si tu ještě vzpomenout na dva rozhovory s chovateli, které se dotkly otázky zimování ptáků. Když jsem poprvé navštívil Čestmíra Drozdka a bavili jsme se o jeho chovu trichů orlích, pověděl mi dnes už mnohokrát opakovanou historku, jak po dovozu trichů úzkostlivě udržoval v jejich voliérách teplotu nad 30 °C, protože tak to stálo v odborné literatuře. Ptáci ale nic „nedělali“. A pak se u jednoho páru, který zůstal v „normální“ teplotě, rozjely hnízdní aktivity. A nakonec se ukázalo, že se trichové v zimě, při otevřeném stropě, dokonce koupali… Druhá vzpomínka je z návštěvy u veterinářky Ľubici Nečasové. Bylo velmi sychravo a nevlídno, přesto byly všechny voliéry otevřené a ptáci poletovali venku. Během rozhovoru, který jsme tehdy dělali pro Novou EXOTU, pak zazněla věta, která by se měla tesat do kamene: ptáci by měli mít možnost vylétnout do venkovních voliér každý den, třeba i při -20 °C. Dvě hodiny denně to vydrží a je to důležité i kvůli udržení správného klimatu v zázemí.

V posledních týdnech tu bylo často skloňované téma týrání zvířat. Sice v jiných souvislostech, ale zkusme se zamyslet, zda některé ze způsobů zimování exotických ptáků nejsou svým způsobem týráním: ať už jim topíte o sto šest, nebo je naopak necháte nocovat na mrazu.