Ochočení papoušci vycvičení na volný let mají pomoci zakládat nové divoké populace v Brazílii a Hondurasu

UVNITŘ VIDEO – Ambiciózní projekt, při němž ochočení papoušci vycvičení na volný let mají naučit zástupce svého druhu vypouštěné do volné přírody rozpoznávat predátory a najít správnou potravu, chystají vědci z texaské A&M Univerzity v Brazílii a Hondurasu. Ochočení ptáci, kteří absolvovali intenzivní mnohaměsíční trénink, by podle biologů mohli být využívaní při reintrodukčních programech ohrožených druhů papoušků v místech, kde se již tyto druhy přirozeně nevyskytují. Pobyt ochočených papoušků vycvičených na volný let by měl být dočasný: pouze po dobu nezbytnou k tomu, aby ptáky vypuštěné do přírody naučili rozpoznávat nebezpečí a rozdíl mezi vhodnou a nevhodnou potravou. Poté by je vědci stáhli a využili v jiné lokalitě.

První tři skupiny papoušků již zástupci A&M Univerzity vycvičili společně s celosvětově známým trenérem volného letu papoušků Chrisem Birem. Celkem jde o 37 ptáků, kteří strávili výcvikem 500 měsíců. Všichni tito papoušci byli ručně odchováni od vylíhnutí, aby získali co nejsilnější pouto k majiteli. „Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou můžeme jako vědci udělat pro ochranu přírody, je nabídnout řešení, jež se dají použít v praxi pro záchranu zvířat a ekosystémů,“ vysvětluje Constance Woodman, doktorandka Texas A&M College of Veterinary Medicine & Biomedical Sciences (CVMBS). „Učíme se od komunit, které již pracují s cílovými druhy, v tomto případě s trenéry papoušků, a můžeme jejich zkušenosti přetvořit v nástroj ochrany.“

Volnoletci jako zkušení učitelé pro vypouštěné papoušky

Vědci sbírají postřehy a zkušenosti řady vyznavačů volného létání papoušků a zpracovávají je do vědeckých studií. „Pokud by se tyto informace nedostaly do vědecké literatury, nezlepšilo by to ochranu papoušků jako takových,“ míní Donald Brightsmith, docent CVMBS. Mnohaletý výcvik papoušků s Chrisem Biro vedl k tomu, že se ptáci naučili rozeznávat a vyhýbat se predátorům, ale dokonce je i zastrašovat. Rozpoznali, které plody v přírodě jsou jedlé a které nikoli. Naučili se létat v hejnu, protože to je bezpečnější. Dokázali se orientovat v neznámém prostředí a mapovat ho. A také se vyhýbat nebezpečným situacím, které představují volně puštění psi a jedoucí automobily. Nyní nastane další fáze výcviku, kdy budou papoušci nasazeni do vybraných lokalit v Brazílii a Hondurasu.

„Myšlenka využití takového jádra hejna je vhodná ve chvíli, kdy lidská socializace není u vypouštěných papoušků určených pro vytváření nových divokých populací žádoucí,“ vysvětluje Woodman. Poté, co vycvičení papoušci naučí vypouštěné ptáky vše, co budou potřebovat pro život ve volnosti, je vědci z lokality stáhnou a zůstane po nich zavedené hejno divokých papoušků schopné přežít v divočině. „Jde opravdu o velmi důležitý projekt,“ říká Chris Biro. „Například ara škraboškový v přírodě vyhynul a v zajetí jich zbývá asi jen 150. Jedním z problémů návratu ary škraboškového zpět do brazilské přírody je fakt, že možnosti znovuzavedení ptáků do prostředí, kde neexistují žádní zástupci jejich druhu, je velmi komplikované. Tento projekt uměle vytváří hejno, které by jinak neexistovalo.“