Jan Potůček 
UVNITŘ GALERIE – Když chováte ary a někomu z okolí ulétne ochočený ara, obvykle se na vás lidé z okolí obrací s dotazem, zda vám „něco neulétlo“. Začátkem března jsem takových dotazů dostal hned několik, protože v okolní obci Ostřešany poletovala bezprizorní ararauna. Zpráva se šířila po sociálních sítích a na nich se také poměrně brzy objevilo vysvětlení, že ara neulétl, ale je to jeden ze dvou, které vlastní paní bydlící na okraji Ostřešan a má je vycvičené na volný let. Sice jsem o nikom takovém v mém okolí nevěděl, ale bral jsem to jako fakt a vzhledem k tomu, že ara posléze zmizel, zřejmě se vrátil domů. Jenže o tři týdny později se situace znovu opakovala. Ararauna seděla na nejvyšším stromě nad obecním úřadem a pokřikovala.
Je to volnoletec, není to volnoletec?
Nejprve se ukázalo, že paní, která má mít pár arů vycvičených na volný let, má papoušky červené a nikoli modrožluté. Tedy nejspíš ary zelenokřídlé, ale uprchlíkem byla žlutomodrá ararauna. Na výzvy na oficiální skupině Ostřešan na Faebooku nikdo nereagoval, stejně tak ani na skupině naší obce Nemošice, kam jsem pro jistotu dal dopředu informaci, že ara poletující po Ostřešanech není můj. A tak jsme se po dohodě s místním chovatelem amazoňanů Michalem a jeho kamarádem Tomášem do Ostřešan zašli situaci omrknout. Ještě předtím si natáčím na telefon křik mých arů ve voliéře, abychom měli nějakou vábničku a za chvíli už stojíme na zahradě u voliér s amazoňany modročelými a alexandry malými.
Bavíme se ani ne dvacet minut a najednou se zdálky ozve ararauna. Michal poodstoupí, podívá se směrem k obecnímu úřadu a tam vysoko na stromě skutečně sedí ara. Pouštíme mu nahrávky naštvaných araraun a on odpovídá. Potom se zvedne a letí přes Ostřešany kamsi směrem na vedlejší Mikulovice nebo na Chrudim. Vydáváme se nazdařbůh vesnicí a Tomáš na nás za chvíli mává od výpadovky na Chrudim. Ararauna sedí na vysokém stromě na zahradě, která sousedí s polem. Opět mu pouštíme nahrávky a čekáme, když tu se najednou přiřítí auto, řidič ještě za jízdy otevírá okénko a křičí: „Láďo, Láďo, pojď sem honem!“. Zaparkuje opodál a přes pole se pomalu blíží k nám a neustále volá na aru.
„Láďo, pocem!“
Nezdá se, že by to araraunu nějak vzrušovalo. Za chvíli se ale zvedne, proplachtí přímo nad svého majitele, potom ale nabere výšku, obtočí se okolo a letí zase směrem do Ostřešan, ovšem jinam, než byla předtím. Chlápek jen zanadává, zaslechneme cosi „tak si zas zůstaneš venku týden a potom sám přiletíš“, a auto mizí pryč. Předpokládali jsme, že pronásledovat ulétlého papouška, ale za ním jdeme pouze my. Ara sedí na obrovském ořešáku uprostřed oploceného pozemku a už ho sleduje pár lidí z ulice. Chvíli zkoušíme štěstí s vábničkou, ale pak to pro dnešek vzdáváme a jdeme po svých. Druhý den později odpoledne, protože je už pondělí, se v Ostřešanech scházíme znovu. Michal s Tomášem mezitím zjišťovali, jak to je s tím majitelem ary.
Ukazuje se, že pán si pořídil mládě ararauny, které bylo ručně dokrmené, a tak předpokládal, že se rovnou vycvičené a nehne se od něj, i když ho bude pouštět na volno venku. A tak vzal sedmiměsíčního aru, udělal mu venkovní bidlo na dvoře a přivolával ho na ruku v okně vzdáleném několik metrů. Ara vzlétl, ale místo do okna si to zamířil nahoru a uletěl. Od té doby se pohyboval po vysokých stromech a bál se slétnout dolů. Všichni majitelé volně létajících papoušků dobře vědí, že mezi základní výcvik „volnoletců“ patří slet z výšky dolů k majiteli, a že naučit takovou věc papouška chvíli trvá. Tato ararauna se to neučila nikdy a tak přelétávala z jednoho vršku vysokého stromu na další.
Vyznavačům volného létání papoušků začíná sezóna. Na co si dát pozor?
Vábnička v podobě další ararauny nefunguje
Tentokrát přijíždíme do Ostřešan nejen s nahrávkou chovných arů, ale také s jednou ochočenou araraunou na kšírech. Brzy se ale ukáže, že tato „volavka“ nejeví o uprchlíka velký zájem a opačně to také moc nefunguje. Nejprve ale parkujeme s Tomášovou dodávkou u ostřešanské školy, kde potkáváme přítelkyni majitele ulétlého papouška a jeho dceru. Ty nám říkají, že papoušek před chvílí ulétl kamsi za Ostřešany na vyvýšený kopeček zarostlý náletovinami. Dostáváme se tam po polní cestě k bývalé cihlárně, vedle které je pozemek známé akvaristické společnosti Mecenauer. Ptáme se místního člověka, který tu parkuje s nákladním autem, zda můžeme dírou v plotu vlézt dovnitř, abychom lépe viděli na aru, který se usadil vysoko na topolu. Říká, že by to neměl být problém.
Procházíme tedy dírou v plotu, kterou by projelo i menší auto a voláme na aru, který opět reaguje jen občasným kráknutím. Tomáš s přítelkyní majitele ary lezou po záchranném žebříku na střechu akvaristické haly, což zanedlouho přivolá majitele firmy, který nám přijde vyčinit, co děláme na jeho pozemku. Než se vše vysvětlí, milý ara se zvedne a letí zase k Ostřešanům. Zvedáme se a jdeme zpět. Od Prahy se valí černé těžké mraky a ve vzduchu je cítit blíží se déšť. Ararauna dosedla do hustých borovic na kraji Ostřešan a občas se ozývá, takže Tomáš si to namíří přímo k ní a společně s přítelkyní majitele ary leze na strom. Dostává se dokonce až přímo k papouškovi, který si od něj nechá pohladit nohu, ale jakmile se pokusí ho chytit do síťky, ara vyskočí a znovu ulétne směrem k akvaristické hale Macenauer.
Uletěl nám papoušek, pomozte. Případy jako přes kopírák, aniž by se lidé poučili
Zmoklý papoušek už daleko neuletěl
To už začíná velmi slušně pršet a my honbu za araraunou pro tu chvíli vzdáváme. Nikoli přítelkyni majitele ptáka, která v totálním slejváku hledá aru mezi topoly a břízami. Jsme schovaní na zahradě u Michalových a Tomášových voliér s amazoňany a řešíme, jakou strategii zvolíme po dešti. Dnes už asi žádnou, je večer a brzy se začne šeřit. Po chvíli tedy naši skupinu rozpouštíme, ale jakmile se dostaneme domů, volá nám Michal, že ararauna je odchycená. Přítelkyně majitele ji našla na jednom ze stromů, a protože se papoušek neměl kam schovat, celý promokl a nemohl létat. To se do chytání zapojil i samotný majitel a aru, který po pokusu odlétnout zamířil přímo k zemi, okamžitě čapnul. Milá ararauna tak putovala zpět do klece.
Otázkou zůstává, na jak dlouho. Majitel se totiž nepoučil už z březnového útěku ararauny a i za ten dubnový si může sám, protože papouška sám vypustil bez jakéhokoli výcviku a jištění. A ani se nenamáhal ho nahánět po vesnici, i když věděl, že jde o sedmiměsíční mládě. Ara se sice mohl živit pupeny a rašícími lístky stromů, na volnosti byl ale totálně ztracený a jen přelétal z jednoho vysokého stromu na další. Předpokládat, že se sám vrátí domů, odkud ulétl, bylo nesmyslné – pokud neměl zkušenosti s volným letem a netrénoval v okolí, musel být od chvíle, co ulétl nad vesnici, naprosto ztracený. A tak se nabízí další otázka: co si myslí lidé, kteří si pořídí mládě ary na ochočení, že takový pták umí a vydrží? Jak dlouho je bude bavit mít tak náročného papouška a dokáží mu dát patřičnou péči? A který chovatel prodá mládě do rukou takovému člověku?
Začala sezóna uprchlých papoušků. Jak zabezpečit, aby zrovna ten váš neuletěl?
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
