Jan Potůček 
Mláďata amazoňanů vínorudých, odchovaná v ostravské zoologické zahradě, by se mohla výhledově zapojit do repatriačního projektu v Brazílii a dostat se tak zpět do volné přírody. Šlo by o vůbec první projekt návratu papoušků do původního biotopu, na kterém by se podílela některá z českých ZOO. „Znamenalo by to ale připravit u nás vhodné prostory, kde by se papoušci učili úplné samostatnosti,“ říká v rozhovoru pro server Ararauna.cz inspektor chovu malých zvířat ostravské ZOO Yveta Svobodová, která je zároveň vedoucí komise pro chov papoušků při Unii Českých a Slovenských zoologických zahrad.
Jak vlastně vznikl nápad založit odbornou komisi pro papoušky při Unii Českých a Slovenských zoologických zahrad?
Nápad na její založení jsem nosila v hlavě už delší dobu. Říkala jsem si, že když existují komise pro různé druhy zvířat, třeba pro kočkovité šelmy nebo lidoopy, proč by nemohla vzniknout speciální komise pro papoušky. Sice existovala komise pro ptáky, ale ta v té době nebyla aktivní. Její činnost se podařilo obnovit až loni, kdy si ji vzal na starost Antonín Vaidl – kurátor ptáků z pražské ZOO. Ředitel ostravské ZOO nápad založit komisi papoušků podpořil a na zasedání Unie ředitelů zoologických zahrad jsem byla schválena jako vedoucí komise pro papoušky při Unii Českých a Slovenských ZOO.
Které všechny zoologické zahrady do této papouščí komise vstoupily?
Jsou v ní všechna ZOO, která jsou členem Unie českých a slovenských zoologických zahrad, jen ne všechny mají vždycky v termínu setkání komise čas se zúčastnit. Pravidelně na tato setkání zvu i soukromé chovatele, protože speciálně u papoušků existuje v České republice mnoho privátních chovatelů, kteří chovají i velmi vzácné druhy. Když vím, že privátní chovatelé mají papoušky, které jsou v zoologických zahradách zatím nechované a navíc by byli ochotni vystoupit se svou prezentaci chovu, podělit se o zkušenosti, ráda je pozvu.
Na to jsem se vás právě chtěl zeptat, jak se soukromý chovatel může stát členem komise? Může se do ní sám přihlásit?
Je to spíš moje iniciativa, oslovuji chovatele, které znám a mám s nimi dobré zkušenosti. Pokud jsou přístupní debatě, navrhnu jim, aby se zúčastnili setkání. Tím se může stát jednorázovým členem komise, nebo ho můžeme zvát každoročně. Takže děláme určitý výběr podle toho, jakým druhům se ten který chovatel věnuje. Ale tím nechci zavírat dveře ani menším chovatelům, jde spíš o lidi, které mám sama vytipované a kteří mě třeba i sami oslovili, setkala jsem se s nimi, navštívila jejich chov nebo se byli podívat u nás v ZOO.
Jde jenom o chovatele, nebo oslovujete i veterináře specializované na exotické ptactvo?
S veterináři jsem o tom ještě nemluvila, nenapadlo mě to. Jde spíš o soukromé chovatele. U nás v zoologické zahradě máme výtečného veterináře pana Dr. Gajdošíka, s ním mnoho věcí konzultuji. Pracuje pro nás snad deset nebo patnáct let, do ZOO dochází takřka denně. Veškeré problémy týkající se papoušků s ním probírám a když je třeba, oslovuji i jiné veterináře. Je fakt, že mě nikdy nenapadlo je pozvat i na setkání komise, takže nevím, zda by to přijali. Je to zajímavý nápad.
Vedla činnost komise k nějakým konkrétním společným projektům, chovům papoušků a podobně?
Zatím ne, spíše tato setkání probíhala na bázi výměny zkušeností, třeba když do nějaké ZOO přijde druh papouška, který dosud nechovala, neví si s ním rady a potřebuje pomoci. Na každém setkání komise prezentujeme, jaké druhy papoušků chovají jednotlivé ZOO v České republice i na Slovensku. Následně pak vydávám sborník a snažím se tam tyto přehledy dávat. Chovatelé i zoologové se zajímají, zda by se z nějaké ZOO nedali sehnat vzácnější ptáci na dopárování, takže se jim snažím pomoci a dávám jim i tipy ze zahraničí, protože mám přístup do databáze chovu evropských ZOO.
Ale nějaký konkrétní společný projekt tedy zatím neexituje?
O jednom uvažuji, ale bude to docela složité. Zajímám se o projekt repatriace amazoňanů vínorudých do přírody, což jsem již zmínila na začátku rozhovoru. Na příštím zasedání komise k tomu budu mít určitě prezentaci a seznámím s tímto záměrem i ostatní členy. Nevím ale, zda to bude pro ostatní zoologické zahrady zajímavé, protože naše ZOO tyto amazoňany rozmnožuje jako jediná v České republice. Ale mohou si tyto ptáky pořídit. Pokud se nám celý projekt podaří dotáhnout do úspěšného konce, budu velice ráda.
Jedná se o brazilský projekt návratu amazoňana vínorudého do národního parku Araucaria?
Ano, sbírám k němu spoustu materiálů a postupně je studuji. Znamenalo by to pro naší ZOO vybudovat zcela nové chovné zařízení, v němž by se ptáci připravovali k takové samostatnosti tak, bychom je mohli vypustit do volné přírody. Chce to velké prostory, kde by si ptáci zvykali na „divoký“ život.
Neplánujete sborníky ze setkání komise pro chov papoušků zveřejňovat? Nebo jsou v nich tajné informace, které by se neměly dostat mezi soukromé chovatele?
Krátký článek o setkáních komise vyšel loni i předloni v časopisu Papoušci. Na základě těchto článků mne oslovili někteří menší chovatelé a chtěli získat vybrané články ze sborníku. Takové žádosti musím nejprve probrat s členy komise, kteří jsou autory prezentací, zda by jim to nevadilo. Někteří jsou pro, takže v brzy vyjdou další články v časopisu Papoušci.
Předpokládám, že by tam asi nebylo všechno, protože třeba záležitosti okolo zabavených ptáků, kteří se dostávají do zoologických zahrad vedených jako záchranná centra CITES, zahrady nechtějí veřejně moc komentovat.
Téma zabavených papoušků nám nepřísluší komentovat. Je to věc ministerstva životního prostředí. Do sborníků dáváme úplně všechno, co se na komisi odprezentuje. Jde o oficiální přednášky. Při setkáních si povykládáme věci, které jsou nám chovatelům a zoologům blízké a potřebujeme je řešit.
Zaráží mě, že zoologické zahrady obecně nechtějí být příliš spojované se soukromými chovateli, jako by se od nich distancovaly. Je to dané tím, že třeba konkrétně u papoušků se opakovaně objevují kauzy s pašováním zvířat?
Určitě se nejedná jen o pašování papoušků. Neházela bych všechny soukromé chovatele do jednoho pytle. Jsou chovatelé a chovatelé. Ostravská ZOO se snaží všechny své chovné přebytky udat především v zoologických zahradách, stejně jako od nich získáváme nové ptáky a jiná zvířata. Ale pakliže není zbytí, oslovíme i soukromé chovatele. V oblasti papoušků jde více méně o výměny mezi zoologickými zahradami, ale spolupracujeme i s privátními chovateli. Protože pokud bychom zůstali jen u výměny mezi zoologickými zahradami, jednou by mohlo dojít k únavě genetického materiálu, a ten je třeba neustále obnovovat. Faktem je, že privátní chovatelé mají „jinou krev“.
Pojďme přímo k ostravské ZOO. Jako jediní v Česku chováte vzácné aratingy žluté. Navíc se vám je daří každý rok odchovávat, byť ručně. Jak jim dopadla loňská hnízdní sezóna?
Guarouby jsou vedle arů hyacintových moje srdeční záležitost. Velice jsem k nim přilnula. Aratingy žluté mají dvě možná hnízdní období. Hnízdí buď v lednu a únoru, nebo v červnu až červenci, srpnu. Náš pár je výhradně zimní, takže je momentálně připravujeme na hnízdění a očekávám, že v lednu by mělo začít snůškové období. Loni se nám stala taková nemilá věc, že jediné mládě, které se vylíhlo v lednu, po třech měsících ručního odchovu uhynulo na šok. Papoušky běžně ručně nedokrmujeme, dáváme přednost odchovu pod rodiči, ale náš pár arating žlutých sice dokáže vysedět snůšku, o mladé se ale nestará. Zatím toho není schopen, ale jsem optimista a věřím, že je to naučím.
Jak?
Loni jsem se o to chtěla pokusit, ale v první snůšce měli pět vajec a jen jedno bylo oplozené. Vzhledem k tomu, že v evropském chovu při zoologických zahradách je vedených jen 113 těchto ptáků, bylo by mi líto nechávat v boudě jediné mládě, které by pravděpodobně zahynulo. Proto jsme ho odebrali k umělému odchovu a pokusili se motivovat pár k druhé snůšce, u které jsem doufala ve větší počet oplozených vajec. Bohužel, všech pět vajec bylo čistých. Nakonec nám uhynulo i to jediné mládě, které jsme dokrmovali uměle.
Kolik jste jich už od tohoto páru odchovali?
Zatím tři. Ve vůbec první snůšce měli tři mláďata, z nichž dvě přežila a jsou ve slovenské ZOO Bojnice. V druhé snůšce bylo jedno mládě, které jsme prodali soukromému chovateli do doplnění páru. Čtvrté mládě bylo to letošní, které uhynulo. Příští rok mám v úmyslu jim mládě „rozkrmit“ a ve věku asi pěti dnů jim jej vrátit do boudy. Máme v boudě umístěn kamerový systém, takže bychom měli mít přehled. Pokud by těch mláďat bylo víc, dávala bych je do budky střídavě po 24 nebo 48 hodinách. Záleželo by na tom, jak by se chovali. Skutečně si chci ale dát tu práci a pokusit se je to naučit tak, aby mláďata krmili sami.
Umělý odchov nepraktikujete u žádného jiného druhu papoušků?
Daří se nám téměř u všech papoušků. Výjimkou byla poslední dvě hnízdění amazoňanů vínorudých, kdy rodiče okolo pátého týdne věku začali napadat mláďata a devastovat je. Letos se nám stalo, že všem třem mladým poškodili zobáky. Museli jsme je oddělit a náš veterinář se mohl „vyřádit“ – jednomu mláděti vytvořil umělý zobák z hmoty, která se používá na zubní rovnátka. Mládě s tím normálně žere. Zajímá mě, zda mu zobák odroste, tedy zda se bude regenerovat sám od sebe a my postupně obrousíme náhradní hmotu. Zatím si myslím, že by to tak mělo být, protože z předchozích zkušeností s poškozením zobáků tomu tak většinou bylo. Teď jde o to udržovat jeho tvar. Ale to je taky běh na dlouhou trať, bude to trvat několik měsíců, možná i nějaký rok. O tom jsem také napsala článek pro časopis Papoušci.
U aratingů žlutých jste si plánovali pořídit druhý chovný pár. Je to na dobré cestě?
Jedno mládě z nadcházející hnízdní sezóny bychom si chtěli nechat. To pak dopárujeme. Zoologické zahrady se zajímají většinou o velké druhy ptáků, většinou o ary, což je samozřejmě pro návštěvníky atraktivnější než nějaký malý papoušek. Naše ZOO se chce věnovat i menším druhů papoušků.
Podle statistiky ministerstva životního prostředí by mělo být v České republice na osmdesát arating žlutých. Většina jich ale neodchovává mladé.
Protože jejich odchov je složitý. Tento problém jsem již konzultovala i se soukromými chovateli. Tito ptáci jsou hodně specifičtí, jsou vyňati z rodu Aratinga jako samostatný rod. Osobně si myslím, že jsou spíš bližší arům, takže je nemůžete chovat jako aratingy. Velice důležité je udržování poměrně vysoké teploty při odchovu mláďat. Když se ptáci rozhodnou hnízdit v lednu, kdy mnozí chovatelé nemají zabezpečenou dostatečnou teplotu, dochází právě v tomto období k úhynům nebo poškození snůšky vlivem nízké teploty. Ale příčiny neúspěchu mohou být různé, nemusí to být zrovna teplotou. Důležitou roli hraje i sestavení páru. Pokud není dobře sestavený, nebude se množit.
Jaká byla obecně loňská hnízdní sezóna papoušků v ostravské ZOO?
Jako každý rok dobrá. Odchovy jsme měli stejné jako v předloňském roce. Pokud jste se trochu zajímal o historii ostravské zoologické zahrady, byli jsme jedni z prvních, komu se podařilo odchovat ary arakangy. Celkem osm mláďat, čtyřikrát po dvou mláďatech. Dvakrát nám pár odchoval dvě mláďata úplně sám, bez naší pomoci, dvakrát jsem jim musela pomáhat, kdy jsem jedno mládě odebrala, protože ho přestali krmit. Nicméně všechna mláďata jsme odchovali, ovšem před čtyřmi lety nám uhynul chovný samec a dlouho jsme nemohli samici dopárovat, protože jde o menší formu (Ara macao macao) se zelenými konci křídel, která není tak častá.
Kdy se vám to podařilo?
Teprve letos v červenci jsme dovezli samce z Holandska, takže první hnízdní sezóna jim může začít letos. Mají se k sobě hezky, takže bychom se nějakých mláďat možná mohli dočkat. U arakang jsme tedy tak trochu stagnovali, ale amazoňany velké a vínorudé odchováváme každý rok, u amazónků bělobřichých (Pionotes leucogaster leucogaster) měla samice loni poprvé dvě mláďata a letos další dvě. Každoročně odchováváme aratingy zlatohlavé.
A co arové hyacintoví?
Letos jsme u nich měli poprvé dvě čisté snůšky. Pokládám to za úspěch. Samice vejce inkubovala celou dobu, což je dobré znamení. Věřím, že se nám příští rok podaří mít oplozenou snůšku a odchovat mláďata
Jak jsou to staří ptáci?
Samice je šestiletá, pochází ze zoologické zahrady v britském Cheasteru, samec je dvanáctiletý a máme ho ze ZOO Dvůr Králové. Drobný problém je v tom, že samice je odchovaná uměle, takže do doby, než začala hnízdit, byla dost kontaktní. Ovšem jakmile šla do toku, projevovalo se to dost velkou agresivitou a teď už mě k sobě nepustí. Jen někdy, když na to má náladu. Dříve mi chodila na ruku. Ale jsem ráda, že to tak dopadlo, protože naším záměrem je tyto ptáky rozmnožit, ne je ochočovat. Uvidíme letos. Pářit jsem je nikdy neviděla, ale mají se k sobě velice hezky.
Pamatuji se, že jste se při loňském setkání časopisu Papoušci u Jihlavy ptala Matthiase Reinschmidta z Loro Parque na hnízdní budky arů hyacintových. Upravovali jste ji podle jeho rad?
Nabídla jsem jim dvě budky. Jednu si okamžitě oblíbili a hned začali shazovat její stříšku. Byla to klasická obdélníková budka, dost velká na to, aby se tam vešli oba. Každý den jsem jim tu stříšku zvedala ze země a dávala zpátky, ale druhý den zase byla dole, takže jsem si řekla, že je nebudeme trápit a prostě ji tam mít nebudou. Jenže oni pak dokázali tu budku tak opracovat, šli postupně od vrchního dílu až po vletový otvor, který si maximálně zvětšili, načež zahnízdili. Budku si tedy upravili sami, nemuseli jsme jim s ničím pomáhat.
A ta druhá budka?
Byla o trochu větší, také obdélníková, ale do ní vůbec nelezli. Možní sehrál roli materiál. Ta, co opracovávali, nebyla z tak tvrdého materiálu. Ale asi budu muset souhlasit s panem Reinschmidtem, že jim je to úplně jedno, pokud chtějí, zahnízdí ve všem, co jim nabídnete.
Pak jsem zaznamenal, že jste z pražské ZOO získali amazoňany jamajské. U těch jste už měli nějaký úspěch?
Amazoňany jamajské máme teprve druhým rokem. Jsem ráda, že jsme se domluvili s Antonínem Vaidlem z pražské ZOO, protože bychom se chtěli také zapojit do odchovu těchto ohrožených ptáků. V následující sezóně jim už dáme budky, protože už jsou ve dvou či dvou a půl letech schopni zahnízdit. Jsou to moc príma ptáci, mám je ráda.
Většina zoologických zahrad, které se věnují chovu papoušků, se na něco specializují. Například Zlín a teď nově i Ústí nad Labem chovají velké druhy arů, pražská ZOO je kromě jiného známá kolekcí loriů. Uvažujete, že byste se také na něco specializovali?
Zatím o tom takto neuvažujeme. Pokud by ale vznikl nějaký projekt pro navrácení papoušků do přírody, myslím si, že bychom se ho aktivně zúčastnili a ptáky takového druhu bychom si pořídili. Ale jinak žádnou specializaci nemáme. I my chováme dva druhy loriů, momentálně máme ve výstavbě průchozí voliéru Papua, která bude nejen pro lorie, i jiné druhy ptáků. Další papoušky tam ale dávat nebudeme. Budou tam pouze loriové tříbarví a loriové mnohobarví horští.
Předběhla jste moji poslední otázku na to, co chystáte za novinky v chovatelských zařízeních…
Chystáme jich mnoho. Ve voliéře Papua budou kromě loriů ještě holubi dvoubarví, kystráčci, holubi korunáči – chováme poddruh Sclaterův… Ještě vybíráme, uvažujeme třeba o holubu zlatoprsém, dytících velkých, které už chováme, ale zatím nerozmnožujeme.
Trichy orlí neplánujete? Ti jsou také z Papui a pražská ZOO zvažuje, že by kvůli nim oslovila Čestmíra Drozdka, který je úspěšně už několik let odchovává.
Plány jsou jedna věc, a realizace druhá. Ohledně plánů s voliérou Papua jsem zmiňovala vesměs druhy, které se dají sehnat a chovat. Trichy jsou tak specifický druh, že se o nich takto zatím mluvit nedá. Bohužel přes zimu jsme úplně plní, takže jsme dokonce rádi, že jsme nezrealizovali některé představy z léta. Neměli bychom kde nová zvířata zazimovat. Plány ale máme veliké, o trichách jsme také mluvili, ovšem pouze v teoretické rovině.
Chystáte něco dalšího kromě průchozí voliéry Papua?
Příští rok budeme otevírat nové návštěvnické centrum, které bude spojeno s restaurací, jež tu dlouhá léta chyběla, ale i konferenčním sálem, kde se budou konat přednášky jak pro veřejnost, tak lze ten sál pronajímat i pro další účely.
A mohou tam třeba zasedat komise pro chov papoušků.
Ano, ale třeba se tam mohou konat i školní přednášky. Plánujeme tam jedno velké akvárium s pangasy. Z restaurace bude výhled na výběh s jeleny axisy a antilopy jelení. Pracujeme také na ostrůvcích na rybníce, kde budou lemuři vari, giboni bělorucí, jeřábi sibiřští a jeleni sika. Letos jsme začali s výstavbou pavilonu evoluce, kde se počítá s velikým výběhem pro šimpanze a kočkodany. Tato zvířata už máme, takže si polepší, půjdou do lepších podmínek. Pořídili jsme si kvůli tomu i štětkouny, budou ve společném výběhu s kočkodany. Evoluci chceme ukázat na pralesních druzích západní Afriky. A ještě rozšiřujeme safari, zatím jsme měli africké a nyní chystáme asijské.
