Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Novozélandská metropole Wellington zažívá návrat vymizelých papouščích druhů. Po nestorovi kaka, jehož hnízdění bylo poprvé po sto letech prokázáno letos v jednom z městských parků, se do města postupně vrací i další původní papoušek: kakariki rudočelý. Pták, který byl v oblasti zcela běžný až do konce 19. století, musel být v okolí Wellingtonu uměle vypuštěn. První papoušci původem z ostrova Kapiti se do Wellingtonu dostali v červenci 2010, další v květnu a červenci 2011.
Vypuštění papoušci se kříží s divokými
Zatímco v letech 2010/11 bylo na hnízdištích novozélandské metropole pozorováno jen šest párů kakariků, na přelomu loňského a letošního roku už bylo nalezeno 13 hnízd a celkově po Wellingtonu poletuje už 260 kakariků rudočelých. „Ptáci se rozlétli i mimo oblast, kde byli vypuštěni a kde jsme předpokládali, že se budou zdržovat. Zaznamenali jsme také, že za nimi přilétli domácí kakarikové z jiných míst a dokonce mezi nimi došlo i ke křížení,“ uvedl pro ekologický web Zealandia šéf projektu návratu kakariki rudočelého do Wellingtonu Richard Gray.
Ochránci přírody vyvěsili kakarikům víc než 100 umělých hnízdních budek, většiny z nich si ale papoušci vůbec nevšímali a dali přednost přírodním dutinám. Část budek ptáci zničili, protože byly vyrobeny z příliš měkkého dřeva. „Připravuje další z pevnějšího materiálu a zároveň chceme lépe vybírat místa, která by byla vhodná pro jejich instalaci. Zvolíme spíš přírodní lokality,“ plánuje Gray. V umělých budkách se bilogům lépe sleduje průběh hnízdění a mohou mláďata okroužkovat, aby bylo možné monitorovat jejich další pohyb a výběr vlastních hnízdních lokalit.
Původní kakariky vytlačily zdivočelé kočky
Sledování kakariků ale vyžaduje notnou dávku trpělivosti, protože jde o plaché a velmi nenápadné ptáky. „Kakariki jsou nejmazanější ptáci, jaké znám. Každé hnízdo, které se nám podaří odhlalit, je důvodem k malé oslavě,“ vysvětluje manažer ochrany přírody Raewyn Empson. Vedle přímého pozorování ochránci shromažďují také velké množství fotografií kakariků, které jim dodávají i dobrovolníci. Věří, že časem budou moci jednotlivé ptáky rozlišovat podle vzorů křídel a umístění jednotlivých letek, které si u mladých nebo odchycených ptáků poznamenávají jako identifikační znak.
Pokud se to skutečně povede, půjde o relativně neinvazivní metodu monitoringu, která ptákům zaručí klid a pohodu potřebnou pro hnízdění. Před dvěma stovkami let byl kakariki rudočelý ve Wellingtonu zcela běžným druhem ptáka, kterého však postupně vytlačili nepůvodní predátoři zavlečení člověkem – zejména kočky a krysy.
Úvodní foto: Visitzealandia.com
