Dá se uživit chovem papoušků? Dá, ale má to několik háčků

mláďata„Chov papoušků se v Česku stává lákavým byznysem. Někteří stojí jako nové auto,“ hlásal minulý týden titulek zprávy na webu Českého rozhlasu Radiožurnálu. Reportáž o chovatelství připravovala ekonomická redakce rozhlasu a autorka vyzpovídala i mne. Z dvacetiminutového povídání se ale do tříminutového příspěvku dostalo sotva několik vět, takže ani náhodou nemohl pojmout problematiku komerčního chovu papoušků v celé své šíři. Radiožurnál ale není jediný, kdo se v poslední době zamýšlí nad otázkou velkochovů papoušků a chovatelským byznysem, který z nich plyne. Odpověď na otázku, zda se dá chovem papoušků uživit, přitom není tak jednoduchá.

Dovolím si tvrdit, že valná většina našich chovatelů má papoušky jako zálibu a vedle nich mají svá civilní zaměstnání, která s chovatelstvím nijak nesouvisí. Sám jsem toho příkladem. Zájmoví chovatelé pumpují peníze do chovu, který je baví, a doufají, že jednou se jim ty náklady alespoň začnou vracet. O nějakých obrovských výdělcích nemůže být řeči a pokud se náhodou zadaří nějaké větší odchovy, stejně většinou výdělek putuje na koupi dalších, vzácnějších a dražších papoušků. Ve svém okolí neznám žádného chovatele, který by si chovem papoušků vydělal na novou vilu s bazénem. I takové případy ale mohou existovat. Jen se tím dotyční nebudou chlubit.

Žako, nejkomerčnější druh

Jistě, existují druhy papoušků, jejichž cena se šplhá do statisíců, je po nich poptávka, která vysoce převyšuje nabídku, ale založení chovu takových ptáků představuje obrovskou investici s nejistým výsledkem. Těžko si představit člověka s průměrným nebo lehce nadprůměrným platem, jak vynakládá miliony korun na výstavbu moderních voliér a další miliony na nákup ptáků, a dopředu počítá s brzkou návratností. Byla to velmi nejistá investice, protože v chovu bývají dobré roky, ale i hluché sezóny a příjem z prodeje mláďat by nikdy nebyl konstantní. Na takové nejistotě se nedá založit regulérní podnikání, leda že by těch ptáků bylo opravdu hodně a druhová pestrost by byla namixovaná od běžně poptávaných druhů až po špičku pro pár expertů.

K TÉMATU: Smutný fakt: polovina ochočených žaků v Česku se nedožije ani věku andulky

Běžný chovatel, který by se papouškům věnoval naplno místo zaměstnání, by se jejich chovem uživil opravdu s bídou. Počítejte se mnou: stavba voliér pro deset párů žaků, což je ten vůbec nejkomerčnější druh papouška u nás (mimochodem, jeho cena se i přes různé ekonomické krize léta drží v průměru okolo 13 tisíc korun za ručně odchované a odstavené mládě), vyjde přinejmenším na půl milionu korun. Deset párů žaků stojí téměř 300 tisíc korun. K tomu se musí připočítat krmivo, veterina, topení během zimní sezóny, nákup inkubátorů pro vejce a mláďata (u komerčního chovu žaků se logicky bavíme o odebírání vajec nebo vylíhnutých mláďat a jejich ručním dokrmování), dokrmovacích směsí… Zkrátka počáteční investice bude hodně blízko milionu korun.

Jak je to s těmi výdělky?

Při hodně dobré sezóně, kdyby každý z párů zahnízdil alespoň dvakrát (první snůška se jim odebere do líhně a hned poté následuje druhá) a z každého hnízdění by byla alespoň dvě mláďata, znamenalo by to 40 mladých žaků ročně. Vynásobme to průměrnou cenou 13 tisíc korun za jedince a docházíme k sumě 520 tisíc korun. To je takový mírně nadprůměrný roční plat v Praze, ale rovnou si z něj odečtěme 100 tisíc korun nákladů, a výsledek už tak moc pěkný není. Zbyde z něj něco na splácení úvodní investice do voliér? Těžko. Přitom deset párů žaků a ruční dokrmování 40 mláďat zaměstnají přinejmenším jednoho člověka na plný úvazek, takže se nemůže věnovat žádné jiné práci.

ČTĚTE TAKÉ: Kupní smlouva na papouška? U českých chovatelů velký unikát. Proč se jí brání?

Spousta chovatelů, kteří naopak mají zaměstnání, ale chovají (krom jiných papoušků) i žaky, proto mláďata často prodává „dokrmovačům“, a ti se postarají o tu nejnáročnější část ručního dokrmování a odstavu mláďat, a také o jejich prodej koncovému zákazníkovi – budoucímu majiteli domácího mazlíčka. Mohli bychom se hádat o to, zda takový způsob chovu papoušků označovat za „množírny“, jak se o tom vedou vášnivé debaty v různých mazlíkářských skupinách na Facebooku, ale zkrátka to tak chodí. A nebo jsou chovatelé, kteří si sami dokrmují své vlastní odchovy a k nim si berou od jiných chovatelů další mláďata. Ano, v takových případech by se dalo chovem papoušků uživit, ale opět to nebudou nijak horentní sumy, pakliže se tito lidé nevěnují ještě něčemu dalšímu, třeba obchodování s krmivem a chovatelskými potřebami.

Komerční chov má svá pravidla

Tady už se ale dostáváme od běžného zájmového chovu papoušků k chovu komerčnímu, u kterého platí jasně daná pravidla. Majitel komerčního chovu musí mít založenu živnost, jeho chovatelské zařízení musí být nahlášeno u příslušné krajské veterinární správy, která jej musí schválit a provádí v něm kontroly. Chovatel si musí vést podrobnou evidenci ptáků, včetně odchovů, účetnictví a veškeré výdělky z prodeje mláďat řádně danit. Samozřejmostí jsou kupní smlouvy. To vše představuje poměrně dost papírování, a to se ještě nebavíme o chovu papoušků spadajících do první přílohy mezinárodní úmluvy CITES, u kterých je to ještě mnohem složitější (tyto druhy ale zatím nejsou v Česku příliš komerčně žádané).

NAPSALI JSME: Platíte daně z prodaných papoušků? Měli byste

Pokud by se tedy někdo chtěl živit chovem papoušků, musel by si pořídit opravdový velkochov, papouščí farmu, najmout zaměstnance a velmi uvážlivě vybrat druhy, kterým se bude věnovat, protože i u papoušků se poměrně rychle mění druhy, které jsou zrovna v módě, nemluvě o padajících cenách. Úplně samostatnou kategorií komerčních chovů jsou barevné mutace papoušků, na kterých se jistě dá zbohatnout, ale opět to vyžaduje dost vysoké počáteční investice s nejistými výsledky. Je to takový vabank, do kterého jdou většinou jen „srdcaři“ a málokterému to vyjde tak, aby se nemusel vedle chovu papoušků živit i nějakým „normálním“ zaměstnáním.

Chováte papoušky, nebo slepice?

Když však začnete u chovu papoušků příliš počítat peníze a kalkulovat s možnými výdělky, už z vás není chovatel, ale obchodník se zvířaty. Rozdíl mezi těmito dvěma polohami asi každý rozumný člověk pochopí. Nedávno jsem v jedné internetové diskusi nadhodil otázku, který milovník papoušků si pořídí dvacet párů žaků proto, aby se jimi mohl kochat. Žádný. Dvacet párů žaků si pořizuje člověk, který si chladně vykalkuloval, kolik peněz vydělá na jejich odchovech, protože žako je nejžádanější z velkých druhů papoušků a jeho cena se drží na stále stejné úrovni. Poptávka po nich neklesá, ač by jimi měl být trh už dávno nasycen. Není, protože drtivá většina mazlíkářů se o žaky neumí postarat a ti předčasně hynou a uvolňují místo pro další ochočené žaky…

ROZHOVOR: Hodně lidí nechápe, že papoušek není jako pes, říká veterinářka Markéta Hašlová

Každý, kdo se chystá chovat papoušky, by si měl na začátku říct, proč je chce chovat. Zda ho to prostě baví a nebo chce vydělávat na jejich odchovech. A tomu přizpůsobit svoje další kroky. Komerční chov není něco, co bychom měli zcela zavrhovat, ale zavádí mnoho nešvarů, mezi kterými vyniká produkce psychicky nevyrovnaných ptáků, kteří jsou po stovkách vrháni do domácností, kde si jejich noví majitelé často ani neuvědomují, jakou odpovědnost na sebe berou. Komerční chov je často o tom, že chovné páry nedostanou vůbec naději odchovat svá vlastní mláďata a stávají se z nich pestrobarevné kvočny, jejichž vajíčka míří rovnou do umělých líhní, stejně jako vejce slepic ve velkochovu padají na jezdící pás. Ano, dají se tak vydělat peníze, ale takový výdělek snad ani nemůže těšit.

Úvodní foto: Classifieds.hamariweb.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..