UVNITŘ VIDEO – Jediným viníkem vyhynutí papouška karolinského, kdysi nejpočetnějšího původního papouščího druhu v Severní Americe, je člověk. Vyplývá to z výsledků genetických testů vzorků DNA odebraných z vycpaného papouška karolinského vlastněného soukromým sběratelem ve Španělsku, informovala britská BBC. Sekvence DNA nevykazovala žádné známky příznačné pro zvířata, jejichž druh se po mnoho let potýkal s přirozeným úbytkem populace. Naopak se zdá, že populace papouška karolinského vzkvétala až do doby, než na území dnešních Spojených států přišli první evropští přistěhovalci. Poté začala dramaticky ubývat a poslední papoušek karolinský uhynul v roce 1918 v Zoo Cincinnati.
Papoušek karolinský nečelil dlouhodobé krizi
„U mnoha ohrožených druhů se prováděla sekvence DNA a zdá se, že se u nich opakuje určitý vzorec, pokud jde o malé a dlouhodobě ubývající populace. V jejich genomech zůstávají určité signály, které lze rozeznat,“ vysvětlil Carles Lalueza-Fox z barcelonské univerzity, který je spoluautorem studie genomu papouška karolinského. „I když máte k dispozici vzorek z jediného exempláře, jako v tomto případě, získáte genom otce i matky. Dvě kopie každého chromozomu. Pokud je populace daného druhu tisíce let malá, budou tyto dvě kopie navzájem velmi podobné a dlouhé úseky mohou být dokonce totožné.“ Naopak u silné populace se to nestává, kopie chromozomů otce i matky se výrazně liší. A přesně to odhalil test u vzorku DNA papouška karolinského.
K TÉMATU: Před 100 lety vyhynul papoušek karolinský. Poslední pták skonal 21. února 1918 v Zoo Cincinnati
„Plyne z toho fakt, že tento druh nebyl po tisíce let vystaven zdlouhavému demografickému úbytku jedinců, jejich vyhynutí bylo naopak velmi rychlé,“ dodal genetik z Univerzity Barcelona. Upozornil také na fakt, že nejbližší žijící příbuzný papouška karolinského, jihoamerický aratinga sluneční, má mnohem menší genetickou variabilitu vzorků DNA. Přesný důvod vyhynutí papouška karolinského ale zůstává záhadou. Důležitou roli určitě hrálo odlesňování a hromadný lov a odchyt těchto ptáků. Významným faktorem mohly být také nemoci a dokonce i konkurence s nepůvodními včelami medonosnými, které obsazovaly dutiny stromů využívané papoušky k hnízdění. Papoušci karolinští hnízdili v obrovských koloniích a žili velmi společensky. Často se vraceli na místa, kde byli loveni, což usnadňovalo jejich hromadné vybíjení.
Unikátní adaptace na jedovatou řepeň
Španělští vědci při své analýze DNA také vysvětlili záhadu adaptace papouška karolinského na toxickou potravu, konkrétně na rostlinu řepeň, jež obsahovala pro savce jedovatý karboxyatractylosid. Tento toxin se hromadil ve tkáních papoušků a existují záznamy o kočkách, které ulovily a sežraly tyto ptáky a posléze sami uhynuly na otravu. Z analýzy DNA papouška karolinského vyplynulo, že u tohoto druhu došlo ke genetické změně ve dvou proteinech, o nichž je známo, interagují s karboxyatraktyloidem. Díky nim se papoušci mohli adaptovat na řepeň, aniž by to pro ně mělo fatální následky. Pro predátory, kteří papoušky ulovili, ale mělo jejich maso stejný účinek, jako kdyby pozřeli pro ně jedovatou řepeň.
ČTĚTE TAKÉ: Genetici se chtějí pokusit oživit vyhynulé druhy ptáků, i papouška karolinského
Vědci nyní pracují na novém ambiciózním projektu, který by měl vyhynulého papouška karolinského znovu oživit. Plánují upravit kód DNA příbuzného aratingy slunečního tak, aby se podobal genomu papouška karolinského. I přes velkou podobnost DNA obou druhů to ale nebude vůbec jednoduché. „Pokud porovnáme oba genomy, snadno odhalíme existenci seznamu několika stovek genů kódujících proteiny, které se liší a zdá, že mají důležitou funkci,“ uvedl profesor Lalueza-Fox pro BBC. „Bude to velmi těžký úkol. Ale i kdybychom to chtěli udělat, pokud vím, nikdo dosud nebyl schopen naklonovat ptáka. Nikdo neví, jak co změnit, než se ze spermie a vajíčka stane vejce. Pokud tento genom něco ilustruje, jsou to obrovské potíže, které jsou spojeny s jeho vyhynutím. Neříkám, že naklonování je nemožné, ale je to neuvěřitelně obtížné.“
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Hansmuller