Jan Potůček 
UVNITŘ FOTO A VIDEO – Chov mutačních papoušků má v České republice velkou tradici a věnuje se mu spousta chovatelů. Jen hrstka je ale ochotná se o svých zkušenostech podělit s ostatními, pravidelně poskytuje rozhovory a nechá publikovat reportáže v chovatelských časopisech. Mezi tyto chovatele bezesporu patří Antonín Zelený z jihočeské Kaplice. Navštívili jsme ho v rámci společného výjezdu ZO ČSCH Exotáři Východní Čechy za několika jihočeskými chovateli a rozhodně se bylo na co dívat. Antonín Zelený se nevěnuje pouze mutačním papouškům, různé barevné variace exotů v jeho chovu ale převažují. Jde hlavně o australské papoušky, ale také alexandry a agapornise.
Závěsné voliéry a kočky proti myším
Chovné zařízení Antonína Zeleného se skládá z několika řad voliér, které lemují zahradu za jeho rodinným domem, a také vnitřní ubikace se závěsnými voliérami. Těm dává chovatel přednost kvůli hygieně a také z velmi praktického důvodu: u voliér si totiž drží domácí kočky, které si vycvičil, aby nenapadly přes pletivo papoušky, ale lovily v okolí voliér myši. Při naší návštěvě se dvě kočky slunily v závěsné venkovní voliéře, která čněla tři metry nad zemí ze stodoly, do které ústily větší voliéry s australskými mutačními papoušky a také proletová voliéra s mladými ptáky a odchovy. „Ptáci jsou na kočky zvyklí, vůbec se jich nebojí. Kočky se mohou vyvalovat na stropě voliéry a papoušci si jich nevšímají,“ popisuje Antonín Zelený.
To si však mohou dovolit jen domácí kočky, nikoli ty, které se k voliérám zatoulají z okolních zahrad. Na zahradě totiž hlídají psi, kteří žádné cizí kočky nesnesou. „To je taky důvod, proč naše kočky nikdy neměly koťata. Žádný kocour výpravu na naši zahradu nepřežil,“ směje se Antonín Zelený. Ještě než přijdeme na otevřený prostor na zahradě, který je ze všech čtyř stran obklopený voliérami, míjíme dvě delší voliéry postavené podél cesty na zahradu. V obou jsou velká hejna mutačních agapornisů fišeri. Ptáci mají na protější straně voliéry řadu hnízdních budek a s charakteristickým křikem přelétávají z jedné strany výletu na druhou. Hned za nimi navazuje voliéra s amazoňany modročelými s výraznější žlutou barvou, na které se dnes specializuje hodně českých chovatelů.
Nejhezčí mutace? Modří alexandři a barnardi
Ale to už vcházíme na zahradu a po levé straně míjíme závěsné voliérky pro alexandry malé a vousaté. Nejvíce nás zaujme modrý alexandr vousatý, který vypadá opravdu úchvatně. Následuje řada větších voliér pro kakaduy a amazoňany. Antonín Zelený v nich chová dva páry kakaduů sumbských, kteří byli nedávno oficiálně prohlášeni za samostatný druh a odděleni od kakadua žlutolícího. Mezi nimi obývá voliéru pár amazoňanů velkých, dále vidíme mladé amazoňany nádherné, kterým jsou teprve tři roky, takže zatím nezahnízdili. Následují další dva páry amazoňanů modročelých a voliérka pro mladé ptáky, v níž nechybí ani další samice kakadua sumbského. „Čeká na dopárování, ale tito ptáci se poslední dobou špatně shání,“ vysvětluje Antonín Zelený.
Milovníky barevných mutací papoušků by jistě potěšila další řada voliér se žlutými papoušky královskými a mutačními papoušky červenokřídlými, alexandry velkými, ale také přírodními papoušky amboinskými. Za nimi následuje další skupina závěsných voliérek s mutačními i přírodními roselami, a také barnardy límcovými, z nichž nejkrásnější jsou opět modří ptáci. Obvod zahrady zakončují kotce pro psy, kde jsou během naší návštěvy zavření místní hlídači. Několik vyvolených se jde ještě krátce podívat do další, vnitřní části chovného zařízení, ale zdaleka ne všude. Hnízdní sezóna je totiž v plném proudu a chovatel nechce hnízdící ptáky stresovat. Naprosto to chápeme a alespoň máme důvod do Kaplice ještě někdy zavítat a podívat se na další papoušky.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
